Komunikace v obou jazycích yla pro Čechy i Slováky neoddělitelnou součástí nejen společného státu, ale také „sametové revoluce“. Pro starší generace byl vedle odchodu prezidenta Husáka symbolem změny návrat Alexandra Dubčeka do čela Federálního shromáždění – a jeho nekonečné slovenské projevy. Stejně jako se později na odlišnou, samostatnou cestu vydaly obě součásti někdejší federace, oddělila se také cesta obou jazyků. I když ne tak docela. Zatímco české děti z porevolučních generací mají slovenštinu za opravdu cizí jazyk a musí se ho alespoň trochu učit, jejich slovenští vrstevníci se v češtině pohybují mnohem přirozeněji, protože v mnohem větší míře sledují české televizní stanice a čtou české knihy nebo internetové stránky. Reportáž přinášejí Hospodářské noviny.
Zatímco Češi přestávají Slovákům rozumět, Slováci si naopak znalost češtiny pěstují – mimo jiné proto, že Česko pro ně představuje zemi, kam lze relativně snadno odejít studovat nebo pracovat. Navíc slovenština má v Česku výjimečné postavení: bez překladatele či tlumočníka ji český právní řád umožňuje použít v řadě právních nebo úředních dokumentů.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat