Jiří Pelán: Osnovy – dnes je to téměř sprosté slovo - plnily svou funkci, podpíraly učitelský mainstream

„Výuka na základních a středních školách má podle mě dvě proměnné: jednou je učitel, druhou je nějaký pedagogický rámec. Pokud je učitel kvalitní, zajímavý, má podle mě právo na maximum svobody. Pokud je spíš průměrný, potřebuje se něčeho chytit. Nechci působit staromilsky, ale v tomto ohledu podle mě osnovy – dnes je to téměř sprosté slovo – plnily svou funkci, podpíraly učitelský mainstream. Chtít od dnešních kantorů – v dlouhotrvajících podmínkách podfinancovaného školství, za které mohou všechny pravicové i levicové vlády – aby tu svobodu naplnili opravdu kvalitně a kreativně, není podle mě realistické. Stát fixuje standardy vzdělávání pomocí státní maturity, ale ponechává školám naprostou volnost v tom, jak těchto standardů dosáhnout. To přece nemusí vždycky vyjít,“ říká v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni vysokoškolský pedagog Jiří Pelán.

Jiří Pelán (ff.cuni.cz)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Jste tedy pro státní maturitu? 

Ano, ovšem s výhradou, že stát může – a měl by – zkoušet to, co lze opravdu centrálně organizovanou zkouškou prověřit, nikoli to, co prověřit nelze. Pokusy centrálně hodnotit slohové práce – což je kreativní útvar – to je cosi, co nemůže fungovat. Absurdnosti, které člověk v té souvislosti slýchá, to jen potvrzují. Řada kompetencí by se měla vrátit do rukou konkrétní školy, i s tím rizikem, že leckterá škola bude přehnaně benevolentní. Dává přece daleko větší smysl, když žáky hodnotí kantor, který je zná celá léta. Dokáže jejich kvality změřit v rámci jejich osobních možností. To mi přijde dost podstatné. Každý z nás jsme schopni dojít někam. A pokud tam ten student seriózně dojde, tak odvedl svou práci…

Dá se nějak rámcově popsat, jací jsou vaši dnešní studenti ve srovnání s minulými generacemi? Jste na fakultě už třicet let jako pedagog, vystudoval jste tady… 

Zobecnění je vždy ošemetná věc, ale když tohle zdůrazním, tak se o nějaké mohu pokusit. Nejsou špatní, a ti nejlepší jsou dokonce výborní, ale mají hodně jiných zájmů, většina z nich už pracuje a často mají taky složitý soukromý život. A do toho se snaží vklínit nějakou disciplínu, která jim umožní získat diplom. Co se týče znalostí, které si přinášejí ze střední školy, tam člověk někdy až žasne, co vše pro ně už není ve hře. Velmi tápou například v historické chronologii – co přišlo po čem. Vládl Karel IV. před, nebo po třicetileté válce? Informace si opatří – jejich referáty jsou často dílem velké píle –, ale generální osnovu už jim, zdá se, dnešní škola nedává a jim to ani nepřipadá důležité. Tenhle stav trvá už delší dobu. Dřív, když byl ještě čas na to, prověřovat vstupní znalosti také písemným testem, jsme dávali otázku na posloupnost gotika-renesance-romantismus-secese… Studenti to dostali na přeskáčku a měli to seřadit v čase. Dokázali to tak tři ze třiceti.


Celý rozhovor naleznete zde