Jaroslava Marešová chtěla být učitelkou odmala. Po maturitě na střední pedagogické škole dostala umístěnku na základní školu v Kašperských Horách. Zůstala tam přes čtyřicet let, učila nejčastěji prvňáky a druháky. „Děti jsou čím dál chytřejší. Dřív nechodily do školy tak připravené, neznaly barvy, špatně mluvily. Ale během prvního roku ve škole se většinou všechno srovnalo,“ vzpomíná v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni.
Proměňovaly se děti nějak v průběhu času?
V jedné věci hodně: jsou čím dál chytřejší. Dřívější děti toho neznaly tolik, nechodily do školy tak připravené. Mám pravnučku, teď jí byly dva roky, a ona zná barvy a řekne úplně všechno, je strašně šikovná. To nám přišly děti do první třídy a barvy neznaly, mnohé hrozně špatně mluvily, některým jsem sotva rozuměla. Jednou jsem měla první třídu, byl podzim, venku zataženo, mlhavo, a najednou se jeden kluk podíval z okna a zakřičel „sajc“. V ten moment se všichni zvedli jako když do nich střelí a běželi se podívat k oknům, co to vidí. On chtěl říct „zajíc“, ale byla to dokonce veverka. Řeč jsme cíleně rozvíjeli v rámci prvouky, učili jsme děti nová slova a správnou výslovnost. Během té první třídy se to většinou srovnalo.
Zažila jste za těch čtyřicet let nějaké velké změny ve způsobu výuky?
Řekla bych, že ty největší změny nastaly až v posledních letech. Dnes děti přijdou do školy a hned se učí písmena, to my jsme měli čtvrt roku takzvané předslabikářové období, kdy jsme je na čtení připravovali zrakově, sluchově, učily se počítat a vytleskávat slabiky, slyšet písmena. Počítat se začalo hned, ale zdaleka ne v tom tempu jako je to teď, a to ještě ani v devadesátých letech.
Vzpomínám na jednu éru, kdy se objevilo něco nového: množiny. To byla hrozná kravina, kabinet narvaný pomůckami – množiny, podmnožiny a že dvě a tři je někdy čtyři, když je průnik podmnožin. Body se znázorňovaly kuličkami, to je samá lež. Já jsem dělala na škole metodičku, jezdila jsem na školení a pak jsem připravovala ukázkové hodiny pro kolegyně. Stálo to strašně peněz a pochybuju velice, že to bylo pro někoho přínosné. Možná to nějak rozvíjelo myšlení, ale brzy se to opustilo, celý kabinet se vyházel.
Jak jste to dělala s těmi dětmi cizinců, předpokládám, že neuměly hned česky…
V každé třídě jsem měla šest až osm dětí z dětského domova, k tomu pět nebo šest dětí z těch zemědělských rodin přistěhovalců, často z odříznutých obcí. U těch nebyl problém jen jazyk. Museli doma pomáhat, starat se o dobytek, nikdo se jim nevěnoval. Když přinesli domácí úkol, byl to zázrak, často jsem otevřela sešit a tam bylo naplácané jídlo. Já jsem vždycky říkávala, že trojky těchhle dětí byly daleko vydřenější než jedničky těch, které měly doma první poslední. Děti se naštěstí učí strašně rychle. V jedné třídě jsem měla dvě sestry, byl mezi nimi tříletý věkový rozdíl, ale dostaly se obě ke mně. Když přišly, neuměly ani slovo, ale za chvíli všechno dohnaly a nakonec šla jedna na ekonomickou školu a druhá je zubní laborantka.
Takže vlastně inkluze…
Ano, byly to pestré třídy. Ve městě ale byla i zvláštní škola, takže děti, které nebyly schopny učivo zvládat, šly tam.
Jak to, že jste tak dobře znala poměry v rodinách?
Když byl nějaký problém, chodilo se do rodin. Někdy se mnou šel i ředitel. A když jsem byla já malá, tak chodil učitel do všech rodin. Já jsem se učila výborně a přesto k nám chodili. Myslím, že je to dobré. Zvlášť když jsou problémy, bez kontaktu s rodinou to nejde.
