V roce 2012 dokonce napsala norská učitelka Ann S. Michaelsen spolu se svými 27 studenty publikaci Connected Learners; A step-by-step guide to creating a global classroom, jejímž cílem bylo pomoci učitelům promyšleněji propojit učení s vědomostmi uloženými na internetu. Stejně jako v knize i celým jejím blogem se prolíná důraz na výuku více řízenou žáky a méně učitelem.
 |
| Ann S. Michaelsen (twitter.com) |
Troufá si např. uvažovat nad tím, jak technologie mění výuku jazyků, jestliže existují nástroje, které okamžitě přeloží to, co říkáme. Zakázat snad dětem tyto technologie úplně? Nebo jsou na určité úrovni jazyka naopak nutné? Ony přece pomáhají především začátečníkům, kteří díky nim mohou v zahraničí téměř bez problémů komunikovat i bez znalostí jazyka. Jenže kde jsou limity používání takových technologií? Nestává se učení jazykům zbytečné? Není třeba si uvědomit, že učení jazyka je spíš proces, jehož součástí je také vědění o kultuře země, kontextech, v jakých se ten který výraz používá, odhalení konotací a porozumění idiomům? A jak vlastně vybalancovat podporu technologií (busuu, Duolingo, goFluent…) a přirozenou výuku konverzací s cizincem?
Další články se týkají motivace studentů, leadershipu ve školách, game-based learningu, a nahlédnout můžeme i do osnovy jejích kurzů, v nichž vedle nástrojů, které známe (Padlet, Skype…), doporučuje i několik dalších (talkwall, MySimpleShow). Všechny tyto aplikace ale mají za cíl podporovat spolupráci, kreativitu v psaní a schopnost uvažovat nad současnými globálními tématy.
Čím se můžeme inspirovat, jsou právě její lekce o čtenářství a práce s vyhledáváním informací. Opakovaným výstupem dětských prací je blog, při jehož psaní si děti zlepšují komunikační dovednosti, zvyšují svou sebedůvěru prezentací svých názorů a dávají prostor své kreativitě. [9] Příspěvek výše je několikrát variován. Na blog mohou žáci psát např. i klasický podvojný deník, který zakončí soupisem dojmů z knihy. Zápis by měl odpovídat základním prvkům příběhu, tj. tématu, prostředí, zápletky a vývoje postav. V jiném příspěvku zadává vytvořit rozhlasový pořad, v němž jeden bude autorem a druhý reportérem. Jako autoři se děti musejí připravit na záludné otázky týkající se i dětství autora, tématu knihy, inspirace jinými knihami a vlivy dalších autorů apod. Pořad mohou podkreslit vhodnou hudbou, a dokonce počítat s tím, že spolužáci budou na Twitteru klást otázky pod hashtagem #bookreport. Pokud jste zvědaví, jak blogy dětí vypadají ve skutečnosti, můžeme do nich nahlédnout po straně autorčina webu a vytvořit si tak lepší představu.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat