Antonín Kolář: Proč jsem se rozhodl aktivně stávkovat?

„V prostoru mezi vládní Babišovou Skyllou a odborářskou Charybdou v debatě o problémech českého školství cítím nejen velmi stísněný pocit, ale i určitou fyzickou psychosomatickou nevolnost. Proplout touto společenskou úžinou znamená vyjádřit se ke způsobu a směru plavby, pokud tuto úžinu nechceme alibisticky minout. Momentální stávkové požadavky odborů se mi zdají směšné, ba skoro marginální. Současného ministra školství Plagu rozhodně za dobu, co aktivně učím, nepovažuji za nejhoršího ministra, ba naopak se domnívám, že je věcný, koncepční, s učitelskou veřejností vede dialog. Přesto jsem se rozhodl, že nepůjdu do práce a podpořím stávku pedagogů, jakkoli mi není příjemné šikovat se ve falangách vedených odborářským vůdcem Dobšíkem. Co mě k tomuto postoji vede?,“ píše učitel na gymnáziu Antonín Kolář na svém profilu na Facebooku.

Antonín Kolář (repro DVTV)

Kolář mimo jiné píše:

Předně se domnívám, že ve vztahu k dlouhodobě neřešeným problémům pedagogické profese je lepší kdykoli aktivně udělat cokoli pro změnu stavu, s nímž dlouhodobě nesouhlasím, než nedělat nic a „takticky“, případně pokrytecky vyčkávat. Nyní je tu příležitost v nastalém konfliktu vyjasnit si své pozice a svojí nepřítomností v práci společně s ostatními konflikt zviditelnit. Konflikt ustavuje soudržnost skupiny a posiluje její identitu. A stejně tak je to i s přesvědčením a myšlením jednotlivce. Základní motiv, který rozhodl o mém postoji, je vyjádřit profesní sounáležitost ve věci dlouhodobě neřešených, případně špatně řešených problémů, které se dotýkají školství obecně, nikoli pouze osobně mě, kdo si momentálně hoví v přátelské, liberální škole s vybranými a studijně motivovanými studenty a s platem, který byl nad obvyklé poměry štědře dotován z pražského rozpočtu. Domnívám se, že ve stávce nejde jen o hodnotu 2% tarifního navýšení, ale především o hodnotu, kterou společnost vzdělání dlouhodobě připisuje a jak ji projevuje. Domnívám se také, že protest by měl směřovat především proti příčinám, nikoli proti projevům tohoto problému. Stávka je nedostatečně připravená, urychlená, má dobrý důvod, ale malicherný...

Když jsem si dnes dělal excerpci argumentů zobrazujících stav českého školství, objevil jsem pěknou citaci z knihy Lewise Carrolla: „To je mi nějaká loudavá země!,“ řekla Královna. „Jak vidíš, tady musíš běžet ze všech sil, abys setrvala na jednom místě. Chceš-li se dostat někam jinam, musíš běžet dvakrát tak rychle.“ Proto zůstávám doma, abych si za pár let, až se budu chystat do důchodu, nepřipadal jako Alenka v říši divů, totiž s pocitem, že i když člověk utíká ze všech sil, přesto se nemůže hnout z místa.


Celý text naleznete zde