Celý rozhovor naleznete zde
37 komentářů:
"Děti jsou čím dál tím chytřejší ??!!" :-)
Cože?! To snad jen v Kašperských Horách, ne. To tam máte určitě i Yettiho. Já si tam snad přes Vánoce zajedu podívat. S takovýmto výrokem jsem se totiž z ústa pedagoga z praxe už roky nesetkal...
Děti jsou čím dál chytřejší. Dřív nechodily do školy tak připravené, neznaly barvy, špatně mluvily.
To si paní dělá legraci?
Znám řadu učitelek ze ZŠ, včetně národkářek, z různých škol, a všechny říkají opak.
Vidím dvě možnosti. Buď paní vše posuzuje podle dvou tří dětí ze svého okolí (vlastní vnučka), ze silně netypického prostředí, což není ani objektivní, ani to nevypovídá o trendu. Nebo si z nás eduíni prostě dělají srandu a zkoušejí, jaký nesmysl ještě v médiích projde.
Tipuju na první moznost.
Titulek samozřejmě typicky novinářský - co se hodí, to se vpálí lidem do hlav. Propaganda.
Klidně by se dalo vybrat Jakmile je ve třídě jeden rušivý živel, tak s nimi neuděláte nic, říká učitelka.
Ovšem to by nebylo dostatečně ideově zdatné. No, aspoň, že to jen schovali do textu a rovnou nezcenzurovali.
Je-li článek převzat z webu "Rodiče vítáni", je třeba jej brát vyloženě jako vánočně-humoristický.
Samozřejmě, všichni soudní lidé musí tvrdit opak. Pouze paní L........ová z vládního výboru by na to řekla: "My máme úplně jiná data!"
Pane Portwyne, já si dovolím přidat třetí možnost. Roky sleduji kolem sebe, kolik lidí si dokáže zvnitřnit vlastní lež takový způsobem, že jí pak sami uvěří. Je to pro ně snadněji přijatelné než si připustit, že jsou přinuceni se ve své vysněné profesi plácat v bahně a točit se v kruhu.
Pánové všímáte se, že urážíte nejenom novináře, ale především zkušenou kolegyni?
Probůh, já vůbec nikoho neurážím. To už se nemůže napsat do diskuze ani vlastní pohled na věc... To je pak divná diskuze.
A že děti dnes opravdu "nejsou chytřejší" je bohužel empiricky ověřitelný a nepopiratelný fakt :-)
Pane Klabale, samozřejmě, že máte právo na svůj pohled a nesouhlas. Jenže také o té dlouholeté paní učitelce píšete:
"Roky sleduji kolem sebe, kolik lidí si dokáže zvnitřnit vlastní lež takový způsobem, že jí pak sami uvěří. Je to pro ně snadněji přijatelné než si připustit, že jsou přinuceni se ve své vysněné profesi plácat v bahně a točit se v kruhu."
A to už vypadá trochu jako útok a urážka, než jenom jiný pohled nebo jiná zkušenost. Připadá mi to zbytečně hrubé a agresivní...
No tak moment, pane Komárku. Prosím citujte, kde jsem tu paní urazil.
A jestli urážku nenajdete, čekám, že to uznáte.
Pokud teda za "urážku" nepovažujete názor, že se někdo políbený EDUinem může mýlit.
Pane Klabale, já jsem si to ještě přečetl.
Nerad bych paní křivdil.
Editor vytrhl z jinak příčetných názorů paní učitelky jednu ze dvou věcí, kterou mohl použít. Ta druhá byla věta, že je třeba děti zaujmout, ale tohle bylo údernější a méně pravdivé, tak se to použilo.
("Méně pravdivé" míněno obecně, ne doma u paní Marešové.)
Pane Portwyne,
napsal jste "Buď paní vše posuzuje podle dvou tří dětí ze svého okolí (vlastní vnučka), ze silně netypického prostředí, což není ani objektivní, ani to nevypovídá o trendu. Nebo si z nás eduíni prostě dělají srandu a zkoušejí, jaký nesmysl ještě v médiích projde."
Těžko to interpretovat jinak, než že paní učitelka není schopna vykročit za svoji velmi omezenou osobní zkušenost nebo, že se stala velmi snadnou obětí manipulace zlovolného EDUinu.
