"Na inkluzi se nabalila spousta mýtů, za co všechno může, a svádí se na ni většina problémů českého školství," říká v rozhovoru pro deník Aktuálně manažerka projektu Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi Jana Odstrčilová z NIDV. Projekt chce lépe připravit učitele na inkluzi a více informovat veřejnost. "
 |
| Jana Odstrčilová (inkluzevpraxi.cz) |
Co učitele v rámci vašich školení učíte?
Rozvíjíme kompetence, které by měli používat bez ohledu na inkluzi. Stále jich velká část používá výhradně frontální výuku, která sice může být v některých případech efektivní, ale je potřeba pracovat i s jinými metodami. Pro inkluzivní vzdělávání je to klíčová věc, aby učitel nepracoval s celou třídou dohromady, ale uměl udělat skupinové vyučování, individualizovat výuku, aby uměl spolupracovat s asistentem pedagoga nebo dalším učitelem v případě tandemové výuky, aby uměl i slovně hodnotit. Není to vlastně ani tak o tom, že by nezvládali inkluzi, ale je pro ně obtížné radikálně změnit styl své výuky a zavést do ní nové metody.
Jde vzdělávat různorodý kolektiv s nejrůznějšími schopnostmi a s odlišným tempem, i když je učitel sám na třicet dětí?
Jde, jen se musí naučit metody, jak rozdělit třídu do skupinek, jak zapojit každého žáka, jak naučit děti, aby si uměly ve skupině rozdělit úkoly podle svých schopností a možností. Jeden třeba něco vypisuje ze slovníku, další dělá složitější práci a každá skupinka má svého lídra, který ji řídí. Tím se zároveň připravují na zaměstnání, kde to chodí podobně.
Učíme také poskytovat odpovídající zpětnou vazbu - nejde ti to a to a můžeme s tím udělat to a to. Ne dát žákovi jen známku, která o ničem moc nevypovídá, popřípadě si ho onálepkovat "ty jsi hloupý", "ty jsi drzý". Důležité je pracovat s dětmi individualizovaně, ale to nutně neznamená individuálně. Stačí ty nadprůměrně chytré zapojit třeba do vrstevnického učení nebo do vedení skupinky a učitel pak ve třídě funguje spíše jako moderátor. Nemusí chodit od žáka a k žákovi a s každým zvlášť komunikovat.
Proč to zatím na mnoha českých školách nefunguje?
Ve hře je mnoho faktorů, které se nezmění z roku na rok. V kvalitních školách cítíte atmosféru důvěry mezi pedagogy i ředitelem školy, dbají na dobré vztahy v pedagogickém sboru a samozřejmě na vztahy k dětem a jejich rodičům. Zlepšit klima školy pomáhá třeba koučink ředitelů. Dobří ředitelé se mohou stát mentory svých učitelů a to už pomůže nastartovat proces změny.
Určitě by to šlo snáze, kdyby ředitelé nebyli zavalení další prací, kvůli níž se k vedení učitelů téměř nedostanou. Z výsledků šetření nám také vyplývá, že mnozí učitelé a i ředitelé dostatečně nerozumí výstupům pedagogicko-psychologických poraden. Těžko pak mohou naplňovat jejich doporučení pro vzdělávání dětí.
Celý rozhovor naleznete zde
25 komentářů:
Školeníčko, to je naše potěšeníčko. Čím víc inkluze, tím víc školení.Proto jsme to celé dělali, že?
Není to jen o čase ředitelů, ale hlavně o čase učitelů. Individualizae výuky spolkne spoustu času. Když musí učitelé trávit čas na nesmyslných školenéch, zápasit s nefungujícími PC systémy a papírovat a korespondovat(dřív to dělla 1 sekretářka za celou školu a stíhala) tak je to o ničem.
Podpořit ředitele je snazší a levnější - je jich míň a může se na ně hodit odpovědnost.
Zdaleka ne všechny problémy se na inkluzi svádí, ale vnesla do mnohých škol a myslí žáků zmatek, který je velmi těžko napravitelný. Inkluze přináší problémy až následné, ty, které nejsou hned a jednoznačně vidět.
Jana Odstrčilová je možná odbornicí na PR, ale na problematiku inkluze nemá ani vzdělání a ani praxi.
