„Na začátku jsem si naivně myslel, že v národě čeká spousta lidí na to, že teď už se budeme chovat a uvažovat rozumně, citlivě a svobodně,“ vzpomíná Ondřej Hausenblas v rozhovoru pro Český rozhlas Plus na léta bezprostředně po sametové revoluci. „Takových lidí ale bylo málo.“
 |
| Ondřej Hausenblas (eduin.cz) |
Celý text a rozhovor ke stažení naleznete zde
19 komentářů:
"Na začátku jsem si naivně myslel, že v národě čeká spousta lidí na to, že teď už se budeme chovat a uvažovat rozumně, citlivě a svobodně,“
A to je ten hlavní rozpor.
Proč vnucovat učitelům něco co nefunguje a zatracovat něco co fungovalo dle hesla my z vás ty staré způsoby vymlátíme.
9 z 10 učitelů zjistilo, že tzv. moderní metody ve třídě nejsou schopni realizovat z různých důvodů či metody nefungují jak by měly. Ale přesto jim je budeme vnucovat. A to i po tolika letech.
Pan Hausenblas promine, ale alespoň v mém případě je to pitomost. Dodnes se snažím učit své žáky a studenty EFEKTIVNĚ a je mi úplně jedno, jestli je nějaká metoda považovaná za lepší jen proto, že to někdo řekl.
Ano, některé metody se používají desetiletí, ale ne proto, že to někdo nařídil, ale proto, že fungují. Staré neznamená horší.
Já měl vynikající učitele fyziky na základní i střední škole (tímto zdravím zejména paní učitelku Starou, která mne na ZŠ k fyzice přivedla). Pokud budu učit tak dobře, jako oni, budu naprosto spokojen.
Ale asi bych měl učit jinak, hůře, aby byl pan autor spokojen.
Rozhovor doporučuji si poslechnout celý. Já jsem panem Hausenblasem oslněna. Ví co říká a má jednoduše pravdu. Možná jen je málo důrazný nebo nemá ty správné politcké kamarády. Jsme stále hodně zakořenění ve referenčních rámcích vzdělávání z dob Marie Terezie, které nás stále vedou cestou menšího odporu. Jen je mi trochu smutno z toho, že za nás se moc neřešilo, jestli se do školy těšíme nebo ne, jak se v ní cítíme, nebo jestli nás tam někdo nešikanuje. A právě proto, že jsme si na to tak trochu zvykli, tak to možná upíráme dětem. Děti by se opravdu měly mít právo se do školy těšit (přiměřeně samozřejmě - když bude připraven testík, tak mohou mít i trochu respekt).
Pane Vaňku, dobrý večer.
Takových věcí je, co za socialismu tak nějak fungovaly, ale ve skutečnosti dovedly stát k úpadku. Ve školství jsou některé "staré způsoby" práce s žáky překážkou k dosažení lepších výsledků. V mnoha školách vyučující ty "staré způsoby" už opustili. Existuje však velká skupina odpůrců inovací. I díky nim nebude snadné dostat školství do dobrého stavu - těch 70 let je neradostný odhad (viz rozhovor, který stojí za pozorný poslech).
Pane Václavíku, já jsem studoval i v USA a ujišťuji vás, že tam je situace ještě mnohem horší než u nás. Vysokoškolsky vzdělaní lidé se na nás sjížděli dívat, když jsme jim vyjmenovávali planety sluneční soustavy. Na střední škole byly ve třeťáku osoby, které se na odpověď "from Prague" nechápavě dívaly a doptávaly se, kde že to je, načež odpověď "Czech Republic" jim moc nepomohla a načež jsme se dopátrali společně k tomu, že nevědí ani co je to Evropa - měly jen historii Spojených států a místopis Spojených států, takže si myslely, že kromě Spojených států už nic jiného neexistuje - zcela vážně. Místo výuky historie se dělaly projekty, takže bratr za jeden semestr probral "women's issues" a v druhém "human rights". Ano, dělalo se projektově, takže 90% třídy nedělalo nic. V matematice jsme sice chodili na počítače, kde už tehdy byl nainstalován Wolfram Mathematica software, který uměl i symbolické derivování a integrování na velmi slušné úrovni - mimo jiné, akorát hodiny probíhaly tak, že učitelka malovala na fólie na meotaru co máme do toho softwaru zadat, my jsme to zadali, ono to zapípalo, nebo něco spočítalo a to bylo vše. takže formálně se sice probírala pokročilá komplexní analýza včetně Cauchyovo vzorců a Eulerovo vzorců, ale reálně nikdo netušil o čem je řeč - možná trochu učitelka. Na moji otázku, proč vzorec platí, jsem od spolužáka dostal odpověď, že to je v knížce v červeném rámečku na nějaké stránce, načež když jsem se snažil vysvětlit, že to není důkaz, tak se na mě nechápavě díval - vždyť je to přece v knížce v červeném rámečku, tak co ještě proboha chci. Těch historek jsou mraky.
