Jitka Adamová: Inspirace, jak vytvořit systém podpory nadání v mateřské škole

Velká část mateřských škol má již strategii podpory nadání zahrnutou ve svém školním vzdělávacím programu, některé školy podrobně popisují v tomto dokumentu i vytvořené podmínky, které přispívají k co nejširšímu využití a stimulaci potenciálu všech dětí, tzn. i dětí nadaných. Na základě hospitační činnosti ČŠI se navíc ukazuje, že v naprosté většině se mateřské školy snaží v co největší možné míře individualizovat pedagogické přístupy a respektovat specifika jednotlivých dětí. Přesto se dá říci, že kvalitní systémová podpora rozvoje nadání a dětí nadaných se nachází ještě na počátku dlouhé cesty a že se v mateřských školách v této oblasti objevuje ještě mnoho „bílých“ míst a prostoru, které ukazují na nedostatek zájmu o tak důležité téma.

Je to také proto, že na komplexní systémovou podporu rozvoje nadání a nadaných nebyla dříve pozornost nikterak zaměřována, neexistovala v tomto směru žádná velká podpora pedagogů, k čemuž přispívala i jejich nedostatečná příprava z pedagogických škol. Velmi málo učitelek absolvovalo odpovídající vzdělávání týkající se nadání u dětí a všeobecně panovala i malá informovanost laické i odborné veřejnosti o speciálních problémech vzdělávání dětí nadaných. V těchto počátcích neprobíhalo žádné sdílení zkušeností mezi pedagogy ani příklady inspirativní praxe. Málokterá učitelka ví jen intuitivně, jak k podpoře nadání a nadaných přistupovat bez důležitých znalostí a dovedností z těchto témat a jen málokterá ředitelka má při svých administrativně orientovaných pracovních povinnostech dostatek času na řešení vzniku systému podpory nadání ve své škole a prioritní zařazování odpovídajících vzdělávacích programů do svého plánu profesního rozvoje nebo plánu dalšího vzdělávání pro své pedagogické kolegyně či kolegy.

Co utvoření systému podpory nadání ve škole obvykle předchází? Je třeba především učinit několik kroků, než se k celému systému dospěje. Klíčovým krokem je uvědomit si, že je nutné změnit uvažování ve škole a říci si, že je lepší s podporou nadání začít alespoň trošku a postupně nežli vůbec. Vznik systému podpory nadání, který chci v příspěvku představit, vedl hlavně přes vzdělávání pedagogů, a protože v době před cca 15 lety nebyla žádná široká nabídka vzdělávacích programů zaměřených na nadané a žádná významná metodická podpora, jednalo se především o mé samostudium a samostudium mé kolegyně ve škole. Postupně jsme absolvovali i objevující se semináře týkající se úvodu do problematiky nadání a nadaných, doplňovali jsme si další vzdělání z této oblasti. Prvním signálem, který nastartoval tyto vzdělávací činnosti, byl fakt, že jsme se v průběhu své pedagogické praxe setkávali s dětmi, kterým jsme příliš nerozuměli, s dětmi, které byly podle našeho tehdejšího názoru přehnaně přecitlivělé v emoční oblasti, s tendencí zpochybňovat naši pedagogickou autoritu neobvyklými otázkami a upřednostňováním hry o samotě bez svých vrstevníků. Tyto děti byly v mateřské škole patrně trochu nešťastné, cítily se pravděpodobně nerespektované, frustrované a nepochopené. U některých z těchto dětí jsme mohli sledovat jejich další životní dráhu a zjistili jsme, že tyto děti přes své „podivné“ chování a projevy v mateřské škole a navzdory působení svého okolí byly v dalším životě velmi úspěšné. Vedlo nás to k uvědomění, že v mateřské škole by bylo žádoucí vytvořit adekvátní prostor pro tyto děti a poskytnout jim lepší podmínky a možnosti pro jejich rozvoj a celkovou spokojenost.