Text by měl být navíc označen jako PR článek.
"Jde, jen se musí naučit metody, jak rozdělit třídu do skupinek, jak zapojit každého žáka, jak naučit děti, aby si uměly ve skupině rozdělit úkoly podle svých schopností a možností. Jeden třeba něco vypisuje ze slovníku, další dělá složitější práci a každá skupinka má svého lídra, který ji řídí. Tím se zároveň připravují na zaměstnání, kde to chodí podobně".
Jeden až dva žáci s poruchou chování + sem tam nějací další s ADHD a paní Jana se nám rozpláče a uteče ze třídy. Zvláště si naprosto tito "odborníci" na vzdělání nedokáží představit 2.stupeň ZŠ. Zde opravdu učí "hrdinové současné doby". Inkluze po česku je naprosto nefunkční model, takto již dále postupovat nelze a žádná školení na tom nic nezmění. Paní Jana musí kouknout na inkluzi v severských zemích. Tam to jakžtakž funguje. Vtip je v tom, že tam mají speciální třídy s malým počtem žáků několika asistenty, učitel je speciální pedagog. Většinou jsou tyto třídy v rámci školy. Diagnostikované děti se účastní výuky v běžné třídě hlavního vzdělávacího proudu jen tehdy, pokud jsou výborné třeba ve VV,HV, M,...Běžně se žáci školy setkávají při sportovních, kulturních akcích, o přestávkách,..Inkluze je pak záležitostí ministerstva školství, zdravotnictví, práce a sociálních věcí. Takto nastavená inkluze je opravdu velmi drahá, ale je funkční. V ČR se však odehrává neinkluze - došlo pouze k přesunu žáků ze speciálních škol do běžných ZŠ. Speciální školy mají v rámci vzdělávací soustavy své nezastupitelné místo. O jejich neexistenci snad uvažují jen naprostí ignoranti.
Kdo prosím nazývá paní Odstrčilovou odbornicí! To je výsměch nám všem učitelům! Nechci se paní Odstrčilové nijak dotknout, ale mohla by mi říci kolik let, na jaké škole a v jakých podmínkách učila.
Paní Odstrčilová "píše kuchařku", radí, jak na inkluzi a přitom sama nikdy "nevařila ani čaj".
Opravdu hrůza. Mám mezi přáteli hodně zkušených učitelů ze ZŠ a tímto zdravím "hrdiny současné doby". Hezký článek pane Mádre.
Nevěřím na inkluzi v současné podobě. Možná by mi pomohlo, kdyby se k problému pozitivně vyjádřil někdo, kdo inkluzi po česku zvládá v běžné škole a v běžných podmínkách. Učím na gymnáziu, inkluzí "téměř" nedotčena, když ovšem nepočítám studenty, kteří k nám přicházejí ze ZŠ ze tříd inkluzí dotčených.
Nic horšího, než tento článek jsem k inkluzi nečetla, když ovšem nepočítám propagandisticky zpracovaný pořad na ČT, který mi připomínal spoty ze Severní Korei.
Pořad byl ve stylu "budeme všichni šťastni a nikdo neumíme nic".
Kdy už se proboha konečně někdo zastane těch normálních průměrných dětí, které to ve třídě s inkluzí nezvládají.
Tak předně, inkluze hlavně spolkla spoustu peněz, o kterých na samém počátku jejího spuštění nikdo nic ani netušil. Ty peníze, původně určené na vyšší platy učitelů, skončily v kapsách spousty nových asistentů, kteří ve výsledku dělají ve školách pouze jakousi stafáž (osobně nic proti nim nemám, ale mnohdy jsou to lidé posbíraní na ulici, kteří byli momentálně bez práce, a tak prošli rychlokursem, aby se mohli někde uplatnit).
Aby se ve školách přestalo učit frontálně, musel by učitel dnešní doby mít k ruce svou vlastní asistentku - sekretářku, která by mu chystala na každou hodinu, ve které probíhá skupinová práce, spousty materiálu tak, aby učitel přišel do třídy a už jen přiděloval práci jednotlivým skupinám a mohl se jim postupně věnovat.