No a žádných 70 let komunismu neměli, takže vaše teze mi připadají - no já to řeknu otevřeně - zcela nepodložené a neplatné. Problém není v zastaralých metodách, problém je v motivaci a ve výchově - primárně a sekundárně pak v neustálém nahlodávání vzdělávání a jakékoliv práce obecně. Zbavování se nepříjemného v domnění, že to lze, aniž bychom o cokoliv přišli. Dříve se lidé museli prát o to, aby to někam dotáhli, dnes si nám někteří (to doufám není slovník Rudého Práva) myslí, že úspěch má mít každý zaručen předem - bez vlastního úsilí, bezbolestně, bez nepříjemností, bez přičinění. Jenže jak již jsem psal, tuto iluzi umožňuje dočasně udržovat právě pracovitost generace, která se během dvaceti let přesune do důchodu a pak bude problém - budeme mít vizionáře, aktivisty, kecaly všeho druhu, budeme mít spokojené, nestresované, nefrustrované jedince, každého úplně individuálního a zcela do mrtě zkompetentněného, jenom nám budou chybět pracující, budou nám chybět myslící (pochopitelně jen ty nekriticky - ty kriticky nám vyprodukuje čtení s Hausenblasem) a budou nám chybět ti, kteří by byli ochotni dělat cokoliv, co je nebaví.
Nevím, z čeho přesně vychází vaše představy a víry, ale rozhodně je nesdílím a mé zkušenosti je přímo vyvracejí.
Bez rozdílu oplývám podobnou zkušeností. Jen si myslím, že v budoucnu nebudou nefrustrovaní a nestresovaní. (Tři zápory ve větě - pro dnešní mládež naprosto nepochopitelná věta).
Budou frustrovaní a budou stresovaní, a budou používat neustále stejné argumenty, jako dnes - co bylo před 89, to bylo špatně. Dokud prokazatelně neumře poslední kojenec narozený v roce 89.
Měli by to smazat i s Komenským, Bastiatem, Euklidem a nakonec i Horníčkem a dalšími. Ještě existuje příliš mnoho děl, která nutí k myšlení. A myšlení se jeví pro budoucnost redundantní.
Pane Doležele, tleskám.
ve skutečnosti dovedly stát k úpadku
Jak se pozná úpadek státu, pane Václavík? ////
Budu hádat: že by dluh ve výši 20 tisíc miliard? ////
Děti by (...) měly mít právo se do školy těšit
Doufám, že chápete, co píšete. Je rozdíl mezi "mít právo se do školy těšit" a "bylo by dobře, kdyby se těšily". ////
Pokud by děti měly to právo, co by mělo nastat, pokud by se netěšily? Potrestat učitele? Zavřít školu? Vyplatit odškodné (rodičům)? A jak by se to těšení (samozřejmě hlavně netěšení) prokazovalo? ////
A ono nějaké dítě u nás nemá právo se do školy těšit?
Doufám, že chápete, co píšete. Je rozdíl mezi "mít právo se do školy těšit" a "bylo by dobře, kdyby se těšily". ////
Chápu a omlouvám se za nevhodný obrat.Popravdě práv tu máme habakuk, a bude jich stále víc...asi jsem se nějak nakazila....
