Václav Fiala: Kdo hoří, zapaluje aneb jak zažehnout badatelskou výuku chemie na základní škole?

Jak podpořit učitele, kteří pro badatelskou výuku hoří, aby ji mohli realizovat na svých školách, zapálit pro tuto metodu ostatní kolegy, ale hlavně své žáky?

Překážky k realizaci badatelské výuky z pohledu učitele 

V průběhu ledna byli prostřednictvím sociální sítě a rozeslaných e-mailů osloveni učitelé chemie s krátkým dotazníkem. Položeny byly tyto otázky: 1) Jak často využíváte Badatelsky orientovanou výuku (BOV)? 2) Jaký vnímáte užitek? 3) Co vám nejvíce ztěžuje realizovat BOV ve výuce? Všechny otázky nabízely možné odpovědi. V závěru dotazníku byl také prostor pro vlastní vyjádření.
Výsledky ukázaly, že pouze 8,3 % učitelů zařazuje badatelskou výuku často (alespoň jednou za měsíc), zatímco 50 % učitelů několikrát v roce a 41,7 % pouze výjimečně.

V postoji k BOV převažuje názor, že badatelská výuka je důležitou metodou vedoucí k lepšímu porozumění látky (52,8 %), nad názorem, že se jedná spíše o zpestření výuky (47,2 %). Nikdo z učitelů neuvedl, že by se jednalo o nepotřebnou metodu.

Jak tyto překážky překonat? 

Čas 

Možným a osvědčením řešením této situace je nastavení dvouhodinového výukového bloku. Významnou možností je také vhodná úprava tematických plánů, popř. ŠVP. Z dotazníkového šetření mezi učiteli biologie provedeným Národním ústavem pro vzdělávání vyplynulo, že 31 % učitelů kopíruje tematické plány z minulých let (Holec 2019, dostupné online). Přitom si tematické plány mohou učitelé vytvořit sami již s ohledem na plánované badatelské aktivity.

Technické a materiální vybavení 

Při bádání se v chemii bez základních chemikálií sice neobejdeme, přesto není zcela nutné disponovat množstvím drahých chemikálií nebo měřicích přístrojů. Například pro bádání v osmém ročníku (zahrnující také uhlovodíky a jejich deriváty) si vystačíme s běžně dostupnými chemikáliemi, viz tabulka 1. Mnoho z těchto materiálů si můžeme sami nashromáždit v průběhu roku (např. polystyren nebo kelímky od jogurtu). Učitelé z různých (blízkých) škol se také mohou domluvit mezi sebou a o některé chemikálie, které jsou k dostání ve větších baleních, se podělit. Týká se to např. gumoasfaltu (3 kg stojí kolem 250 Kč) nebo fenolftaleinu (100 g stojí 350 Kč). U některých experimentů lze využít i videozáznam, i když to není pro žáky tak atraktivní, jako když pokus pozorují naživo (týká se např. reakce sodíku nebo draslíku s vodou).


Celý text naleznete zde