Ve školním prostředí často napíšeme s dětmi slohovou práci, kterou paní učitelka zhodnotí, některé se přečtou spolužákům, ale dále už o ní neslyšíme. Aby takové psaní mělo smysl, měli bychom výsledky práce zprostředkovat dalšímu publiku. Dřív bychom vytiskli sborník a předali rodičům, dnes volíme prostředí internetu. Když pomineme, že by žáci raději sáhli po videu, je ve 21. století autentičtější psát rovnou na webové stránky nebo blog. Žáci pak mají možnost se cítit jako praví autoři. Právě autentičnost procesu podporuje jejich kreativitu, kterou mohou vyjádřit i obrázky, odkazy a nahrávkami, jež obyčejná slohová práce neunese.
Neučí se tím však jen psát a dávat všanc své myšlenky a názory, ale také vhodně hodnotit práce ostatních v komentářích, reagovat na ně a přijímat zpětnou vazbu. Učí se zkrátka vytvářet svou digitální identitu a pozitivní online prostředí. A z mrtvé slohové práce se za dobrých podmínek vyvine text žijící komentáři.
Mým prvním pokusem před několika lety bylo prostředí Bloguje.cz. České prostředí jsem zvolila proto, aby mu všichni rozuměli. Vyhovovalo nám, protože jsem chtěla blogovat zejména v českém jazyce a nemuseli jsme řešit anglické nastavení. Tento systém však nebyl přizpůsoben vícero účtům. Všichni byli přihlášeni pod jedním heslem, což s sebou samozřejmě neslo riziko, že někdo převezme řízení za učitele. Naštěstí došlo jen k výměně šablony. Bloguje.cz dávno bez upozornění skončilo a s sebou vzalo tehdejší texty i komentáře. Už tehdy ale byl znát přínos veřejného publikování, především ve formulaci vhodnějších komentářů.
Tento experiment mi ale ukázal, proč nevolit volně dostupné nástroje jako je Wordpress nebo Blogger, ale raději prostředí uměle upravené pro děti, které zaručují především bezpečnost. Učitel sám zvolí, zda práce jeho žáků budou viditelné a nalezitelné ve vyhledávačích a nastaví způsob moderování. V něm si vybíráme, zda děti publikují své práce a komentáře přímo na blog, nebo zda jejich texty projdou kontrolou. Samy si ale mohou nastavovat např. pozadí nebo avatary, ale nemůžou zasahovat do cizích článků.
Proto se další zvolenou variantou stal Kidblog. Tenkrát zdarma, v současné době placené jednoduché prostředí, které bych dnes volila spíše pro mladší děti. Kidblog dnes nabízí dvě placená řešení, pro učitele za 48 $ za rok, nebo dražší pro skupiny učitelů a škol, které se platí na studenta. Prostředí si můžete zadarmo vyzkoušet po 30 dní.
Spolupráce s jinými školami
Právě v Kidblogu jsme společně s Jitkou Rambouskovou, Petrou Boháčkovou a Jardou Maškem vyzkoušeli, zda se dá blogovat i mezi školami, česky i anglicky. Spolupráce probíhala vždy v rámci jednoho roku. Původně jsme plánovali, že každý měsíc děti napíšou jeden příspěvek, ale to se ukázalo nesplnitelné. Věnovat psaní tolik času by bylo nerealizovatelné. Základní domluva probíhala na sociální síti G+, která už bohužel zanikla. Podobně by se dal ale využít Messenger nebo Skype, kde je možné založit skupiny. Dokumenty jsme shromažďovali ve sdílené složce na Google disku, kde jsme také ve společném dokumentu zaznamenávali nejdůležitější organizaci. Byla potřeba dohodnout témata, časové rozvržení, hodnocení, pravidla apod. Témata jsme tedy volili my, učitelé. Zahrnovala např. klasické představení, téma snění nebo dvou let prázdnin, anglicky např. my favourite game, zkoušeli jsme ale také vložit myšlenkovou mapu rodokmenu. Námět Zázračníku pak dokazuje, že psát se dá i v jiných předmětech. Důležitou součástí aktivity, na kterou jsme kladli důraz, bylo také komentování příspěvků žáků jiných škol, aby se děti učily vyjadřovat s ohledem na ostatní.
Po zpoplatnění Kidblogu jsme hledali jinou možnost a pro moje záměry se jevil jako vyhovující Edublogs. Toto prostředí můžeme využívat buď v omezené variantě zdarma, nebo s rozšířenými možnostmi za 39,95 $ ročně. Pokud ale nepotřebujeme publikovat rozměrné obrázky, zcela postačí i pro několik blogů free verze. Prostředí vypadá o něco složitěji i pro učitele, ale jedná se pouze o Wordpress. Nastavení třídy se dá zařídit vícero způsoby. Osobně jsem volila postup, kdy děti píší pod vlastním heslem na jeden blog. Na takto nastavených webových stránkách jsme se věnovali především českému jazyku. Blogování jsme využili pro slohový útvar úvahy a, z čeho jsem měla největší radost, tvůrčího psaní.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat