„Ač je školským odborům možné vytýkat zpackanou taktiku, mizerné načasování, podivný oficiální důvod, nic to nemění na tom, že v základní věci mají pravdu: S českými učiteli se stále nezachází tak, jak by zasloužili. Pokud vláda tvrdí, že je školství její jednoznačnou prioritou a v programovém prohlášení vzletně píše, že "bez kvalitního školství nemá národ budoucnost", měla by alespoň držet slovo,“ píše Petr Honzejk v Hospodářských novinách.
Petr Honzejk (twitter.com) |
Je samozřejmě fakt, že současná vláda učitelům přidává. "V životě neměli pedagogové tolik peněz. V životě nikdy," durdí se Andrej Babiš, který stávku považuje za nesmyslnou. Technicky vzato má pravdu. Jenže zrovna tak je pravda, že platy pořád dostatečné nejsou...
A teď k tomu, za co školšké odboráře vyplísnit. Naprosto zpackali taktiku, takže ve finále to působí, že stávkují za malichernost. Neozvali se, když vyšuměl slib patnáctiprocentního zvýšení platů, souhlasili s 10 procenty. A najednou je tu stávka proti tomu, jak má být oněch 10 procent rozděleno. Tedy proti tomu, že učitelé mají dostat do tarifů osm procent a zbytek mají mít k dispozici ředitelé na odměny. Není divu, že odboráři nenašli podporu ředitelů škol, a lze předpokládat, že těžko budou pro tak chabě odůvodněnou stávku hledat podporu veřejnosti...
Zásadní problém ale není v pár procentech do tarifů či odměn. Je v tom, na co upozorňuje IDEA: Česko na regionální školství vydává zhruba o třetinu menší podíl HDP, než je ve vyspělých zemích běžné. A pokud se už stávkuje, mělo by to být za celkovou změnu přístupu ke školství - na čemž by se odbory jistě shodly s řediteli škol i veřejností.
Celý text naleznete zde
1 komentářů:
Taktika netaktika. Učitel je zodpovědný za to, aby dítě umělo (násobilku, vyjmenovaná slova apod.) ale taky za to, aby z něj nebyl ustrašený uzlíček nervů (prevence šiklany apod). Zodpovídáme i za každé škrábnutí se třeba nůžkami, když poupě neumí z domova stříhat případně je nemotorné, jelikož rodiče jej vychovávají z křesla obýváku a ono si natluče v tělocviku. O zodpovědnbosti na výletech všeho druhu s pubescenty nebo rozjívenými prvňáčky ani nemluvě. Také organizujeme výlety, vybíráme neustále nějaké peníze (nemaje hmotnou odpovědnost) a to třeba i tak, že uprostřed diktátu si robě vzpomene, že obolus má, tak ho hned předá...tradiční výrok:" Kam jsem ty peníze zase dala...".Trpělivě vyslechneme hysterického rodiče, který nemá pravdu, trpělivě se usmíváme a donekonečna vysvětlujeme výbojným ničím neomezovaným výrostkům, bez jakékoli možnosti efektivní restrikce...Toto vše nemá být dostatešně zaplaceno?
Okomentovat