Vybavenost škol digitální technologií a technikou by nemohla být pouze jako dnes, kdy je k dispozici pro celý učitelský sbor jedna jediná tiskárna ve sborovně a školní servery jsou zastaralé, pomalé, přetížené, spíše zdržují, než něčemu pomáhají. Většinou i papír je pouze na příděl a pod kontrolou, kolik ho kdo vypotřebuje za jak krátkou dobu a co proboha pořád kopíruje, když učí třeba matematiku.
A nejhorší nepřítel skupinové a jiné moderní výuky ve školách je čas. To by musel mít den aspoň 50 hodin, aby si učitel měl kdy nachystat na každou vyučovací hodinu spousty materiálu a důmyslně promýšlet, co a jak se bude v hodině dít. Ani jedna třída se nechová stejně. Učitel nemůže aplikovat svou výuku rovnocenně na paralelky, neboť každá třída je odlišná a reaguje úplně jinak. Dnes učí učitelé na školách 21 - 30 hodin týdně a při takových počtech hodin se nepřipravíte zodpovědně už ani na tu frontální výuku s tím, že jste neustále zavaleni ještě k tomu opravami písemností svých žáků. Nestačí k tomu ani volné víkendy.
Vždycky, když si myslím, že jsem už spatřil pedagogické dno, někdo mě vyvede z omylu. Nebo mám větu: "Aby se ve školách přestalo učit frontálně, musel by učitel dnešní doby mít k ruce svou vlastní asistentku - sekretářku..." považovat za nácvik na zábavné silvestrovské vystoupení? U Jóviše, PB celým tím nesmyslem vykazuje znaky totálního vyhoření. Tak už dejte tu výpověď a jeďte do lázní, milá BP a uvidíte, jak se vám i žákům uleví.
Pane Čapku, zkuste prosím volit přiměřený jazyk podle toho, na koho se obracíte. Myslím, že tento výpad proti zkušené učitelce, jakkoli může obsahovat oprávněnou kritiku, je absurdně hrubý. Výměnám s panem Doleželem například, jak víte poskytuji "přiměřený prostor", ale paní BP si podle mě zaslouží jiný slovník. Děkuji!
Pane Čapku, dosud jste mi neodpověděl na otázku, co a kde učíte.
Víte, já už mám za sebou 36 let zkušeností s dětmi i dospělými, od prvního stupně ZŠ až po důchodce. Učit se mi opravdu už nechce. Co taky už bezmála v 61 letech! Ovšem na důchod pořád ještě nemám nárok (více než 3 roky - já jsem si to nevymyslela, byla jsem nastavena na odchod do důchodu v 57 letech, ale tato doba mi přinesla dalších 7 let navíc).
Učím nyní 25 hodin týdně na soukromé SŠ, téměř samou češtinu celou školu. Žáci tu nemají žádné učebnice, žádné sešity a mnohdy ani čím psát. Do školy chodí toliko s mobilem. A někteří studují z Finska nebo Švédska dálkově. Bude pololetí a já ještě některé žáky vůbec neznám, neboť ještě ve škole vůbec nebyli. Asi tak čtvrtina studentů.
Peníze jsou tu mizerné, plat prodavačky v Lidlu i s odměnami, přesčasovými hodinami a placenými suplovanými hodinami. Takže za málo peněz, málo muziky. Podílím se už několik let na přípravě zahraničních praktických výměnných stážích, což je také úplně zadarmo a ještě si platím své výdaje v Německu víceméně sama.
V soukromí odučím ještě dalších 14 šedesátiminutových vyučovacích hodin týdně, abych si jakž takž dorovnávala životní standard. Zaplať pánbu, že už po 12 letech nemusím nikam za prací dojíždět a ztrácet tak denně 3-4 hodiny drahocenného času a spousty peněz.
Až budete mít mé zkušenosti za sebou (třeba týdny, kdy jsem odučila 64 hodin během jednoho týdne, ovšem v 7 dnech, ne pouze v 5 pracovních), pak můžete poučovat. Proti vyhoření je pouze to, že měníte často školy. Do roku 2000 jsem si mohla jakžtakž vybírat, po roce 2000 se ze škol začalo ve velkém propouštět a v našem kraji ještě pořád v mém oboru učitelů nadbývá, takže dnes není snadné měnit školy. Posledních 13 let jsem přijímána do škol výhradně jako zástup za MD.