Právě Vy, takový ostražitý obhájce učitelů, který je - a někdy nepochybně oprávněně - znechucen výpady proti učitelům v médiích, by snad měl vůči dlouholeté kolegyni volit opatrnější, zdvořilejší, vstřícnější slovník...
"učila nejčastěji prvňáky a druháky. „Děti jsou čím dál chytřejší".
Evidentně se jedná pouze o domněnku, která není potvrzena statisticky. Děti jsou stále stejné, za půl století nedošlo k žádné genetické přeměně obyvatel. Kolegyně má zřejmě na mysli emoční inteligenci.
Pane Komárku,
tvrzení, že paní možná neposuzuje věci objektivně, je podle Vás "urážení" té paní? Opravdu?
Doslova tam bylo "urážíte nejenom novináře, ale především zkušenou kolegyni", tak se nepokoušejte vykrucovat.
Jakékoli zpochybnění názoru je podle Vás rovnou urážkou? Demokrat jak vyšitý.
Pane Portwyne, vykrucujete se Vy, a to dost neobratně... Každý, kdo si chce přečíst ty diskusní příspěvky, uvidí mimo jakoukoli pochybnost, že v tom mém nejde o odmítání "zpochybnění názoru", nýbrž o způsob, jakým jste to provedl. A který mi připadá urážlivý, nezdvořilý, zbytečně agresivní...
Proč se pane Komárku účastníte diskuze, když nejste schopen pochopit psaný text? Nemluvě o naprostém neporozumění tématice.
Odpovíte, nebo smažete?
Ano, z jistého pohledu je to nepochybně pravda. Například z hlediska zdrojů jsou možnosti dnešních dětí neporovnatelné s našimi možnostmi.
Malý čtyřletý kluk se naučí všechny planety naší soustavy bezchybnou angličtinou, shlédne skvělý dokument o lidském těle, podívá se na princip koloběhu vody v jasně srozumitelné animaci a pak si v Miniworldu postaví hrad, což je 3D geometrie - a pak, po zhruba 40 minutách, odloží tablet. Další den ho čeká podobný nášup. A různé vědecké stavebnice? A dětské vzdělávací knihy? A vzdělávací TV kanaly? Kolik jich je jen o přírodě? Neporovnatelné!
Když si uvědomím možnosti knižní a TV (jiné nebyly) v tom období mého dětství, nebo i ty v 80, 90 letech (včetně veřejné knihovny), je to směšné.
Ano, dnešní dobře vedené děti jsou jistě chytřejší než ty dřívější.
Ano! Je načase se konečně podívat, co školní děti v těch tabletech mají.
Já jsem se úplně mylně domníval, že jen tupě hrají Minecraft, Fortnite nebo Brawl stars - oni se však na nich učí planety sluneční soustavy a zkoumají koloběh vody v přírodě. Úžasné...
Pak je třeba se ptát... k čemu vlastně ty učitele potřebují..?
Zde musím s paní učitelkou souhlasit. Ono záleží jaké děti učí. A co myslí tím vzdělanější. Dnes, kdy děti od mala jedou na sítích a tabletech mají lepší přístup k informacím. Což se může projevit, zvlášť na Šumavě. Jenže katastrofa nastává později, když se začnou zkoumat i jiné dovednosti a vliv našeho reformovaného škoství.
Jenže to není hodnocení celého školství, ani nic, co by se dalo brát za vzor pro všechny školy. Je to jen úhel pohledu a z jiného úhlu to může vypadat jinak. Možná i zásluha paní kvalitní učitelky. Jenže takových učitelek ani tříd nemáme stovky tisíc. A tisíce nám chybí.
Jeden Stachanovec v médiích nezachrání bídu školství.
Pane Klabale, jen pro informaci: Minecraft například, pokud chcete hrát dobře, nemůžete hrát "tupě"! :-D
A máte pravdu, v tomto světě jsou učitelé, kteří jen diktují do sešitu učebnici a vykládají školometské poznatky, úplně k ničemu. Ovšem ty učitelé, kteří využijí, že je ve třídě množství žáků, kteří se mohou učit společně a navzájem - ty tablet nenahradí.
Pane Komárku,
už je mi to jasné, nejde o výroky, ale o "urážlivý způsob".
Takže nemáte nic.
Přesně tohle jsem čekal.
