Ludmila Kovaříková: Třída bez papíru (Paperless classroom)

Termín paperless classroom se objevuje už dlouho. S nástupem technologií jsme si představovali, že část naší práce převezmou počítače, a možná mnozí doufali, že námaha spojená s kopírováním půjde stranou. Začalo se hovořit o třídě bez papíru. Pro některé školy je to spojení takřka neznámým pojmem, jiné by se s klidem mohly za „paperless“ označovat. Co však tento termín znamená ve skutečnosti, a co to tedy obnáší v celé škole? Jak začít, pokud nikdo ve škole není podobným pokusům nakloněn? Následující přehled kladů, záporů a tipů by mohl poskytnout určitou inspiraci, co by bylo záhodno vyzkoušet a na co si naopak dávat pozor.

Výhody

Za nejvýraznější argument pro takto postavenou třídu někteří považují méně spotřebovaného papíru na kopie pracovních listů, domácích úkolů, testů i poznámek. K tomu se pojí čas strávený u kopírek a někdy i rozčilování s nefungující tiskárnou nebo zapomenutým pracovním listem. Důvody ekonomické a environmentální ve společnosti, která neustále bojuje s plýtváním, by měly být dostatečně důrazné na to, abychom se jimi začali zabývat. Nadto hovory s dětmi o tom, proč sdílíme dokumenty tímto způsobem, je můžou nasměrovat k uvažování nad plýtváním materiály.

Další klad ocení všichni chaotičtí studenti. Dokumenty, poznámky, vysvětlení látky jsou k dispozici neustále. I nepřítomní žáci si mohou vše zjistit a dohledat. Učitel tedy může nahrát celý vzdělávací kurz a zadávat domácí úkoly podle testů vyhodnocených online. Celý proces je udržitelnější a efektivnější.

Organizace práce by měla vést k důkladnějšímu zapojení dětí do učebního procesu a spolupráci s učitelem a postupně možná i konceptu obrácené třídy. Paperless classroom má zkrátka výhody pro učitele i žáky.

V těchto argumentech o ekologii se možná ztrácí ten nejpodstatnější: příprava dětí na budoucí svět, v němž pravděpodobně budeme jak doma, tak v práci používat technologie stále častěji.

Nevýhody

Největší problém samozřejmě spočívá v nutnosti vlastnit nějaké zařízení a mít k dispozici připojení k internetu, a to nejen ve škole, ale i doma. V opačném případě se pak žáci dostávají do výrazné nevýhody. Podle záměrů školy se musí počítat se zakoupením elektronických učebnic nebo nutností zavádění rozsáhlejších digitálních prostředí. Kromě technologické stránky je také potřeba počítat s podporou učitelů, kteří i po kvalitním školení potřebují jistý čas na prolomení letitých zvyků.

Několik článků také upozorňuje na to, že bychom neměli zapomenout na výzkumy, které ukazují, že studenti se učí efektivněji z tištěných knih než z obrazovky, a naopak čtením z obrazovky výkon trpí. Podle některých studií žáci produkují více nápadů, když píší rukou, texty jsou gramaticky správnější, souvislejší a promyšlenější. Ruční psaní podle nich podporuje koncentraci a hlubší procesy než psaní na klávesnici, protože umožňuje vidět koncepty propojené mezi sebou. Všeobecně se navíc liší porozumění textu na obrazovce i úroveň psaní i mezi chlapci a dívkami, slabými žáky a žáky rychlejšími. I na to tedy musíme při čtení a psaní pamatovat. A uvědomíme-li si, jak mají naše skripta zohýbané rohy, podtržené řádky a vepsané otázky, je těžké si představit něco podobného s digitálním textem. Přesto všechno ani tyto studie nedoporučují plně se vrátit k papíru a opustit technologie, spíše se s technologiemi lépe vypořádávat. Např. učit se používat aplikace na zvýrazňování a sběr informací (Diigo, Evernote).


Celý text naleznete zde