Až budete jako já stát před dilematem, jestli si máte aspoň na dvě hodinky jít lehnout a trochu se prospat na zítřejší den, a nebo raději už konečně aspoň jedné třídě opravit nějaké písemky, pak raďte.
To víte, že mě tento svět už opravdu nebaví. Studenti, které nic nezajímá, kteří Vám řeknou, že si musejí chodit po odpoledních vydělávat, a tak si přijdou do školy lehnout na lavici, aby se trochu zvetili na odpolední a večerní šichtu. Diví se, že v češtině mluvím o umění. Klidně mi řeknou, že to sem přece nepatří.
Nebo dívenka, která by chtěla pouze hodinu konverzovat v cizím jazyce, neumí téměř žádná slovíčka, nezná a neumí aplikovat správně gramatiku, o nic se nezajímá, když chce mluvit o cestování, dozvím se toliko, že byli se školou ve Vídni na výletě a tam byli v nějakém supermarketu, kde si koupila něco k jídlu. Ale co tam viděla nebo navštívila, neví, nepamatuje si, doba před prázdninami už je dávno, kdo si to má pamatovat. Hodinu s tímto děvčetem trpím, protože ji nemohu přesvědčit, že se prve musí naučit nějakou slovní zásobu, že si musí také něco zapisovat a hlavně číst. Ještě ve svých téměř 15 letech nepřečetla ani jednu jedinou knihu. Oba rodiče jsou VŠ-vzdělaní, maminka učí na univerzitě, táta je Jihoafričan a pracuje doma jako překladatel.
A to je přesně odraz dnešních mladých lidí, kteří si nechtějí už nic pamatovat, zapisovat, číst.
Ve škole trpím, když si čteme ukázky z literatury z čítanek a žáci neumějí vůbec číst, kolikrát si říkám, že bych ušetřila čas, kdybych jim předčítala sama, ale od toho tam nejsem. Už hledám na internetu, abych jim třeba pouštěla nějaké ukázky audio, ale na internetu toho mnoho použitelného není.
A když pustím něco z internetu - video nebo audio, je to pro žáky signál pro volnou zábavu. Oni vnímají tato média pouze jako kulisu, ne jako zdroj dalšího vzdělávání.
Takže, pane Čapku, buďte tak laskav a odpovězte mi kolik čeho a kde učíte nedospělé žáky.
"U Jóviše, PB celým tím nesmyslem vykazuje znaky totálního vyhoření."
Totální vyhoření je ještě naprosto v pohodě. Chování pana Čapka vykazuje znaky něčeho daleko horšího.
Vážení kolegové,
pořád ještě učím ráda a po půl roce na ÚP, kdy jsem zkoušela ve svých 60 letech najít práci v jiném oboru a zjistila, že by mě zaměstnali pouze jako nekvalifikovanou třeba v pekárně u pečení rohlíků, jsem si uvědomila, že by mi učení scházelo.
Do té pekárny jsem nenastoupila hlavně z toho důvodu, že jsem nechtěla pustit svou domácí výuku chytrých nebo i méně chytrých dětí, které mohou přicházet až po 14. hodině odpolední, až jim skončí školní výuka, přičemž do pekárny bych musela nastupovat již od 16:00 hodin odpoledne, tudíž bych se musela vzdát dětí v soukromé výuce.
Teď ale trochu lituji, že jsem do školy, kam mě před prázdninami nevzali a ani na mou přihlášku nereagovali, vůbec nastoupila.
Při svém hledání práce ve školství jsem poslala přihlášky celkem na 13 škol, z toho mě chtěli jen dvě SŠ, ovšem z jiného města (jedna na celý úvazek čj, druhá na zkrácený úvazek 17 h čj) - a to dojíždění bych už ve svém věku nedávala. Téměř všechny školy beztak nabízely pouze částečné úvazky.
Nakonec jsem byla oslovena až v září právě školou v místě bydliště. A to byla jedna z těch škol, která mi ani na mou žádost nedala nejdříve žádnou odpověď. Ale tak to v životě už chodí. Kdo vybírá, přebere. I jiná škola, která mě odmítla, v září opět hledala.