Pane Portwyne, to vykrucování už není jen neobratné, je už přímo trapné. Snažíte se odvést pozornost od podstaty věci povrchními hříčkami. Nemá smysl to dále rozvádět. Neposuneme se: Já si myslím, že jste byl na dlouholetou kolegyni zcela zbytečně, unáhleně hrubý, (urážející, agresivní, nezdvořilý...). Vy si zřejmě myslíte, že Váš příspěvek byl zcela v pořádku. To je vše.
využijí, že je ve třídě množství žáků, kteří se mohou učit společně a navzájem
Mohl by Velmistr naznačit, zda to množství žáků, kteří se učí navzájem, u toho učení navzájem také mluví? ////
Odsud to vypadá, že Velmistr nejen že nikdy nebyl ve třídě při vyučování hlavního předmětu (třeba matematiky), ale ani nikdy nebyl v hospodě. ////
Pane Komárku, pozorně jsem si přečetl příspěvek pana Portwyna, Váš komentář a první odstavec s citací paní učitelky. Kdybyste stejnou pozornost dával příspěvkům pana Čapka, tak ho snad budete muset zablokovat. Pan Portwyn ostře polemizuje s myšlenkou, že děti přicházejí do školy připravenější (na střední škole máme v poslední době více žáků s vadami řeči, které jsou důsledkem zanedbané předškolní přípravy) a dává přednost vysvětlení, že paní učitelka nadhodnocuje pár pozitivních případů. A Vy to neustále kritizujete. Obávám se, že by si paní učitelka více rozumněla s panem Portwynem než s Vámi.
Při téhle zbytečné diskusi se ztrácí to, že ten rozhovor je pěkný, i když spíše nostalgický. A o něčem jiném, než o tom, jestli jsou dnešní děti šikovnější nebo ne. Jenže ten nešťastný úvod ...
krtek
Děkuji, Váš "překlad" toho, co napsal pan Portwyn, je přijatelný, výrazně kultivovanější, agresivita se vytrácí.
Zůstávají dvě věci:
1) Není to ten původní příspěvek pana Portwyna, a i když je smysl stejný, nelze pominout, že stejná nejsou slova
2) Je otázka, proč si myslet, že dlouholetá zkušená učitelka není schopna nahlédnout, že její zobecnění je velmi unáhlené, nesprávné. Možná by stálo za to, vzít její názor vážněji, rovnou ho stroze neodmítnout, zvážit, zda nemůže mít, nemá i nějaké další argumenty, zkušenosti...
Ale v principu s Vámi souhlasím - ta diskuse je neproduktivní a hezkého rozhovoru se týká jen okrajově.
Některé děti jsou určitě chytřejší, Třeba moji vnuci...sarkasmus. Jinak my jsme se v první třídě učili číst asi dost rychle, když jsem četla o vánocích... Aniž bych se jako zkušená kolegyně dopustila urážky jiné zkušené kolegyně, v Kašperských horách to možná platí. Jinde zas platí něco jiného.
Posunu úvahy paní učitelky na druhý stupeň a bohužel musím konstatovat, že ty chytřejší děti nikde nevidím. Vidím pouze děti zahlcené vším možným od technických záležitostí až po přemíru informací, které se na ně ze všech stran valí a se kterými si většina z nich neví rady. Vidím děti, které zrácejí to hlavní, co ke vzdělávání potřebují, a to čtenářskou gramotnost. Vidím narůstající počet dětí, které mají problém se soustředit na práci. A hlavně vidím stále zřetelněji se od sebe oddělující dvě skupiny dětí. Na první skupinu dětí mají rodiče obrovské nároky, od školní úspěšnosti až po nároky v kroužcích a sportovních oddílech. U druhé skupiny naopak rodiče na jakékoliv nároky rezignují buď díky své neschopnosti děti vychovávat nebo díky příklonu k alternativnímu stylu života. Rodičů, kteří jdou zlatou střední cestou, povážlivě ubývá.
p. Kocourek: "nebyl ve třídě při vyučování hlavního předmětu (třeba matematiky), ale ani nikdy nebyl v hospodě".
