Čtyři roky vyučuje kurzy sebeobrany a před časem za své aktivity získala feministickou Cenu Františky Plamínkové. Ještě před pár lety se přitom Jasmína Houdek potýkala s traumatem ze znásilnění, které se jí stalo ve 14 letech. Dnes učí ostatní, aby byli dostatečně silní na to, aby se jim podobný zážitek nikdy nestal. O hnutí #MeToo i vlastní terapii se rozpovídala v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
 |
| Jasmína Houdek (youtube.com) |
Od vypuknutí kauzy #MeToo uplynuly dva roky. Socioložka Iva Šmídová z Masarykovy univerzity v Brně před rokem uvedla, že sexuální obtěžování je v Česku zlehčováno. Souhlasíte s tím?
Ano. Když se vám něco takového stane a svěříte se s tím, můžete se setkat s nedůvěrou nebo zlehčováním. Dozvíte se, že o nic nejde a máte být ráda, že se někomu líbíte. Vy pak začnete pochybovat o tom, jestli křivdu cítíte správně. Nicméně, #MeToo určitě něco změnilo. Lidi, kteří obtěžování nebo sexuální násilí zažili, přestali o svých prožitcích mlčet. I starší ženy mluví o tom, že je někdo sexuálně obtěžoval v 11 letech. Jely třeba autobusem, sahal na ně muž a měl přitom penis venku. Jejich okolí si tak uvědomilo, že se to neděje někde v Hollywoodu, ale přímo jejich blízkým.
Myslíte si, že lidé dříve potlačovali vzpomínky na svá traumata ze strachu, že by jim nikdo nevěřil, nebo proto, že to nikdo z jejich blízkých nechtěl řešit?
Hraje v tom roli více věcí. Je nesporné, že my ženy jsme vychovávány jinak než muži. Odmalička nám říkají, že máme uklízet, máme se učit vařit, že jsme pečovatelky a že jsou holky pořádnější a hodnější. Když se kluci vykoupou oblečení v rybníce nebo se zamažou na hřišti, přejde se to s tím, že je to prostě kluk. Kdyby to udělala holka, dostane vynadáno mnohem víc, protože "je přece holka".
Odmalička slýcháváme, abychom byly hodné holčičky, nedělaly scény, neseděly s nohama od sebe, nesmály se nahlas… Pořád nás někdo peskuje za to, jak se chováme. Když to za život slyšíme tolikrát, vezmeme to za své. A když pak v životě nastane situace, u které je namístě se nahlas ozvat, neuděláme to. Stydíme se, přitom by se měl stydět pachatel. Nebo se bojíme ozvat. Nechci dělat z žen bojovnice a amazonky, ale je důležité, aby se za sebe postavily a nebály se udělat scénu, když je to nutné.
Celý rozhovor naleznete zde
25 komentářů:
Bez urážky: Pokud pisatelce vadí přechýlení Houdek - Houdková, proč jí nevadí jméno Jasmína? Mohla by se jmenovat Jasmín.
A opravdu to nemyslím zle, jen mám pocit, že snaha být něčím zajímavý (-á), je často přehnaná.
To se dnes týká velké skupiny lidí.
Jasmín by šlo, ano. Kdyby byla Růžena, pak by měla být Růžen? Kdyby byla Anna, pak Ann?
Kdyby byla Anna, pak Ann?
Jasně. Ale Ota může být dál Ota a Vláďa Vláďa, protože TO JE PŘECE NĚCO JINÝHO!!!
Stejně je zajímavý, co všechno spadá do "školství".
Docela rád bych viděl otce, který by na zprávu, že exhibicionista osahával jeho jedenáctiletou dceru, řekl, že "má být ráda, že se někomu líbí". Fakt by mne zajímalo, zda tomu slečna Jasmína Houdek věří aspoň sama.
Normální táta ze staré školy by šel tomu úchylovi rozbít rypák.
Jo pardóón. Vlastně se teď už nesmí říkat "úchyl"... já zapomněl.
Zbytek tím pádem nemá smysl číst.
Q.E.D.
To je přesně úroveň humoru, která dává autorce za pravdu
Petr Portwyn
Vy jste ten článek nečetl, nebo záměrně manipulujete. Autorka nemluví ani o "osahávání exhibicionisty", ani o tom, že se svěří "otci"
Pánové nechcete se raději vyjádřit k obsahu článku? Máte na to!!
Ten článejk totiž vysvětluje fakticky jiné - podřízenější - posatvení žen v praxi.
Naprosto souhlasím, lépe bych to nebyjádřila.Jasmíně držím palce i kdyby se přejemnovala na Šeřík.
