„Stojíme v historicky největší krizi zájmu o povolání učitele. Na situaci s chybějícími učiteli se ukazuje jeden dlouhodobý problém Česka. Státu chybí přesné a aktuální informace o dění ve vzdělávacím systému, takže jen obtížně dělá to, co je ve vyspělém zahraničí běžné: politiku rozhodnutí státu založenou na datech. A jelikož stát přesně neví, jaké důvody by mohly učitele ve školství udržet, soustředí se především na jednu kartu – snaží se zvýšit platové podmínky. To je samozřejmě v dlouhodobě hanebně podfinancované profesi klíčové, přesto to nemusí být dostačující,“ píše Ondřej Neumajer na blogu Chytré Česko.
 |
| Ondřej Neumajer (neumajer.cz) |
V neziskové organizaci Učiteli naživo jsme minulý rok analyzovali dostupná data o absolventech a zjistili veřejně málo známou skutečnost. Z přibližně sedmi tisíc lidí, kteří každý rok získají učitelskou kvalifikaci se k ní celá třetina dostává prostřednictvím tzv. pedagogického minima, resp. doplňkového pedagogického studia – DPS. Získání učitelské způsobilosti tímto studiem v oblasti pedagogických věd je určeno zejm. pro absolventy magisterských programů, čili vysokoškoláky, kteří se v různé fázi své kariéry rozhodnou učit...
Existují ale i další cesty, jen je v Česku zatím nikdo neprošlapal. Jednou z takových cest může být tzv. konsekutivní model. V zahraničí poměrně častý způsob umožňuje absolventům bakalářských oborů, které mají svůj předobraz ve vyučovacích předmětech na základní či střední škole absolvovat dvouleté magisterské studium, které se primárně zaměřuje na pedagogicko-psychologickou přípravu, oborovou didaktiku a samozřejmě pedagogickou praxi.
A pak tu je ještě jedna další cesta, která se zdá být možná pro současnou situaci ve školách ještě více relevantní. Fakultám vzdělávajícím učitele je často vytýkán přílišný akcent na odbornou složku studia učitelství, tedy na aprobaci učitelů na úkor malého důrazu na profesní dovednosti, které na učitele ve školách čekají. Jedná se zejména o dovednost individualizovat výuku pro každého žáka podle jeho potřeb, reflektovat vlastní výuku, poskytovat dětem formativní zpětnou vazbu, spolupracovat s ostatními učiteli, řešit běžné kázeňské problémy dětí… Jenže podle dostupných výzkumů jsou právě toto dovednosti, které absolventům v praxi škol nejvíce chybí. Všechny dosud akreditované vzdělávací programy učitelství jsou akademického charakteru, zatímco profesní model zatím v Česku nemáme. A to i přesto, že jej vysokoškolský zákon umožňuje.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat