„Naše společnost se podle mě dostala do stadia, kdy je nám čím dál víc předkládán archetyp hrdiny. Přijde mi, jako kdybychom měli všichni doma vyvěšený plakát nějakého teenagerského idolu, který nám ukazuje, že máme všechno zvládat a jenom vítězit. Naopak se úplně opomíjí, že stejně důležitou součást našeho života představují porážky, ztráty a selhání. Měli bychom do svého života vrátit archetyp Fénixe, ptáka, který zažívá vlastní smrt, ale vzápětí znovu vstává,“ říká v rozhovoru pro dení Aktuálně psycholog Aleš Borecký. V rozhovoru popisuje, proč se vrátit k hodnotám, jež nelze měřit.
Nemůže tlak na úspěch taky přispívat k už zmiňovaným společenským příkopům?
Lidé, kteří úspěchu nemohou dosáhnout, ale současně ho všude kolem sebe vidí, musí být frustrovaní, nebo ne? Ano, tlak na úspěch vytváří taky lavičku poražených, na které sedí právě tihle frustrovaní lidé. Pokud neexistují žádné příběhy či přístupy, které nám ukazují, že zažívat prohry je přirozené, ale že v tom nejsme sami, a které současně naznačují, jak s prohrami po emoční a mentální stránce zacházet, tak se naše frustrace a zklamání po prohře snadno promění v agresi. Neúspěch musíme umět psychicky zpracovat, protože jinak bude část naší společnosti ustrašená a agresivní, čehož mohou využít i politici, kteří voliče na těchto nezpracovaných pocitech dokážou ulovit...
Zmínil jste, že se dnes řada lidí ve svém jednání hodně řídí zpětnou vazbou ze sociálních sítí. Někteří odborníci hovoří o tom, že potřeba uznání od internetového publika svědčí o tom, že ve společnosti sílí narcismus. Jak se na to díváte vy?
Souhlasím, že sociální sítě narcismus podporují. Kdybyste třeba před 30 lety sami sebe neustále fotili, sdíleli nějaké banální zážitky a očekávali, že vám za to někdo bude tleskat, byli byste na hraně hospitalizace. Dnes je ale narcismus skoro až norma, takže se pomalu musíte obhajovat, že nejste divní, když na Facebook nebo na Instagram nepřidáte pětkrát denně nějaký příspěvek. Pokud bychom se na individualismus dívali jako na strom, pak by byl narcismus strom, který vyrostl křivě a vzal si z individualismu jen to špatné.
Narcismus se dá chápat jako zraněné sebehodnocení. Psychoanalýza říká, že když člověk zažívá v raném vývojovém období nějaké zraňující zkušenosti, necítí se milovaný a přijatý, tak potom nemá lásku zvnitřněnou a už jí nevěří. Zároveň ale pořád potřebuje, aby mu jeho vlastní hodnotu někdo potvrzoval, takže místo lásky volí obdiv. Ten sociální sítě přinášet mohou, ale zraněné já vyléčit nedokážou. Virtuální svět je příliš proměnlivý a rychlý na to, abyste v něm mohli dostat skutečnou lásku.
Celý rozhovor naleznete zde
3 komentářů:
...A BIOMATKY.
Nemluvě o biootcích.
Poturčenec horší Turka.
Ten rozhovor je vynikající, přesně pojmenované.
Chci jen poděkovat na upozornění na něj. Díky.
Okomentovat