„Stávka to byla krajně nešťastná,“ říká komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk v pořadu Kulatý stůl Plus. „Učitelé určitě mají důvod stávkovat, přestože jim vláda přidává, ale jejich příjmy jsou, nebojím se říct, směšné,“ dodává.
„Abychom se dostali na průměr zemí EU, tak by naši učitelé nesměli brát v průměru dnešních asi 36–37 tisíc, ale 53 tisíc korun. Takže i to plánované zvyšování, kterým se holedbá tato vláda v čele s Andrejem Babišem (ANO), je absolutně nedostatečné,“ dodává Honzejk.
„Zpackaná byla proto, že oficiálním důvodem stávkování nebyla (žádost) o masivní přidávání, ale protože se školské odbory postavily na zadní poté, co souhlasily s 10% přidáním, ale nesouhlasily, aby to bylo rozděleno na 8 % do tarifů a 2 % ředitelům na odměny těm nejlepším. Tohle ale veřejnost nikdy nepochopí… Takže důvod pro stávku tady je, ale tak, jak to udělal František Dobšík (předák školských odborů), tak to nikdo nepochopí.“
Spolu s Honzejkem diskutovali šéfredaktor časopisu Listy Václav Žák a komentátor Deníku Referendum Jan Gruber.
A jak komentátoři odhadují výsledek? Ustoupí nakonec vláda, nebo je konec? „Babiš ustoupí tam, kde se mu to hodí. Vůbec nepochybuji, že teď jedou marketingové průzkumy na to, jestli se má, nebo nemá kantorům přihodit.“
Celý text a pořad ke stažení naleznete zde
25 komentářů:
Třeba taková paní Zagorová. Je to milá holka. Ale ona bere každý rok 600 tisíc. A jsou i jiní a berou víc...
Nedůsledným, stochastickým a jako naposled i nevhodným spouštěním stávek bez rozmyslu se podařilo odborářům a jejich hrdinným přisluhovačům dokonale zprofanovat institut učitelských platů a jejich navyšování. Všichni vnímají, že asi ty platy nejsou nic moc, ale "dyť voni dostávaj furt přidáno". Tím se zvolna zapisují do mysli společnosti jako notoričtí stěžovatelé. To se tedy odborům vskutku a dlouhodobě nepovedlo.
V tomto smyslu má Honzejk pravdu.
není problém,aby učitelé měli 50 000,prostředky se v resortu školství bez problémů najdou,jen jestli si to ti učitelé skutečně přejí
Dnes se totiž rodiče stůj co stůj snaží, vzhledem ke kvalitě státního školství, dostat děti na ty soukromé...
Fakt? I ve východních Čechách, tj. v hradeckém a pardubickém kraji?
rodiče se snaží přizpůsobit si školy státní ke svému soukromému obrazu,samozřejmě zadarmo
Tak za stánek na vánočních trzích v Brně zaplatí prodejce 550 000Kč. Kolik musí utržit, aby se mu to vyplatilo. Kolik učitelů má tak vysoký roční plat?
To jsou ty dnešní relace.
Ta Zagorová to bylo před 30 lety. A v tom projevu byla spousta zajímavějších částí, které se dnes moc neventilují.
"Dnes se totiž rodiče stůj co stůj snaží, vzhledem ke kvalitě státního školství, dostat děti na ty soukromé..."
To platí jen o soukromých osmiletých gymnáziích, kam se rodiče snaží napěchovat své dítě, které se nedostalo na osmileté státní, kvůli "prestiži" no a také kvůli tomu, že když ze základky odejde třetina dětí na osmileté gypmly a zůstávají tam ve větší míře děti problémové, tak pociťují jako blbost tam dítě nechat.
Alternativní rodiče nedávají své děti na soukromé alternativní školy kvůli nekvalitě státního školství, ale kvůli své jiné vizi o vdělávání. K těmto rodičům jedna ředitelka alternativní školy kdysi napsala:"Tito rodiče sice přesně vědí, co nechtějí, ale bohužel nevědí, co chtějí." Velmi trefné.