Já jsem začala "lovit" už i v Praze a ozvalo se mi hned několik škol, to už jsem ale pracovala tady.
Oni ti mladí, krásní, kreativní, moderní učitelé dlouho v tom školství nevydrží. Mladé ženy co nejdříve odcházejí na MD a pokud možno, pořídí si hned za sebou nejméně dva potomky, takže doma vydrží i více než 6 let v kuse. Mladí muži urychleně dávají škole vale a odcházejí do soukromých IT-firem při prvním konfliktu s vedením školy. Mnohdy to ani není za lepší peníze!
A ve školách pořád většinou zůstávají pouze skalní nadšenci, kterým to ale pánové typu Roberta Čapka chtějí pořádně znechutit.
Pan Čapek opět spatřil pedagogické dno z bezpečné vzdálenosti svého nepedagogického břehu.
Promarnil jsem asi 9 minut života tím, že jsem nahlédl do jeho blogů. Člověk, který bojuje za to, aby se žáci na ZŠ mohli během vyučování napájet energetickými nápoji a v hodinách používat mobilní telefony, neví o současném školství zhola nic.
A urážet učitelku, která má za sebou šestatřicet let reálné praxe, to je ubohost...
naučit děti, aby si uměly ve skupině rozdělit úkoly
Proboha, vždyť tohle (ve skupině rozdělit úkoly) neumí leckterý vysokoškolák! A někdo to chce od dětí?!?! ////
Číst a psát k inkluzi můžeme všichni jak vzteklí, nic se nezmění. Než byla i. spuštěna, (říkala mi známá - spec.pad před důchodem) že převaha "speckařů" psalo petici proti inkluzi, pan Mertin sám v soukromí řekl, že že to blbost ale hned dodal, ale veřejně to neřekne...závěr si udělejte všichni sami.
A co takhle "rozchodit aspoň funkci uvádějících učitelů....ti zkušení ve školách ještě jsou. Mají ale vadu - jsou staří.
Vůbec nechápu, proč to tu ještě píšu....Logika a rozum se vytratil!!
Neskutečné názory pana Mertina jsem zhlédl v jednom televizním pořadu, kde byl společně s Laurenčíkovou, a nevěřil jsem svým uším. Za zamyšlení stojí, zda tito lidé to své učení hlásají z přesvědčení, nebo pro peníze. Nevím však, co je horší...
Případ "inkluze počesku" v praxi od známé učitelky: nejlepší žákyně její třídy s pravidelným vyznamenáním zašla do poradny a přinesla si PODPŮRNÉ OPATŘENÍ 2. STUPNĚ. Ptám se, kolikátku pak mají mít ti zbylí žáci..? Ještě pár měsíců a žáci bez PO se stanou minoritou (pak se o ně možná začne zase někdo zajímat).
"Neskutečný" je spíše Váš způsob diskutování, pane Klabale. Napadáte pana Mertina bez sebemenší snahy citovat, či přiblížit, s čím polemizujete - "neskutečné názory" "v jednom televizním pořadu".... Možná je smrtelným hříchem samo o sobě, že tam byl "společně s Laurenčíkovou"?
A ten příklad s podpůrným opatřením je podobně informačně nasycený: O té žákyni nevíme nic a nic se nedozvíme, leda propagandu, že i žákyně s vyznamenáním "si přinesla podpůrné opatření"... No, a?
Neboli: Inkluze počesku je špatně a silně podezřelí jsou všichni, kdo ji hájí. To je samozřejmě, alespoň zčásti podstatné téma, ale Vy ho diskreditujete tím, že se vyhýbáte argumentům...
Pane Komárku, nemám ambice tady nikoho napadat. Uvedl jsem pouze, že s panem Mertinem v jeho názorech fatálně nesouhlasím. Abych je zde všechny vypsal, musel bych o tom napsat esej a k tomu tato platforma zajisté neslouží.
