„Byla to spíš taková nepříjemnost, která působila fyziologické problémy. Třeba když zvonil ve čtyři hodiny ráno zvonek, měl člověk pocit, jako když ho kůň kopne do žaludku. Bylo jasné, že jde domovní prohlídka. Ale strach? Ne, ten jsem snad ani necítila. Byla jsem připravená na to, že se může stát leccos. Strach rozhodně nikdy neurčoval moje chování. Jít do toho bylo moje vlastní rozhodnutí. Byla to oběť, ke které jsem se sama uvázala,“ citují autorky Danu Němcovou v knize Bytová revolta: Jak ženy dělaly disent. Na základě knihy připravila Marcela Svejkovská hodinový workshop.
Nevyhrožovali mi proto, že jsem žena, ale proto, že jsem matka. Bylo to v lednu 1977 po prvním výslechu. Přišli dva pánové a mezi dveřmi se mě snažili přesvědčit, jestli bych přece jenom nebyla ochotná od Charty odstoupit, protože to bude mít dopad na mé děti. Tenkrát jsem jim mezi dveřmi řekla, že to dělám právě pro děti, že myslím na jejich budoucnost, že to je v jejich zájmu a že se s nimi bavit nebudu. A práskla jsem dveřmi. Pak už na mě nějaké výhrůžky nebo ponižování proto, že jsem žena, nezkoušeli.
Hodinový workshop je věnovaný deseti ženám, které jsou příkladem protikomunistické rezistence. Autorka vybrala úryvky z rozhovorů z knihy „Bytová revolta: Jak ženy dělaly disent“. Studenti ve skupinkách vždy pracují se vzpomínkami dvou žen, všímají si, jak vnímaly strach, co je vedlo k podepsání Charty 77, jaké metody vůči nim uplatňovala StB atp. Značná část hodiny je vyčleněna pro diskuzi o smyslu disentu, motivaci k rezistenci a jejímu smyslu.
Marcela Linková Naďa Straková, ed. Bytová revolta: jak ženy dělaly disent. Praha: Academia, 2017
Celý text naleznete zde
1 komentářů:
Také příspěvky paní Svejkovské na portálu rvp stojí za pozornost https://dum.rvp.cz/vyhledavani/fulltext.html?q=marcela+svejkovsk%C3%A1&s.x=0&s.y=0&rvpSearchScope=module
Okomentovat