Pane Doležele, přece jen , jsme na učitelské platformě - nedá mi to ...napsal jste : " nechápavě dívaly a doptávaly se....fakt tam byly samé dívky?
Paní Rváčkazvesela
To, že se děti do školy budou vždycky těšit, nezajistí nikdo. Ani kdyby tam stál sám Komenský, Pánbůh nebo dokonce pan Hausenblas. Ono se totiž někdy nechce vstávat, někdy nemáte jednoduše náladu atd.
Školní docházka je povinná. Když dáte dětem povinně návštěvu kolotočů, taky se nebudou vždycky těšit. Nemohu neustále řešit to, zda se děti do školy těší. Snažím se postavit hodinu smysluplně, dát tam nějaký zábavný moment, nechtít po nich zbytečně mnoho. Nejsem ale všemohoucí a neučím roboty.
Samozřejmě děti se na konkrétní věci těšit mohou, a mnohdy se také těší ("dneska budou o fyzice zase pokusy!").
Věta "bylo by dobře, kdyby se těšily" je sugerováním dojmu, že se nikdy netěší - patrně nechtěným, nemyslím si, že zrovna Vy byste tvrdila, že děti se netěší na nic, na to jste příliš znalá věci.
Já bych to s dovolením upravil na "je dobré, když se těší co nejčastěji" :o)
Pane Portwyne, myslím že nemáme rozpor. Nicméně tvrdím, že nyní se dělá daleko více tanečků kolem toho jak se to robě proboha v té škole cítí...Teď jsem to samozřejmě přehnala. Ale ...myslím a seriozně tvrdím, že ve škole moc netrénujeme práci s emocemi, práci na vědomé efektivní komunikaci. Jaksi se říká "a" a nedělá se "b". Letos jsem dostala nabídku účastnit se pilotního programu duševního zdraví s dětmi ve škole - pan řídící mi to zatrhl. Neříkám, že je to všezachraňující , jen říkám, že se někdy chováme, jak za doby krále klacka. Na jedné straně se rozmazává duševní pohoda dítěte ve škole a na druhé to dítě nevedeme k nějaké odolnosti, překonání negativních emnocí. Ano, už slyším, že zkušený kantor to dělá...víte kolik jsem potkala těch nezkušených, osobnostě trochu jak to kulantně říci cyničtějších kolegů, kteří tzv "tlačili na pilu", když to vůbec nebylo vhodné, kolegů, kteří špatně řešili šikanu? Naše školství se vůbec nestará systémově o duševní zdraví dětí. Preventivně. Důkazem by mohly být i moje zážitky ze Švýcar, kde se na mě známí už před deseti lety dívali jak na vykopávku. Já jsme tehdy čerstvě dostudovala Etickou výchovu a nadšeně jsem perlila a oni : "ale to my tady dávno všechno děláme". No něvěděla jsme tehdy, že my tady "TO" nikdy dělat nebudeme. A když, tak jen partyzánsky "na koleni". Jaká rizika to nese - to už je jiná pohádka - spíš horor.
dítě nevedeme k nějaké odolnosti, překonání negativních emnocí
IMO máte pravdu. A navíc jste v tom školená. Já jsem naopak ten cynik a vedení mládeže k psychické odolnosti podle MÝCH představ by bylo hodně drastické. ////
netrénujeme práci s emocemi, práci na vědomé efektivní komunikaci
Zrovna tyhle dvě věci mi připadají jedna od druhé hodně vzdálené. Jako študák jsem absolvoval přednášku o duševní hygieně - je to podle vás něco k věci? ////
Paní Rváčkozvesela,
mně pak došlo, že jsem nepochopil ironii, ale pozdě.
Omlouvám se za svoji natvrdlost.
"Pane Doležele, přece jen , jsme na učitelské platformě - nedá mi to ...napsal jste : " nechápavě dívaly a doptávaly se....fakt tam byly samé dívky?"
Ne, ale byly tam osoby, takže shoda podmětu s přísudkem je správně.
(Citace z textu: "Na střední škole byly ve třeťáku osoby, které se na odpověď "from Prague" nechápavě dívaly a doptávaly se...")
Okomentovat