Učím na soukromé střední škole. Děti jsou tu průměrné a podprůměrné, na státní školu by se možná dostaly, ale nestíhaly by.
Můj plat je o třetinu nižší než na státní škole, ale práce je tu mnohem náročnější, protože je jasné, že ne všichni žáci mají na to školu zvládat.
Prestižní soukromá škola je u nás snad jen PORG.
Dámy,
mám podobné zkušenosti.
Na soukromé ZŠ nealtarnetivní se děti dávají, pokud na veřejné mají problémy. Na alternativní z důvodů ideových, ne kvůli kvalitě (i když si to třeba sami myslí).
V regionu je několik soukromých středních škol. Učil jsem na víceletém soukromém gymnáziu, které se snaží být kvalitním, a podle mého soudu i je. Samozřejmě snaze odpovídal i silně nadstandardní objem práce. Plat byl slušný, ovšem nevím, jak teď. Dětí, které by se bez problémů dostaly na VG veřejné, tam však bylo málo. Dost bylo takových, které přijímačky zkusily, ale nedostaly se přes čáru, nebo si myslely, že by se nedostaly. Rozcapených fracků tam kupodivu bylo minimum.
Rozhodně to ale nebylo tak, že "kdo nemůže na soukromé, jde na státní".
Ostatní soukromé SŠ kromě jedné specializované mají pověst "berou, co zbyde". Nakolik je oprávněná, samozřejmě nevím.
Pane Petře, na státní škole se na žáky kladou mnohem vyšší nároky. Já jsem učívala i dříve na nějakých středních soukromých školách na vedlejšáky a na dohody a můžu porovnávat. Na soukromých školách platí spíše, dělejte, co umíte, když Vás za to platíme. A i žáci si myslí, že máme lepší finanční ohodnocení než na státních školách, ale já dostávám po třiceti šesti letech praxe mzdu začátečníka na státní škole, včetně přesčasových hodin.
A ještě od žáků slyším, proč se mají učit to či ono, k čemu jim to v životě bude, proč by např. měli vědět, v kterém století žil Dostojevskij. A proč mají vůbec číst nějaké knížky, když je to nebaví. Nelze jim nijak vysvětlit, když chtějí maturitu, že by měli mít všeobecný rozhled. Na to dnes mládež nehraje, hlavně, když neustále hrají hry na mobilech nebo noteboocích.
Paní BP,
já Vám věřím. Shodou okolností jsem učil na poněkud netypické soukromé škole. Jsem si vědom, že na jiných soukromých SŠ to patrně bude tak, jak píšete Vy.
A ještě od žáků slyším, proč se mají učit to či ono, k čemu jim to v životě bude, proč by např. měli vědět, v kterém století žil Dostojevskij. A proč mají vůbec číst nějaké knížky, když je to nebaví. Nelze jim nijak vysvětlit, když chtějí maturitu, že by měli mít všeobecný rozhled. Na to dnes mládež nehraje, hlavně, když neustále hrají hry na mobilech nebo noteboocích.
A ještě od žáků slyším, proč se mají učit to či ono, k čemu jim to v životě bude – to je podle mého soudu naprosto legitimní otázka, pokud se takto ptají, jsou to dobří, myslící žáci. A učitel je tady od toho, aby žáky k odpovědím na takovéto otázky přivedl.
Jinak řečeno, často je problém i na straně učitele. Akorát si to hrozně nerad přiznává. Učitel má být schopen zaujmout. Nebo se o to aspoň snažit. A když to nejde, snažit se víc…
Pokud například děcka nebaví číst, tak jim můžeme číst my. Třeba o tom, když tady BP zmiňuje Dostojevského, jak se Raskolnikov dopustí zločinu, jak ubije tu starou odpornou babu. S nejlepším svědomím: „A co vůbec váží na vahách společnosti život té hloupé a zlé staré souchotinářky? O nic víc než život vši, švába, ba ani tolik ne, protože tahle stařena škodí.“ A taky o tom, co a proč ho pak v závěru „vzkřísilo k novému životu“. Možná to žáky nebude „bavit“ tak jako ty „hry na mobilech nebo noteboocích“, možná je to bude „bavit“ jinak, možná (alespoň v danou chvíli) i víc. A pokud je takto nebo třeba nějak úplně jinak zaujmeme, tak to, „v kterém století Dostojevskij žil“, se už přidá samo.