Prohlašuju, že pan Michal Komárek je čestný muž a že tato pasáž v článku vůbec není.
Když se vám něco takového stane a svěříte se s tím, můžete se setkat s nedůvěrou nebo zlehčováním. Dozvíte se, že o nic nejde a máte být ráda, že se někomu líbíte. Vy pak začnete pochybovat o tom, jestli křivdu cítíte správně. Nicméně, #MeToo určitě něco změnilo. Lidi, kteří obtěžování nebo sexuální násilí zažili, přestali o svých prožitcích mlčet. I starší ženy mluví o tom, že je někdo sexuálně obtěžoval v 11 letech. Jely třeba autobusem, sahal na ně muž a měl přitom penis venku.
Paní Rváčkazvesela
Vyjádřil jsem se k citovanému odstavci.
Jasně, můžete se setkat se zlehčováním. Taky můžete vyhrát v loterii 10 milionů. Možné je leccos, a dokonce se to i občas stane.
Nicméně nevěřím, že by to byla běžná reakce na to, že se dítě (kde jinde, než doma?) svěří.
Špatně je to, že slečna vybrala extrémní případ, a ten extrém prezentuje jako systémové pravidlo.
Tak znovu, pane Portwyne,
teď už jste tedy četl, ale pouze manipulujete, nebo nerozumíte textu:
1) O otci ani zmínka, že?
2) Pointa je v tom, že MeeToo něco podstatného změnilo, a že ty starší ženy, které v 11 osahával exhibicionista o tom mluví nyní, tehdy se nikomu nesvěřily
3) Shrnutí: Platí tedy, co jsem psal výše: Autorka nikde nemluví o tom, že by se nějaká dívka svěřila otci, že jí osahával exhibicionista. Natož o tom, že by jí na to otec řekl, ať je ráda...
Ale je dobré, že MeeToo pomáhá snad změnit nejenom postoj žen, ale i postoj otců....
Ale pendrek.
Pokud někdo prohlašuje, že dejme tomu před 50 lety bylo lidem jedno, že jim někdo osahává dcery, je buď absolutní magor, nebo novinář.
Úchylové měli odjakživa tu nejhorší pozici i v kriminále. Jo, jasně, vězně před sto lety změnilo MeToo.
Komu jinému než rodičům by se dítě mělo svěřit...
No a k té manipulaci:
Ano, přiznávám, že věta "pan Michal Komárek je čestný muž" je manipulativní.
Je třeba měnit postoj úplně všech , nejvíce však žen samotných - těch, co vychovávají ty hodné holčičky. Syn si vzal ženu s malým klukem, nyní mají mrňouska ženského pohlaví. Napřed jsem toho vůbec nabyla odvázaná - kluk je trochu rozmazlován ale teď jseme ráda, že vnučka není jedináček a že ji ten kluk naučí s zdravě prosadit.
Abych to zjednodušil: Odsuzování sexuální agrese vůči dětem (osahávání holčiček) absolutně nesouvisí s žádnou současnou kampaní.
Tímto bylo mezi muži opovrhováno, co pamatuju. A pachatelé byli terčem násilí ze strany mužů.
Pane Portwyne, vy jste chronický manipulátor. A možná také prostě nejste ochoten se s tím problémem otevřeně konfrontovat.
Kde jste vzal, že "lidem bylo před 50 lety jedno, že jim někdo osahává dcery"? To zaprvé.
Podstatné ale je, že zřejmě vůbec nerozumíte kategorii "sexuální obtěžování", což nutně nemusí být osahávání exhibicionistou a že ani nerozumíte kategorii "svěřit se", což nutně nemusí být rodičům. A především nemáte vhled do historického kontextu.
A bohužel, ne snad před 50 lety, ale zase nikoli tak dlouho předtím mohlo být dokonce to "osahávání" dívky, a dokonce dcery opravdu vyznamenáním. Četl jste někdy nějaký klasický román z 19., 20. století? Zajímá Vás tohle téma v moderních dějinách? Já vím, že to není Váš obor a rozhodně není Vaše povinnost se tím zabývat. Tady ale o tom tématu diskutujete. A velmi razantně.
To nerovnoprávné postavení ženy se nezměnilo "mávnutím kouzelného proutku" někdy v polovině 20. století. Je hluboce uloženo v kulturních stereotypech. Je hluboko uloženo v naší kultuře, v nás...
Tím, že se budeme od toho problému silácky distancovat, nevyřešíme nic. Naopak ty stereotypy reprodukujeme.
Vyjádřil jsem se k odstavci, který jsem ocitoval.
Nic jsem z něj nevynechal. Vytučnil jsme některé pasáže.
