„Teď jsme měli třídní schůzky a rodiče mi děkovali, že jejich děti do školy pořád chodí rády. Říkala jsem si, že to je strašné. To nám, učitelům, nedělá dobrou vizitku, když to tak rodiče vnímají po pouhém měsíci první třídy. Nadšení by dětem mělo vydržet co nejdéle, ale je pravda, že se ztrácí. Sama neumím odpovědět, co je příčinou,“ říká zkušená učitelka Jana Kopecká v rozhovoru pro MF DNES.
 |
| Jana Kopecká (zskunratice.cz) |
Kolik domácích úkolů mají mít prvňáci?
O tom se hodně diskutuje. Na přání rodičů jsem loni dávala takzvané týdenní domácí úkoly, vyplněný list měly děti vždy v pátek odevzdat. Mohly si to rozložit podle sebe. Nakonec jsem zjistila, že u toho ve čtvrtek v půl desáté v noci sedí celá rodina. To bylo kontraproduktivní. Letos jsem se dohodla s rodiči, že každý den dávám jeden kratičký domácí úkol, aby nepřesáhl patnáct minut. Díky tomu rodiče průběžně vědí, co ve škole děláme.
Našel jsem na webu školy vaše tvrzení, že děti, které čtou, jsou úspěšnější v životě.
Za tím si stojím. Kdo čte dobře, s porozuměním a kriticky, tomu se otvírá brána k celoživotnímu vzdělávání. Myslím, že by celou školou měla prostupovat kritická gramotnost. Zvlášť v době internetu mají děti zvažovat, kdo text napsal, co tím sledoval, jaké mám k němu stanovisko a proč… K tomu se snažím děti vést už od první třídy, aby nepřijímaly slepě vše napsané jako pravdu.
Slyším z chodby hluk dětí. Existuje vůbec něco jako zlobivé dítě?
No to existuje! Řešíme takové děti na poradách a sama jsem v minulosti zažila případy, se kterými jsem si nevěděla rady už v první třídě. Žádné dítě se ale nerodí jako zlobivé a vždy je potřeba zjistit, kde je prapříčina těch vnějších projevů chování – nutná pak je hlavně spolupráce s rodiči, ale i psychology a dalšími odborníky. Bývá to běh na dlouhou trať, ale dítě zlobí, protože něco není v pořádku.
Celý rozhovor naleznete zde
10 komentářů:
A nemohou zívat i proto, že se málo vyspaly, že ponocovaly u počítačových her?
Ale paní BP, Vy snad chcete tvrdit, že za ponocování u WoT nemůže učitelka?
Ze mě mluví letitá zkušenost. Děcka už 20 let paří hry na mobilech. A pravda, ve škole ani tak nezívají, jako se spíš válí po lavicích a rovnou dospávají, když opět nepaří.
Připadá mi opravdu srandovní, když se tu řeší, zda se mají děckám mobily ve školách zakazovat i o přestávkách.
Zakázala bych rovnou rodičům jim je kupovat. Proboha, kam to povede!
To byla ironie.
Víte přece, jak to podle aktivistů je: "Kdybyste vyučovala zajímavě, tak by je ani nenapadlo ty Tanky zapnout".
Třeba moje dcera chytrý mobil v 10 letech nemá (místo toho miluje knihy), ale taky je fakt, že kdyby byla v jiné třídě, patrně by ji to sociálně izolovalo.
Tlak reklamy je strašlivý.
Věrozvěsti pokroku samozřejmě budou tvrdit, jak děcka mobily využívají k samým skvělým věcem, a pokud ne, mohou za to učitelé. Ostatně jako za všechno.
Bohužel ideologie a zobecnování vládnou médiím i pseudoodborníkům.
Je sakra rozdíl mezi 1 třídou ZŠ a dospělým studentem.
Průšvih je, když se to nerozlišuje a na dospělého se dělá Ťuťu ňuňu a po prvňáčkovi se chce, aby tvořil pomocí internetu stránkové referáty. A i toto jsou schopni někteří aktivisté propagovat. Neboli když nějaký aktivista prohlásí, že to dělá a dle jeho názoru to funguje už by to nejradši nařídili všem.
Nuda v hodině je zabiják. S tím souhlasím. Ale pospávání může být způsobeno i noční pařbou či noční šichtou. Zažil jsem i případy, že si žák v noci vydělával na živobytí a ve dne chodil do školy. Takové případy jsou ale vzácné. A to bylo v době, kdy jsem jako třídní i leccos věděl a školství bylo ještě normální(víc pedagogické než právnické). Dnes už má třídní všecko řešit, ale nemá právo nic vědět (paranoia s GDPR).
