„Kvalitní vzdělání je klíč k budoucnosti každého dítěte i celé ČR. Předpokladem úspěchu je systém, který umožní každému žákovi rozvíjet jeho osobnost, talent, schopnosti. České školství je na dobré úrovni díky tradici a nadšení desítek tisíc učitelů. To je ovšem pro potřeby 21. století málo. Překážky jeho rozvoje jsou v rovině politické, finanční a obsahové,“ píše Kateřina Perknerová v komentáři pro Deník a uvádí čtyři základní problémové okruhy.
1. Politická shoda
Chybí celonárodní shoda na tom, jak se má školský systém vyvíjet, na co klást důraz, co je třeba změnit a co zachovat. V zemích, jako je Finsko, se politické reprezentace na základních bodech dokážou dohodnout a naplňují je bez ohledu na výsledek voleb. V Česku to neplatí, jak vidíme na příběhu státní maturitní zkoušky, která od svého spuštění v roce 2011 hledá svou tvář.
Celý text naleznete zde
6 komentářů:
" V zemích, jako je Finsko, se politické reprezentace na základních bodech dokážou dohodnout a naplňují je bez ohledu na výsledek voleb. V Česku to neplatí, jak vidíme na příběhu státní maturitní zkoušky, která od svého spuštění v roce 2011 hledá svou tvář."
Politici se nedohodnou - maturita hleda tvar… To mi prijde jako trochu alibisticka figura.
Obzvlast od autorky, ktera za posledni asi mesic napsala tri celkem jednostranne clanky o maturite z matematiky.
Ona třeba otázka Bude důležitější určovat věty vedlejší a umět desítky vzorečků, nebo pracovat s informacemi a bezpečně odhalit ty nepravdivé či zavádějící? je taky ukázka poněkud zaujatého pohledu... Ve skutečnosti falešná dichotomie, protože extrémy jsou špatné na obou stranách.
"V zemích, jako je Finsko".....taky není vše zalito sluncem. Mnohdy je to ode zdi ke zdi.
Nastupuje zlenivělá generace na přemýšlení, umí jen žvástat a ještě pěkně "tekutě". Práce s informacemi a odhalení nepravdy podporuje právě trening matematiky. Matematika pregnantně odhalí osobnost ve smyslu pracovitosti. Též ve smyslu výšky IQ, ale to není to nejdůležitější. Spíš ve smyslu správné zarputilosti: "vyřeším - pochopím, naučím se". Ale to jsou archaismy...Teď platí:" okecám vymluvím se, při nejhorším najdu na gůglu". Co jsme si vychovali neustálým hravým přístupem a nekonečným vyráběním pracovních listů, kam děti dpolňují jen písmenka, máme. Nyní dítě nenapíše smysluplnpou větu bez pomoci učitele. Pardon, tak jedno z dvaceti to dá - to totiž čte.
Napadl mě zážitek: dítě představuje třídě knihu, kterou přečetlo: "Tato kniha byla napsána podle letevizní novely...".
To čtení je hodně důležité... člověk, který umí číst a čte, umí i pracovat s textem. Dokáže vnímat skrytější významy, není omezen na plochou komunikaci ve stylu sociálních sítí, ani na útržkovitost a náhodnou strukturu překotného gůglení.
Naše generace umí číst mezi řádky, a nikdo nás to ve škole neučil. Jenže jsme četli knihy, časopisy, noviny i dopisy. My s těmi informacemi pracujeme přirozeně.
Údajné "školení v práci s informacemi", pokud není trénováno nepřímo, až příliš často připomíná politické školení mužstva...
Okomentovat