Třetina lidí má po roce 1989 často oprávněný pocit, že jim systém nedává rovné šance, říká sociolog

„Kdybychom měli brát společnost jako celek, většina se shodne na tom, že změna vedla k lepšímu. Lidé vnímají, že životní úroveň v dlouhodobém horizontu roste. Když dnešní čtyřicátníci srovnávají současnost se svým dětstvím, pozitivní hodnocení poměrně jednoznačně převažuje ve všech sociálních skupinách. Je tady ale skupina zhruba třiceti procent lidí, která vnímá vývoj po roce 1989 negativně. Jsou to lidé, kteří jsou naštvaní na celý systém. Mají pocit, a často oprávněný, že jim nedává stejné šance jako ostatním,“ říká v rozhovoru pro Hospodářské noviny sociolog a ředitel agentury STEM Martin Buchtík.

Martin Buchtík (repro ČT)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Jak vnímají zlom v roce 1989 dnešní třicátníci? 

Vnímají ho většinově jako historickou událost. Totalitní režim považují za uzavřenou kapitolu, která se nemůže v takovéto podobě nikdy vrátit. Je pro ně třeba naprosto nepředstavitelné, že by se znovu zavřely hranice. Takže když někdo mluví o hrozbě vyplývající z mocenského angažmá komunistů, je to pro mladou generaci jen falešný strašák. Mnohem realističtější jsou pro ně jiné varianty totality, například ztráta soukromí, čínský model sledování obyvatel a tak dále. Pokud někdo z mladých řekne, že za socialismu bylo líp, je to zpravidla jen deklarace nespokojenosti s dnešním vývojem.

Takže připomínat si výročí pádu komunismu je z pohledu třicátníků a mladších vlastně zbytečné? 

Jejich pocit je zhruba takový: "Chápeme, že to, co tady bylo před rokem 1989, bylo špatné. Chápeme, že si to generace našich rodičů připomíná. Chápeme, že v srpnu se v televizi ukazuje, že přijely ruské tanky, že v listopadu cinkají klíče. Ale to všechno patří lidem o generaci starším. Je to nakonec jejich svorník, ať si to připomínají, ať se s tím vypořádávají. Pro nás to ale už není téma." Třicátníci si uvědomují, že komunismus byl problém, ale už je pryč. Chtějí se věnovat tomu, co je tady a teď. Generační vnímání světa je také úplně jinde než v roce 1989. Třeba jednoznačný příklon na Západ, pocit že Amerika je něco, co nás spasí, ten je mladé generaci cizí.


Celý rozhovor naleznete zde