Časům, kdy děti k rodičům vzhlížely jako ke svatým obrázkům, už nejspíš odzvonilo. To však podle psycholožky Veroniky Büchler neznamená, že by dnes děti měly mít naprostou volnost a neměly respektovat žádná pravidla. O tom, jak mají rodiče najít rovnováhu mezi cukrem a bičem a co dělat, aby z dětí nevychovali nezvladatelné nezbedníky ani duševně prázdné narcisty, mluví v rozhovoru pro deník Aktuálně.
 |
| Veronika Büchler (facebook.com) |
Moje 81letá babička ráda s nostalgií vzpomíná na to, jak své rodiče brala jako nezpochybnitelné autority a bez diskutování přijímala všechno, co jí nakázali. Jak se výchova dětí od dob našich prarodičů proměnila?
Váš příklad dobře ukazuje, že minimálně v první polovině 20. století ještě autority měly velkou váhu. Dnes autority naopak zpochybňujeme a přestáváme je uznávat bez výhrad.
A to je dobře, nebo špatně?
Záleží, z jakého úhlu se na tu změnu podíváme. Pokud bychom to vzali z pohledu vývojové psychologie, tak dítě ve věku kolem osmi let se nachází v konzervativní fázi, kdy pro něj rodič představuje jednoznačný vzor. Chce být jako on a ve škole prezentuje názory rodiče, jako by byly jeho vlastní. Z této vývojové fáze se ale dítě musí jednou dostat do puberty, kdy si začne uvědomovat, že autorita rodičů není stoprocentní a že si svůj život může představovat nějak jinak. Tato fáze je pro nás velmi důležitá a všichni si jí musíme projít.
Jaké přístupy k výchově dětí psychologové obecně rozlišují?
Typologie, která platí už od 50. let minulého století, mluví za prvé o autoritářském přístupu. Ten stojí na tom, že rodič je nezpochybnitelná autorita, která vyžaduje, aby dítě stoprocentně a nejlépe hned splnilo to, co mu rodič přikáže, i kdyby mu to nedávalo smysl. Autoritářský model bohužel není úspěšný, i když se o něj pořád mnoho rodičů snaží. Dítě se bude instinktivně snažit takový vztah s rodičem rozbořit. Chybí v něm totiž vzájemný respekt, možnost vyjednávání a debata o tom, co je smysluplné a co ne. Rodiče, kteří se tohoto přístupu drží, bývají často motivovaní strachem. Bojí se, že se dítě vymkne jejich kontrole a oni budou okolím označeni za neschopné rodiče.
Dalším výchovným přístupem je tolerantní nebo také permisivní model, který si dnes rodiče často pletou s nějakou ideální výchovou. Je založený na přesvědčení, že dítě by mělo mít neomezený prostor vyjednávat, nastavovat si samo vlastní hranice a že jakákoli norma by měla vycházet z něj.
Třetím typem je pak zanedbávající přístup, který je ale důsledkem zanedbávání výchovy, kdy rodič o dítě ani nepečuje, ani ho netrestá. Jediné, co chce, je to, aby mu dítě dalo pokoj.
Optimální variantu nakonec představuje autoritativní neboli demokratický přístup. Rodič v takovém případě funguje jako autorita, která nastavuje normy, i když s nimi dítě nesouhlasí, ale dítě má zároveň možnost vyjednávání. Může rodiči říct: "Já to udělám, ale potřebuju tomu rozumět." Rodič by mu tak měl vždy vysvětlit, z jakého důvodu po něm něco chce. Takhle to pochopitelně funguje u malých dětí a u teenagerů už je to jinak, protože mají mnohem větší rozhodovací schopnost a autonomii, i když i v pubertálním věku by rodiče měli pořád sehrávat roli nějaké kontroly.
Celý rozhovor naleznete zde
2 komentářů:
Hm. Paní je moudrá. Už vidím jak čtyřletému dítěti vysvětluji, proč nemá plýtvat vodou, nebo po sobě zhasínat, když jde z pokoje. To se mi nedaří vysvětlit ani dvanáctiletému. Ne proto, že by tomu jako nerozumělo, ale proto, že skutečné porozumění přichází až s placením složenek. Pak teprve člověk nejen teoreticky jakože "pochopí", ale zjistí tak nějak natvrdo, jaké to má dopady, a že buď budeme plýtvat, nebo pojedeme na dovolenou, ale ne obojí.
Proč já tyhlety moudré paní, které vědí, co je správné a co správné není, nějak nemusím? A o titulku už snad ani nemá smysl se rozepisovat. To je zase čistá propaganda jednoho světonázoru.
Z dějin pedagogiky známe regulérní rozlišení pedagogických přístupů na: autoritativní, liberální a demokratický. Každý má své klady i zápory. Jak je však zmíněno výše, slova jako autoritativní nebo autorita jsou dnes prakticky zapovězena. Když je učitel autoritativní, vsunou psychologové rovnítko špatný učitel.
Okomentovat