V obou případech jsme byl přítomen mnohokrát. Nemohu mluvit za vás, ale moje hodiny nejsou s ničím srovnatelné s hospodou. Platí v nich například jiná pravidla pro komunikaci. Nikdo nikoho neruší, žáci se poslouchají. Nemohu za to, že si normálně pracující třídu ani nedovedete představit.
p. Pokorná: "děti, které ztrácejí to hlavní, co ke vzdělávání potřebují, a to čtenářskou gramotnost."
Čtenářská gramotnost není to samé co sníh na poli, aby se sám od sebe "ztrácel". Buď ji učitelé ve svých předmětech rozvíjejí záměrně metodami, podporujícími čtení s porozuměním apod., nebo je nerozvíjejí. Rozhodně je to věc v popisu práce učitelů. To samé práce s informacemi, například mediální výchova.
Že dnešní děti na svých "technologických vymoženostech", které pohltily celé jejich bytí, vyhledávají informace, je pouze mýtus, který lze hlásat buď z naprostého ignoranství, nebo jako argument uctívačů "kultu dítěte".
Paní Pokorná (výše) má pravdu. Do školy vstupují děti neschopné udržet pozornost a soustředit se na to, k čemu je škola odpradávna určena, tedy k poskytování těch kýžených informací.
A čtenářská gramotnost? Zkuste učit literaturu děti, které do 6. třídy nepřečetly jedinou knihu a ani to neplánují. A že jsou jich dnes plné školní třídy...
"Že dnešní děti na svých "technologických vymoženostech", které pohltily celé jejich bytí, vyhledávají informace, je pouze mýtus"...
Ze svého gauče právě teď koukám na své děti, obě jsou vedle sebe v dětském pokoji a každé má tablet. Syn (7 let) hraje matematickou hru Matemág. Dcera (11 let) se dívá na dokument "Poslední divocí koně v Evropě". Tablety nepohltily "celé jejich bytí", už plánují, že za chvíli půjdou spolu vyrábět krasohled. K tabletu se vrátí zase až večer.
Nemyslím si, že jsou to děti nějak výjimečné. Jaké máte konkrétní zkušenosti s těmi "dnešními dětmi" vy, pane Klabale?
Každodenní, pane Čapku :-)
Tak jim občas do toho tabletu nebo telefonu mrkněte. Třeba to nebude taková hrůza :-)
Mimochodem, když jsem celý den putoval Montessori školou, bylo tam hodně puštěných počítečů napříč všemi třídami. Žáci jsou u nich volně, zcela svobodně. Využívají i počítače ve sborovně, vše s minimální, až nulovou kontrolou ze strany učitelů. Nikdy jsem nezahlédl, že by kdokoliv z nich (včetně deváťáků) dělal něco jiného než věci vzdělávací, do své výuky.
"Čtenářská gramotnost není to samé co sníh na poli, aby se sám od sebe "ztrácel". Buď ji učitelé ve svých předmětech rozvíjejí záměrně metodami, podporujícími čtení s porozuměním apod., nebo je nerozvíjejí. Rozhodně je to věc v popisu práce učitelů. To samé práce s informacemi, například mediální výchova."
Čtenářská gramotnost se rozvíjí především čtením. A aby snad nedošlo k omylu, tak čtením knih a rozsáhlejších textů, ne čtením sms a komentářů na facebooku, instagramu atd. Pokud děti nečtou doma ve svém volném čase, nemají učitelé ve škole na čem stavět. Ostatně podobně je to i s prací s informacemi. Pokud se rodiče s dětmi doma o ničem nebaví, nevysvětlují dětem svět kolem nich, jsou učitelé bezmocní.
Ve školách, ať už Montessori či jiných, si žáci většinou nedovolí dělat jiné věci než vzdělávací. Doma, to už je jiná. Takže to Vaše:"Tak jim občas do toho tabletu nebo telefonu mrkněte. Třeba to nebude taková hrůza :-)" by mělo platit pro všechny rodiče. Jen mám obavy, že by se jich dost velká část hrůzou zpotila. Neposuzujte to podle svých dětí, růžové to rozhodně není.
Pane Čapku, nikdo zde na tomto webu vůbec nepochybuje, že Vaše děti musí být nadpozemské bytosti... Máte obrovské štěstí. To Vám závidím.
