„Učitelé by chtěli vést výuku tak, aby žáky bavila matematika i čeština. Obsah přijímaček ale chce něco jiného. Učitelé jsou tak pod enormním tlakem,“ vysvětluje ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal v Lidových novinách. Podobný princip žádá státní maturita. Výsledkem jsou vyhořelí žáci i kantoři.
Tomáš Zatloukal (msmt.cz) |
Ke kterým zemím se řadíme, co se týká výsledků žáků?
Aktuálně dosahujeme průměrných výsledků, stejně jako například Švédsko, Francie či Rakousko. Česko je ale specifické. Náš vzdělávací systém prošel revolučními změnami v nesprávný čas. Nebyl na ně připraven. Například v roce 2000 se školy staly samostatnými právními subjekty v oblasti ekonomické, personální i provozní. Poté v roce 2005, kdy vznikly rámcové vzdělávací programy, školy začaly samostatně rozhodovat o tom, co a jak budou učit. Nedostaly ale dostatečnou podporu, zůstaly na to samy. U zahraničních vzdělávacích systémů platí, že čím větší je míra autonomie, tím lepších výsledků žáci a školy dosahují. U nás to neplatí, právě v souvislosti s nedostatečnou podporou učitelů a ředitelů.
Velmi se řeší společné vzdělávání – takzvaná inkluze. Pomohla podle vás školám?
Společné vzdělávání se v mezinárodním měřítku ukazuje jako velmi efektivní. Učitel musí přicházet z různými přístupy, v hodinách pak dochází k větší interakci. U nás je podíl žáků se specifickými vzdělávacími potřebami, kteří se vzdělávají v běžných školách, přes patnáct let stejný, přibližně deset procent. Zavedení personálního nebo materiálního nároku na podporu vzdělávání žáka, který takovou podporu vyžaduje, je správný krok. Absolutním negativem je s tím spojená administrativa na straně škol i poradenských zařízení. Často vzhlížíme k finskému modelu, který je postaven na důvěře. Tím, jak jsme společné vzdělávání nastavili my, říkáme, že nemáme k nikomu důvěru. Ve výsledku musejí školy věnovat větší pozornost papírům a podpisům než práci s žáky. Z našich šetření přesto vyplývá, že se úroveň vzdělávání nezhoršuje – díky učitelům, asistentům, poradenským pracovníkům a ředitelům.
Celý rozhovor naleznete v Lidových novinách
0 komentářů:
Okomentovat