Na základě průběžného vzdělávání se postupně měnil náš přístup k podobně projevujícím se dětem a následně nastoupila v tomto smyslu komunikace s celým pedagogickým týmem. Nejvíce překvapivé bylo pro pedagogické kolegyně zjištění, že nadané dítě nemusí poznat hned, že to nemusí být dítě vzorné, vždy úspěšné a to, které si vždy poradí samo. Propagovali jsme názor, že znalosti a dovednosti, které všichni získáme v rámci dalšího vzdělávání, budou pozitivní změnou pro celou školu. S touto myšlenkou byl na základě potřeby školy i potřeb učitelek utvořen plán dalšího vzdělávání a péče o nadání a nadané se stala prioritou.

Po proběhlých aktivitách souvisejících se vzděláváním jsme byli ve své další práci ovlivněni důležitými principy: rozvrstvením inteligence v populaci – křivkou geniálního matematika Gause, který objevil statistické zákonitosti velké části procesů na Zemi, kterou lze pojmout i inteligenci celé naší populace, a to se stálou platností. Uvědomili jsme si tím, kolik nadaných dětí musí prokazatelně v populaci běžně být. Dále nás ovlivnily pochopené vztahy mezi dovednostmi, schopnostmi dětí a náročností různých úkolů, kdy jsme si potvrdili, že u nás ve škole musí fungovat dobře pedagogická diagnostika, abychom každé dítě dobře znali a vzhledem k jeho jedinečné osobnostní výbavě k němu adekvátně přistupovali. Věděli jsme, že zde existují určitá rizika, protože pokud budeme dítě přetěžovat, může se u dítěte rozvinout úzkost či ztráta sebedůvěry. Naopak pokud nebudeme dostatečně rozvíjet jeho potenciál, bude frustrováno a bude se nudit. Krásně nám do našeho vznikajícího systému zapadaly Gardnerovy mnohočetné inteligence. Každý člověk má více inteligencí, které bývají u každého různě rozvinuté, každý má své silné a slabé stránky. Tato filozofie se nám zdála být velmi příhodná pro způsob našeho plánování činností, např. do našeho třídního vzdělávacího programu, a to tak, aby se v realizujícím se programu činností každé dítě podle své prioritní inteligence našlo. Zvolením tohoto způsobu plánování pestré vzdělávací nabídky spontánních i řízených aktivit jsme si současně zodpověděli otázku, jak plánovat, aby se všechny děti rozvíjely v souladu se svými schopnostmi, byl podněcován jejich individuální rozvoj, bylo podporováno jejich nadání, silná stránka a byla současně posilována jejich sebedůvěra. (Doklad č. 1 Mnohočetné inteligence – bubliny pro plánování činností)

Velmi inspirativní bylo setkání se vzděláváním v rámci spolupráce s Mensou ČR – metodou NTC Learning. Oslovila nás vize dosažení maxima potenciálu u každého dítěte a formou mentální stimulace a systematicky zaměřených fyzických cvičení zároveň i zřetelnějšího zacílení na případné mimořádné nadání některého z nich.

Následně nastala doba, kdy jsme se chtěli přesvědčit, zda celý pedagogický kolektiv sdílí v rámci vzdělávání stejné hodnoty, které budou předpokladem, že náš postupně načrtnutý systém podpory nadání bude funkční. Inspirovali jsme se metodou stanovení priorit ve škole. http://www.nuv.cz/ae/dobra-skola Po pečlivém vyhodnocení jsme měli potvrzeno, že škola směřuje k hodnotám, které jsou sdíleny většinou pedagogického sboru a jako priority školy budou postupně naplňovány. Pedagogy byly seřazeny v tomto pořadí důležitosti:

- Hlavní prioritou školy je kvalitní výchova a vzdělávání.

- Na společném plánování a rozvoji školy se podílejí všichni vyučující.

- Škola se snaží podporovat všestranný individuální rozvoj dětí.

- Děti ve škole jsou rozdílné, každé z nich potřebuje jiný přístup, osobnostní styl učení.

- Vedení školy se snaží vytvářet dobré pracovní klima.

- Inovativní a tvořivá práce se odměňuje.

Celý text naleznete zde