Pokud pasáže v jednom odstavci spolu nesouvisí, tak holt autorka zmotala páté přes deváté a její styl psaní je zavádějící.
Nemám zájem diskutovat s Vámi, pane Komárku, protože rovná diskuze s Vámi není na tomto webu možná.
Já si Vás už nějakou dobu nevšímal, Vy jste mne opakovaně v různých diskuzích napadl. Vaše aktivity vzhledem ke mně vnímám jako šikanu.
Já mohu jen zopakovat, pane Portwyne, že mým cílem není navázat s Vámi diskusi- pouze nechci nechávat volný prostor zavádějícím tvrzením, manipulacím, dezinterpretacím... Pokud toto vnímáte jako šikanu, je to Váš problém.
"I žena ve slévárně si může přečíst Vergilia v originále".
Evidentně jsou zaměstnání, kde žena díky genetickým předpokladům práci nezvládne. A šíření různých pseudoteorií ve smyslu rodícího může, který bude patřičně geneticky upravený, popřípadě úplné odmítání mateřství ve smyslu záchrany planety Země, jsou všeobecně zhoubné. Klidně postačí, když zmizí obrovská feminizace ve školství. Ideálem je 50:50. Mám však obavy, že tohle feministky neprosadí ani za sto let.
Jistě, pane Komárku. Vy žádné problémy nemáte, Vy máte moc.
Mačkat tlačítko.
Jasmína Houdek: Feministka je pro Čechy horší než vegan a abstinent. Já jsem obojí
Proč by ne? Máme přeci demokracii a rovnoprávnost, tak ať se feministky vydovádějí dle ctěné libosti. Historických a literárních příkladů je spousta. Viz třeba Dívčí válka. Ženy z kmene Amazonek se prý vzdávaly jednoho ňadra, aby mohly lépe natahovat tětivu luku. Atd. Já mám zase někdy chuť jako protiváhu nerozumnému feminismu založit neziskovku s názvem Za vlasy a do jeskyně! :)))
Pane Komárku. Doporučte mi prosím nějaký román z 19. století, kde otec byl vyznamenán tím, že jeho 11 letou dceru osahával jiný muž s penisem venku z kalhot. Rád se nechám poučit, nemám jako vy vystudovanou historii. Děkuji.
Pane laimesi (25.10.2019 10:57), ta podobnost s poúnorovým vývojem mě taky nemohla nenapadnout. (A jistojistě nejsme jediní.) Psala jsem o tom taky – už ani příliš neskrývaná zášť vůči těm, co něco dokázali, umí, mají výsledky, jsou slušní. Kdy někdo (jako například poste.restante nebo pan Portwyn) snažící se v debatách trpělivě, otevřeně a vstřícně vysvětlovat a objasňovat, je napadán, že je manipulátor… Někým, kdo sám manipuluje, mimo jiné už jen tím, že beze stopy z diskuse umazává nepohodlné názory a veškeré záznamy o této své nekalé činnosti.
Nicméně neviděla bych to tak černě. I přestože je možáé pravda, že západní společnost nastoupila pomalou cestu ke svému úpadku, jsme teď v této naší zemičce uprostřed jakési místní morální krize, a někteří – jak to říci korektně – jednodušší jedinci prostě mají iluzorní pocit, že mohou vše. Je to jen dočasné. Nedělejme z komárka velbloudíka. Ten odpor vůči absurditám je už v současnosti velký a začíná se projevovat. Dnes už i ti mlaďoši začínají být pořádně naštvaní, když třeba dostanou pokutu za kouření marihuany, a přitom vedle na lavičce si může narkoman neziskovko-asistovaně beztrestně píchnout dávku.
Pane Portwyne (26. 10. 2019 14:42), právě ty rozpory, které jsou i tady zjevné, mě vždycky varují, že pravda je někde jinde, že nejsou uvedeny všechny okolnosti. Bohužel takovéto zkreslené prezentace v médiích, obvykle provázeny i jakousi bombastičností projevu, bulvárností, pak samozřejmě způsobují, že se veřejnost staví k těmto problematikám (tj. i feminismu) tak negativně. Jak by taky ne. A za to ani tak nemůže osoba – respondent rozhovoru nebo účastník v článku – která se dosud se svými potížemi plně nevyrovnala, adekvátně je nevyhodnotila a řeší to překotným aktivismem, ale neprofesionalita pracovníků médií. Ale to jsme se zase dostali k našemu „oblíbenému“ tématu – nekvalitě a krizi české mediální scény.
Petr Portwyn, 4. 11. 2019 12:38
Souhlasím, že setkání s díly různých neumělů a hochštaplerů, tedy osob bez patřičného vzdělání a obvykle i talentu, za mučení považovat lze :-O
Okomentovat