A ještě od žáků slyším, proč se mají učit to či ono, k čemu jim to v životě bude – to je podle mého soudu naprosto legitimní otázka, pokud se takto ptají, jsou to dobří, myslící žáci. A učitel je tady od toho, aby žáky k odpovědím na takovéto otázky přivedl.
To je hodně naivní, až amatérská myšlenka, kterou bych čekal spíše od "experta".
Jsou dvě skupiny žáků, kteří kladou otázku: "Na co nám to je?"
A. Žáci, kteří se opravdu ptají po smyslu a účelu. Těm jsem se vždy snažil vysvětlit smysl daného učiva, seč mi síly intelektu stačily. Někdy je odpověď komplikovanější, například pokud význam daného učiva nastane až za několik let, třeba až na vysoké škole.
Největší potíž je na odborné škole s některými kapitolami literatury, kterou sice neučím, ale otázky dostávám. Občas musím sám přiznat, že jediný smysl je v tom, že to potřebují, aby odmaturovali a pak už nikdy potřebovat nebudou.
B. Mnohem častěji je otázka: "Na co nám to je?", pokládána jako "řečnická".
Klade ji obvykle třídní lempl, který už má i odpověď: "Na ho.. Na nic." A cílem je dosáhnout "alibi", proč se to učit nechce a proč na to kašle.
O vysvětlení je v takovém případě sice možné se pokusit, ale v 19 z 20 případů je to zbytečně vyplýtvaná energie.
To ale zkušený učitel pozná a po dvou větách už ví, zda má smysl v debatě pokračovat, anebo ji ukončit.
Teorie o tom, že "když žáka nejde zaujmout, má se učitel snažit víc" je snad aplikovatelná v některých, ne ještě ztracených případech na druhém stupni.
Ale na střední, obzvláště ve vyšších ročnících je to spíše sci-fi.
Hlavně žák se dle citované úvahy evidentně nemusí snažit vůbec a nikdy.
"Bavte nás!"
Hlavně žák se dle citované úvahy evidentně nemusí snažit vůbec a nikdy.
To z ní tedy rozhodně nevyplývá. To je naprostý (možná poněkud zlovolný) nesmysl.
"Bavte nás!"
Je třeba rozlišovat „bavit“ a „zaujmout“!
Ano, zlovolný!
Rozšiřovaný proruskými ideodiverzními centrálami!
Pane Lukáši,
problém je v tom, že stoupenci mnou zpochybněného názoru vidí žáky jako amorfní hmotu bez vlastní vůle. Vůbec si nepřipustíte, že se žák třeba nechce nechat zaujmout. Případně že by i byl ochoten, ale odmítá investovat jakékoli vlastní úsilí.
Na jiné diskuzi píšu o své známé, která dala dětem úlohu
Metr látky stojí 160 Kč, paní Irena potřebuje metr a půl. V obchodě prodávají zbytek látky - 1,80 m za 200 Kč. Je výhodné koupit ten zbytek?
Když to pořád nikdo neměl, ukázala jim řešení a zeptala se jich, co je na tom tak těžké. Odpověď: "Asi že se nám nechtělo myslet." a "A k čemu nám tohle v životě bude?"
Skutečně se domníváte, že ti osmáci jsou tak pitomí, aby nevěděli, k čemu jim bude umět porovnávat ceny?
Pane Lukáši, problém je v tom, že stoupenci mnou zpochybněného názoru vidí žáky jako amorfní hmotu bez vlastní vůle.
Ano, v tom je problém. Žáci se stávají do značné míry takovými, jak k nim učitel přistupuje. Pokud učitel „vidí žáky jako amorfní hmotu“, tak budou mít tendenci jí být.
