V předcházejícím textu (Stanfordský vězeňský experiment) se čtenáři a čtenářky mohli seznámit s velmi známou Stanfordskou vězeňskou studií vedenou profesorem Zimbardem. Ten výsledky interpretuje především ve prospěch vlivu situace a role na chování jedince, tyto vlivy v zásadě vnímá jako určující a rozhodně významnější než osobní dispozice. Jednoduše řečeno i normální člověk se může dopustit hrozného chování pod tlakem situace. Tyto závěry se však rozhodli podrobněji prozkoumat, a zpochybnit, psychologové Haslam a Reicher.
V nové studii se autoři Haslam a Reicher zaměřují na tyto otázky:
- Kdy se lidé podvolí utiskujícím skupinám?
- Kdy lidé společně jako skupina čelí nátlaku?
A k jakým závěrům autoři došli? Pro převzetí konkrétní sociální role není důležité jen to, že nám někdo tuto roli přidělí, ale i to, nakolik se identifikueme se skupinou, kterou touto rolí reprezentujeme. Je rozdíl mezi „jsi dozorce“ a „jsem dozorce“. Mechanismus identifikace se skupinou je komplexní a rozdílně působí pro odlišné skupiny. Tak například pro vězně, tedy skupinu s jasně nižším statusem, hrálo roli vyčerpání možností pro individuální opuštění skupiny (možnost být povýšen na dozorce) a až v tento okamžik se začali silně se skupinou identifikovat a usilovat o systémovou změnu (společné vyjednávání s dozorci s cílem dosáhnout lepších podmínek pro všechny vězně). Z hlediska dozorců, v předkládané studii se jednalo o skupinu s jasnými privilegii, hrál roli pocit zodpovědnosti. Řada z nich se vůbec s rolí dozorce neidentifikovala, důvodem například mohla být obava z toho, že je lidé mimo (experimentální) vězení budou hodnotit negativně. Pocit sdílené identity je základem efektivní společné akce. Naopak nedostatek propojení s druhými znamená také rozpory ohledně hodnot a cílů a těžkosti v organizování vlastní činnosti.
A co tedy vede k tomu, že skupina se podvolí myšlence silného až tyranského vedení? V předkládané studii, a určitě vás napadají i paralely z běžného života, se jednalo o kombinaci neúspěchu skupinového snažení, rozpad společných hodnot a zájmů, a důvěra v nabídku nového leadera, slibujícího lepší budoucnost. Tyranii lze čelit, ale je k tomu třeba právě síla skupiny. A odpověď na otázku, za jakých okolností se lidé dopouští tyranie? Jedná se o dynamickou interakci mezi faktory situace a osobnostními odlišnostmi, včetně předchozích osobních zkušeností, kdy společná sdílená identita umožní nastolení konkrétního typu vůdcovství (Haslam, Reicher, 2017).
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat