Nevím, zda jste se s tím termínem již setkali. Řekl bych ale, že by ho měli mít v povědomí všichni učitelé. Esport patří k aktivitám, které mají potenciál přitáhnout zájem žáků. Hned od začátku si však dovolím vyslovit vlastní názor, a sice, že se jedná o aktivity, které jsou často na hraně didaktické vhodnosti, takže doporučit jejich nasazení ve výuce lze jen ve specifických případech. Podívejme se na tuto problematiku trochu blíže spolu s kurzem Microsoftu.
 |
| Bořivoj Brdička (youtube.com) |
Wikipedie praví toto: Elektronický sport (esport) je soutěžní klání hráčů počítačových her. Soutěží se formou hry pro více hráčů v různých turnajích a ligových soutěžích, které mají stanovená pravidla hry. Esport je možné provozovat na všech populárních platformách – PC, XBOX a Playstation. Většina států, jejich sportovní svazy, Evropská unie a veřejnost dosud neuznaly kompetitivní hraní počítačových her jako sport. Skoro stejnou definici přináší i již existující Česká asociace esportu, která tyto aktivity u nás podporuje.
Je třeba si uvědomit, že v esportu se točí velké peníze, podobně jako v některých skutečných oblíbených sportech (fotbal, tenis ad.). Investoři vycítili příležitost, a tak se dnes pořádají skutečně masová klání, která přitahují pozornost veřejnosti. Ve Spojených státech se na přímý přenos finále esportu již teď dívá více lidí než na finále NBI, což se nám může zdát neuvěřitelné. Předpokládá se, že v roce 2020 počet diváků esportovních zápasů překoná celosvětově půl miliardy.
Je zřejmé, že podobné akce mohou značně přispět ke zvýšení tržeb z běžného hraní online her. Vítěz si odnáší někdy až miliony dolarů. Vezmeme-li v úvahu, že pro současné mladé lidi (generace Z) je hraní přirozenou součástí života, nemělo by nás překvapit, že pro mnohé se může stát vrcholové esportování hlavním životním cílem. Je to však stejně obtížné jako ve skutečném sportu. Špičkový hráč má smlouvu s určitým klubem, má trenéry, mentální kouče a různé další poradce (např. nutriční) [1], a musí trénovat několik hodin denně. Trochu jiné jsou schopnosti, které potřebuje. Nejsou to svaly. Především je to rychlé rozhodování, soustředění, duševní klid a výdrž.
Každý esportovec se specializuje jen na jednu určitou hru. Vrcholový esport se provozuje s různými online hrami – např. Fortnite, League of Legends, Counter-Strike, Call of Duty, Overwatch, Halo, Rocket League či Madden NFL. Většina her, o něž je mezi teenagery zájem, je bohužel bojových. Liší se však způsobem, jakým násilí zpracovávají (realita vs. animovaná simulace bez detailů). Některé jsou strategické, ty poslední z našeho výčtu pak jsou simulacemi závodu aut a fotbalu. Microsoft svůj kurz staví hlavně na svém vlastním produktu, tj. na Minecraftu, jehož vlastnosti jej přímo předurčují k výukovému využití.
Závěr
Pro většinu našich učitelů bude zatím asi nápad využít esport ve vlastní výuce nepřijatelný. Pro některé možná dokonce i tehdy, bude-li založen na čistě výukově vhodných hrách, které většinou nejsou pro náruživé hráče toužící po vítězstvích v lize moc zajímavé. Pokud jste však četli pozorně, musí vám být jasné, že vývoj se pravděpodobně bude ubírat cestou gamifikace výuky. Naším úkolem je aplikovat zde naznačenou metodiku co nejvhodněji s cílem pomoci našim žákům. Pro ty, kteří hraní propadli v mimoškolním prostředí, nepředstavuje kontrolované hraní s vysvětlením souvislostí ve škole žádné větší riziko, spíše naopak, může být velmi přínosné.
Bylo by hezké, kdybychom se bez podobných postupů mohli obejít, ale bohužel to vypadá, že se nám zatím přes veškerou snahu vysloveně nedaří oblibu školy u žáků zvýšit. Možná je právě toto jedna z cest vedoucích ke zlepšení, zvláště u žáků znevýhodněných či hendikepovaných.
Esport je určitě schopen ovlivnit vzdělávání většiny žáků hlavně v informálním prostředí (viz Antropoložka internetu Mimi Ito). A to určitě chceme!
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat