Domácí násilí zažívá v Česku každé desáté dítě, tedy dvě až tři ve školní třídě. Závažnou formou domácího násilí podle statistiky ministerstva práce a sociálních věcí trpí okolo 2500 dětí ročně. Jen od ledna do srpna letošního roku bylo utýráno šest dětí. Další tisíce jsou pak bezmocnými svědky násilí páchaného nejčastěji otcem či druhem na matce. Domácí násilí totiž zažívá každá třetí žena.
Reportáž přináší deník Aktuálně.
 |
| Petra Wünschová (repro DVTV) |
Situaci se snaží změnit projekt Dětství bez násilí, na němž spolupracují Nadace Terezy Maxové dětem, developerská společnost CTP a Centrum Locika, které se jako jediné centrum pro děti ohrožené domácím násilím specializuje na práci s celou rodinou. Díky tomuto programu a letošnímu grantu od CTP a nadace se projekt rozšiřuje do dalších tří krajů, tak aby se pomoc dostala včas k co největšímu počtu rodin zasažených domácím násilím.
"Otevření poboček v dalších třech krajích umožní pomoc i dětem, které jsou pro úřady neviditelné. Když jsme před čtyřmi lety otevřeli Centrum Locika, jeho kapacita se okamžitě naplnila. Je možné, že se to samé stane i tentokrát," říká zakladatelka a ředitelka centra Petra Wünschová. Díky podpoře Maxové a její nadace se navýší kapacita i pražského centra...
Jestli se Česko posune v této oblasti někam dál, záleží podle šéfky Lociky i na jeho ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí. Tento dokument, známý také pod označením Istanbulská úmluva, se ale v Česku stal politicko-společensko-církevním kolbištěm.
Celý text naleznete zde
1 komentářů:
„Na včasnou specializovanou pomoc dosáhne jen část žen a jen nepatrný zlomek dětí.“
Realita je trochu jinde. Už vícekrát jsem zaznamenala případ, kdy se někdo na různé organizace obrátil, a nebylo mu adekvátně pomoženo. Lidé v těchto extrémních stavech bývají dost vnímaví, a poznají, když si na nich někdo chce jenom nahonit body a uspokojit svůj syndrom pomocníka. Někdy jsem měla i dokem, že zajímavé jsou jenom případy, kde evidentně „teče krev“, ty se pak dají zřejmě taky dobře medializovat. V organizacích tohoto typu se konzultanti velice často točí, odbývají si tam třeba praxi apod., proto se ani v problematice pořádně neorientují. A jsou i případy, kdy se namísto oběti pomáhá agresorovi, který vše přetočil a chce třeba získat vyšší výživné, nebo vymoci si asistovaný styk s dítětem pro druhého rodiče či úplný zákaz styku.
Co tak dlouhodobě pozoruji, v problematice domácího násilí a manipulace dítěte jedním z rodičů v neprospěch druhého je poměr mužů i žen jako agresorů v podstatě vyrovnaný. Tzv. Istanbulská úmluva je naprostý nesmysl, nevycházející vůbec z reality, který znerovnoprávňuje jedno pohlaví, a tudíž je v rozporu s demokratickými principy naší společnosti. Což třeba vymyslet nějakou úmluvu na ochranu mužů před ženštinami, které partnera využijí jen jako dárce spermatu a alimentů, a jejichž počty se dnes bohužel zvyšují? (To je samozřejmě vtip, v případě, že i tzv, Istanbulská úmluva je vtip.)
Okomentovat