Od vedení školství bych čekal zdravý selský rozum, informovanost(nespokojit se jen s tunami blábolů, ale občas vyrazit do terénu-to nemyslím na raut ředitelů a úředníků) a nehledění si jen vlastního koryta(tj. nejen čerpání fondů, aby bylo co nejvíc procent doma, ale i smysluplné čerpání)a péče o veřejný zájem.
Jsou i takoví, ale zatím stále převažuje kvantita čerpání a zametání problémů. Je to všude stejné. Dokud nezačly padat mosty tak bylo také vše v pořádku.
Pane Vaňku, setkávám se spícími studenty při vyučování stále, a ne vždy je to noční pařba na internetu, či u pc her. Opravdu i dnes se od žáků sem tam dozvím, že si chodí někam přivydělávat.
A šokoval mě v trolejbusu jeden asi osmiletý chlapeček, když jsem mimoděk zaslechla, jak nějaké paní povídal (nebyla to zjevně jeho příbuzná, ale znali se), že někdy má i na dva dny pouze jeden krajíc chleba s máslem k jídlu, že umí vydržet hladový. Pak možná ve škole také nemůže hlady dávat plně pozor a pospává, nebo ho to tam vůbec nebaví.
Nedám si dnes odpoledne viržinko.
Neplačte, sami jste si to zavinili.
Tohle nade mnou nutně musí být nejhloupější diskuze podzimu na České škole, ne-li celého roku.
Doplňuji k předchozí diskusi: K únavě pří učení doma i ve škole stejně tak jako paření her a na internetu může velmi výrazně přispívat i to, že děti se dnes obecně špatně stravují. Matky už často nevaří, nebo vaří mizerně. (Hurá emancipace.) Říkám si někdy, že nebýt obědů ve škole (které tedy často nebývají zase tak extra), některé děti by se k normálnímu, pořádnému a alespoň trochu vyváženému jídlu ani nedostaly. A nemám tím na mysli sociální případy. Navíc samozřejmě člověk sám na sobě může pozorovat, že když jídlo odbývá, začne být více unavený.
Jana Kopecká – to je ta učitelka, co byla jednou (z nemnoha) tváří propagujících Hejného matematiku, že? (Tady už x let jedou v některých médiích pořád ti stejní aktéři. Začínám si myslet, že počet tzv, inovativních pedagogů je velmi, velmi omezený :-)
„Na přání rodičů jsem loni dávala takzvané týdenní domácí úkoly, vyplněný list měly děti vždy v pátek odevzdat. Mohly si to rozložit podle sebe. Nakonec jsem zjistila, že u toho ve čtvrtek v půl desáté v noci sedí celá rodina. To bylo kontraproduktivní.“
Takový způsob zadávání úkolů jsem zažila u jedné třídy využívající montessori pedagogiku (při běžné ZŠ) a tam to fungovalo dobře, normálně. Přišlo mi to tehdy zajímavé. Ale tamní učitelka byla podle mého úsudku velmi schopná a rozumná, v mnohém se učení od běžných tříd nelišilo. Počet dětí ve třídě byl však nižší a nejednalo se o první třídu, tam mi to přijde nevhodné. Chtít po dětech, aby si v první třídě rozložily úkoly do celého týdne je opravdu hodně nesmyslné. Že se úkoly honily poslední den do noci, mi přijde kromě nezodpovědnosti rodiny spíš jako pochybení učitelky, která rodičům nevysvětlila smysl a účel, nebo zvolila najednou bez rozmyslu „inovativní“ způsob, který nebyl vhodný. A i kdyby měly děti vypracovat úkoly na oboustranné A4, zabralo by to maximálně hodinu. Pokud někdo začíná s dítětem v první třídě dělat úkoly v půl deváté večer (o tom, že se na nich musí podlet celá rodina, ani nemluvě), není asi úplně to nejpodstatnější, jakou formu zadávání úkolů má. Tam bude hlavní problém jinde.
No, nevím, ale osobně bych za zkušenou učitelku (formulace z článku) považovala tu, která ví, jak a kolik má dávat úkolů, a umí si to před rodiči obhájit.
O tom, jak dlouhá má být domácí příprava v první třídě, se moc nediskutuje. Je to dvacet minut až půl hodiny a rozumný pedagog se toho drží. Má to své opodstatnění.
Někdy chrněj protože se jim nedostává kyslíku ve třicetihlavé čerstvě zateplené třídě, kde zřizovatel bystrým okem hlídá, aby se nevětralo a šetřilo. Mnohdy mne probudí z komatu až zvonek.
Okomentovat