Takže zase jen a pouze učitel je pro Vás aktivním účastníkem.
Žáci podle Vás pouze reagují.
Pane Lukáši, jste ochoten připustit, že žák může nějak k učení přistoupit sám o sobě?
Že jeho postoj nemusí být reakcí na činy učitele?
Takže zase jen a pouze učitel je pro Vás aktivním účastníkem. Žáci podle Vás pouze reagují. Pane Lukáši, jste ochoten připustit, že žák může nějak k učení přistoupit sám o sobě? Že jeho postoj nemusí být reakcí na činy učitele?
Pane Portwyne, čtěte prosím pozorněji.
Já píšu:
„často je problém i na straně učitele“
„Žáci se stávají do značné míry takovými, jak k nim učitel přistupuje“
Vy na to reagujete:
„Takže zase jen a pouze učitel je pro Vás aktivním účastníkem.“
Odpovídám tedy na Vaši otázku:
Samozřejmě!
A vznáším otázku (jejímž smyslem je ale spíš výzva):
Pane Portwyne, „jste ochoten připustit, že…? No však Vy víte.“
Promiňte, máte to tam.
Ano, děkuji, jsem rád, že je to vyjasněný.
Takže abychom se vrátili k tématu.
Samozřejmě, že problém může být i na straně učitele.
Jenže pokud se stane, že učitel v některé třídě problém nemá a v jiné ano, tak bych tipoval, že spíše bude problém na straně příjemce. Špatný učitel bude mít problém vždycky (nebo taky nikdy, pokud poleze dětem do zadku a nechá je flákat).
A naopak. Pokud jedna třída má problémy se všemi učiteli (resp. všichni učitelé s ní), je poměrně nepravděpodobné, že by pedagogický sbor byl tvořen samými špatnými učiteli.
Ono už je to teď takové trochu rozmělňování, tedy krátká odpověď, ve které už jen shrnu, co bylo řečeno:
Je jasné, že některé třídy jsou problematičtější, některé vyloženě problémové. O to víc je třeba hledat způsoby, jak zaujmout (viz předchozí komentáře). To nejhorší, co se může v těchto případech dít, je, když učitelé začnou vnímat „žáky jako amorfní hmotu bez vlastní vůle“. Ta problémovost se pak bude prohlubovat.
Kličkujete, pane Lukáši.
Jako amorfní hmotu bez vůle vidí žáky ti, kteří veškerou zodpovědnost hází na učitele. Ti, kteří tvrdí, že "správným postupem" lze zaujmout vždy a každého.
No a kdo někdy učil třeba na základce, tak ví, že stačí dva žáci na to, aby rozsekali hodinu na hadry. Přestože 28 dalších b y spolupracovalo...
Pane Lukáši, jak jsme se dostali k Dostojevskému?
Psala jsem ve 4. ročníku na známky DT z CJLU, aby si žáci uvědomili, jaká bude u maturity jeho obtížnost a jaké jsou jejich dosavadní znalosti. Tak první, co je napadlo, sdělili mi, že nechtějí dostat špatné známky z češtiny, a tak jak já zareaguji na to, že výsledky testu jsou na internetu a oni by je mohli případně jenom opsat.
Moje odpověď zněla, že podvedou jen sami sebe, neboť když já zjistím, že vše umí, nebudu mít žádný důvod k opakování učiva. Proč bych s tím - logicky - měla ztrácet čas?
Samozřejmě, že se takoví vykutálenci našli, ale jsou to dospělí jedinci, kteří jsou sami sobě zodpovědní. Já jim ty jedničky klidně dám, když jim na nich tolik záleží, ale vědí oni i já, že jsou vylhané. Pro mě jsou poctivé čtverky od jiných zodpovědných žáků mnohem milejší a uvěřitelné a také jsem to některým už i sdělila, že si jich za to vážím.
Jak mohu uvěřit studentce, která test zvládla za 30 minut čistého času a uspěla na 96%. Já sama jsem test dělala 60 minut a dopustila jsem se dvou chyb. A to jsem stará učitelka. Této dívence jsem sdělila, že musí být geniální, že je lepší než já.