Pro Vás tedy na vysvětlenou mé argumenty: Pan Mertin byl mimo jiné konfrontován se situací, kdy v úvodu vyučovací hodiny celá třída jako jeden muž povstala a mrskla po učiteli papírové koule. Pan Mertin na tom neshledal nic podivného a společně s pí Laurenčíkovou konstatovali, že se jednalo o špatného učitele. Každý další jmenovaný žákovský přečin shodili tím, že problémovým žákům je třeba nabídnout podporu, psychoterapii apod. - o jejich vině ani na vteřinu neuvažovali. Takovýto pohled na výchovu je pro mě (občana a rodiče) - jak jsem výše uvedl - NESKUTEČNÝ!
Případ inkludované dívky: Asi neočekáváte, že k potvrzení svého argumentu zde uvedu její jméno či rodné číslo. Je to případ z minulého týdne. Vám, pane Komárku, třeba přijde v pořádku, že dívka aspirující v české základní škole na samé jedničky chodí po poradnách, a co hůř, dostane PO2..? Já jsem to nazval inkluzí počesku.
Filozoficky je inkluze bezesporu chválihodný projekt, s nímž se i já ztotožňuji. V české praxi a za současného stavu ovšem naprosto nefunkční, což mám (pevně věřím) právo na Vašem svobodném webu kritizovat...
Ano, pane Klabale, to jistě máte právo kritizovat. Navíc bude vaše kritika v řadě bodů pravděpodobně oprávněná... A právě to je to, nač jsem chtěl upozornit: Že je škoda, když se argumenty ve velmi podstatné věci vytrácejí v atmosféře vágních osobních útoků nebo vytváření nepřátel typu "aktivisti" "Laurenčíková", "neziskovky"... Děkuji!
Pan Klabal
Já zas vím o případu (ne u nás na škole), kdy žákovi bylo diagnostikováno ADHD pouze na některé předměty.
Totální fraška.
Tak ADHD na konkrétní předměty je taky úsměvná záležitost :-) To by možná stálo za to sestavit seznam největších absurdit inkluze.
I když zkušenost napovídá, že žáci s ADHD si často selektivně vybírají, ve kterých hodinách se chovají "nemocně" ve kterých "Zdravě". Tak možná k tomu v poradně přihlédli :-)
Inkluze je u nás v první řadě nepochopena. A výše zmínění odborníci (už je nebudu jmenovat) jsou - ať si to třeba mnozí nechtějí připustit - hlavními nositeli tohoto nepochopení. Dělají tak inkluzi medvědí službu.
Proti inkluzi v opisované podobě (speciální třídy se speciálními pedagogy, setkávání na chodbě plus na některých hodinách, kde postižení nevadí) by se těžko nějak výrazně protestovalo.
Ovšem to, co uskutečnili tady, je klasický případ, kdy se už tak uvláčeným učitelkám ze základem přihodí na krk další zátěž. Přičemž vše bylo provázeno obligátní palebnou přípravou, jak všechno půjde skvěle, jak to bude ku prospěchu všech a kdo si dovolí pochybovat, je nelida a určitě i agent cizí mocnosti.
„Pane Čapku, zkuste prosím volit přiměřený jazyk podle toho, na koho se obracíte. Myslím, že tento výpad proti zkušené učitelce, jakkoli může obsahovat oprávněnou kritiku, je absurdně hrubý. Výměnám s panem Doleželem například, jak víte poskytuji "přiměřený prostor", ale paní BP si podle mě zaslouží jiný slovník. Děkuji!“
(Komárek)
Velmi se přimlouvám, aby zde – byť jen z důvodu, že se nacházíme ve veřejném prostoru – byl poskytován přiměřený prostor slušnosti, hejty a osobní útoky nebyly tolerovány – byť se by se jednalo o redakční oblíbence – a nebyly zde lidé diskriminováni podle své profese a počtu odpracovaných let, protože to první je nesmysl a to druhé dle mé zkušenosti svědčí někdy o málu. Tedy aby pro všechny účastníky diskusí platily stejné podmínky a pravidla, samozřejmě v souladu s legislativou. Děkuji.
A obracet se na každého jiným jazykem – nezavání to schizofrenií? :-D
Ano, paní Brandtnerová, proto některé Vaše příspěvky - protože nejsou "slušné" a věcné - spadají do kategorie SPAM. Budu velmi rád, pokud budete diskutovat podle těchto Vašich zásad. Děkuji!
Okomentovat