Nicméně já se ke své smůle pohybuji mezi běžnými žáky, do tabletů a chytrých telefonů cca 200 dětí nahlížím (ač nerad) prakticky denně. A ještě ani jednou za dlouhé roky se mi nastalo, že bych o přestávce nebo ve frontě na oběd spatřil žáka sjíždět Matemág, dívat se na přírodopisné dokumenty nebo zahlédnout jakoukoliv jinou plodnou činnost.
Tudíž musím chtě nechtě setrvat na svém postoji, že moderní technologie vysávají dětem duši, pohlcují jejich bytí a co se týče vzdělávacího procesu jsou naprosto kontraproduktivní...
Inženýrovi je sedm a doktorce devět?
Takovým nezbývá než otce závidět...
PAne Klabale, máte trochu problém se čtením s porozuměním? Píšu " Nemyslím si, že jsou to děti nějak výjimečné" a vy "Vaše děti musí být nadpozemské bytosti.." Copak, už jste začal silvestrovskou oslavu?
Musím opakovat, že věci nepadají z nebe. Pokud máte 200 dětí, co z nich "mobil vysává duši" (hezká středověká představa) je třeba s nimi pedagogicky pracovat, navést je, leccos jim ukázat. Ne čekat, až do nich vstoupí duch svatý...
Pane Komárku,
prohlásit komentář "už je mi to jasné, nejde o výroky, ale o "urážlivý způsob".
Takže nemáte nic.
Přesně tohle jsem čekal."
za "vykrucování" může znamenat tři věci.
1) nevíte, co znamená "vykrucovat se"
2) komentář jste nečetl
3) potřebujete nutně napsat nějakou invektivu.
Popravdě je mi jedno, co z toho je pravda.
A jestli máte sebemenší morální právo někoho osočovat z "urážení", to ať posoudí každý sám.
Nemíním nadále ztrácet čas.
Porozuměl jsem naopak velmi dobře. Po zkušenosti z praxe se stovkami dětí si však absolutně neumím představit, že si dítě uprostřed Vánoc na tabletu dobrovolně procvičuje matematiku. Proto před Vašimi dětmi v tomto ohledu opakovaně smekám.
Samozřejmě jsem opomněl uvést, že to v žádném případě není chyba těch 200 dětí, které zahleděny do svých displejů stojí mlčky ve frontách na oběd, aniž by mezi sebou komunikovaly nebo si vzájemně dávaly matematické příklady. Rozhodně to není chyba ani jejich rodičů. Plně si uvědomuji, že se jedná o selhání moje a celého proradného pedagogického sboru, kteří jsme jim do těch 200 telefonů nestáhli správné vzdělávací aplikace, aby mohly rozvíjet své schopnosti. Kaji se před světem...
"Děti jsou čím dál chytřejší. Dřív nechodily do školy tak připravené, neznaly barvy, špatně mluvily."
Když jsem si přečetla celý článek, nelze, než nesouhlasit. Paní učitelka začínala učit v roce 1957, to bylo pár let po válce, děti často pomáhaly doma, neměly takový přehled o světě jako dneska. Celý článek mi připadá zajímavý, paní učitelka se dětem jistě hodně věnovala a lze souhlasit i s jinými jejími postřehy. Do důchodu odcházela tato paní, jejíž práci si vážím, v roce 1994 a potom asi 10 let chodila suplovat. A to je právě ono. Ona neposuzuje současné školáky, kromě např. své vnučky a už vůbec neví na jaké problémy by ve své škole dnes narazila.
"Takže vlastně inkluze…
Ano, byly to pestré třídy. Ve městě ale byla i zvláštní škola, takže děti, které nebyly schopny učivo zvládat, šly tam."
"Musíte děti zasoustředit, všechny je na sebe upoutat, abyste něco udělala. Jakmile je tam jeden rušivý živel, tak s nimi neuděláte nic."
"Setkala jste se s šikanou?
Nepatrně. Ani takové to „vole, vole“ ještě neexistovalo. Děti věděly, že se ve škole musí chovat slušně. "
"Když byl nějaký problém, chodilo se do rodin. Někdy se mnou šel i ředitel."
Takže nelze, než Vás obdivovat paní redaktorko Fialová, jak z celého článku vytrhnete větu, která se Vám hodí, a použijete ji do nadpisu.
Bylo by dobré, kdyby jste se zaměřila na současné předškoláky a jejich schopnosti.
Okomentovat