Dostojevskij je literární učivo 2. ročníku SŠ a nepřímo hned v prvním úkolu měli žáci z textu vydedukovat - pravda/nepravda - zda Světlana Alexejevičová uvedla, že kdyby tvořila v 18. století, psala by fikci. V textu ovšem stálo, kdyby tvořila ve stejném století jako Dostojevskij, psala by fikci (DT CJLU jaro 2019).
Tito žáci snad nikdy o Dostojevském neslyšeli, tak jsem jim chtěla napovědět, že to byl ruský realistický autor, a to byla ještě větší hrůza, protože realismus byl přece v 16. století. Na to konto jeden mladý muž prohlásil, na co mu to v životě bude, on stejně nikdy žádnou knížku číst nebude a jméno Dostojevskij čte poprvé v životě.
Učím na této škole (soukromé!) teprve druhý měsíc, takže zatím nesklízím výsledky své práce. Z těchto čtvrťáků mi ale naskakuje husí kůže, neboť cokoli děláme (a mělo by to být už opakování), dozvídám se od nich, že je pole nezorané. Ale přesný výsledek předchozí výuky bez jakékoli učebnice, bez psaní svých vlastních poznámek do sešitu, protože byli zvyklí pouze na vykopírované materiály na volných listech (kde je jim konec!) a nebo promítání prezentací, ze kterých si ani žádné poznámky nevedli. Někteří bez soustavné docházky do výuky, protože asi pětina z každé třídy tady má individuál.
Jsem otrávená a nechce se mi už ani učit. Chtěla bych být už v důchodu, ale pracovat musím do 64 let a nedávám to už. Žáci nemají učebnice, nemají sešity, nemají papíry a co víc nestydí se ani "vypůjčit si" ode mě propisku, protože nemají ani čím psát. Samozřejmě nic už nevrátí.
A těmto dospělým lidem mám já něco předčítat? A oni sami číst neumějí. Já úplně zírám, co to čtou, jestli mají stejný text jako já. Já jim vůbec nerozumím, ani brýle by jim nepomohly. Asi neznají latinskou abecedu, když vidí úplně jiná písmena než já. A tito mladí lidé mají za půl roku maturovat!
No, moc se mi u toho ani nechce být. Pochopte, že ve 4. ročníku nemohu do žáků dostat učivo za celé 4. ročníky a ještě navíc k tomu, když z 30 žáků mívám v hodinách obvykle tak pouze dvě třetiny osazenstva. Připadám si jako Sisyfos.
Nechte si své královské rady pro mladé perspektivní kantory! Já už jiná v šedesáti letech nebudu. A poznám, kdo by se chtěl dozvědět a kdo má pocit, že je vše pro jeho život zbytečné. Já jsem také docenila výuku staroslověnštiny a historický vývoj češtiny až v praxi.
A pane Lukáši, pan ředitel se mě ptal, jestli nechci za nějaké drobné dávat těmto žákům po vyučování hodiny navíc. Oni nedochází řádně do hodin podle rozvrhu, a tak nevidím žádný důvod k tomu se jim ještě navíc podbízet. Kdo chce, si zaplatí soukromou individuální výuku a tam to má obrovský efekt (dělám to již léta, tak vím).
Jinak přizpůsobím svou vydanou energii mzdě, kterou zde pobírám. Budu pracovat jen ze dvou třetin, neboť jsem jen ze dvou třetin placena.
Soukromé školy nejsou pro učitele zlatý důl a ani elitářské. Chodí sem ti žáci, kteří by na státní škole už dávno skončili, protože by se s nimi nikdo nepáral. Možná mají i stále ten pocit, že si za školu platí, tak proč by tomu měli ještě věnovat svou energii. Učitelé, vy dělejte, co umíte, ať úspěšně odmaturuji. Proč bych se měl namáhat já, vždyť si vás za to platím, abych nic nemusel. Chci ten papír.
Okomentovat