„Nechme nyní stranou dojmy, názory či mínění a logicky i emoce a podívejme se po ukončení dvouletého přechodného období (od 1. 9. 2016 do 30. 9. 2018) na celý proces na základě podrobných dat, která má MŠMT k dispozici. Pro nedostatek prostoru se budu věnovat jen několika klíčovým údajům týkajícím se zejména žáků základních škol (ZŠ), ve kterých se vzdělává většina všech dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP),“ píše Stanislav Štech v zářijovém vydání časopisu Řízení školy.
 |
| Stanislav Štech (twitter.com) |
Za prvé, celkově od roku 2015 do září 2018 narostl počet žáků se zdravotním znevýhodněním na ZŠ (uváděných v § 16 odst. 9 školského zákona) ze 78,7 tis. na téměř 102,0 tis., tj. o 24 000 žáků. Vůči celkovému a stále se zvyšujícímu počtu všech žáků v ZŠ představuje tento nárůst za tři roky téměř 2,0 % (z 8,9 % na 10,8 %). Vezmeme-li v potaz i žáky s jiným zdravotním znevýhodněním a žáky sociokulturně znevýhodněné, pak nárůst počtu všech takových žáků ZŠ dohromady představuje 35,1 tis. za dva roky (2016: 85,7 tis.; 2018: 120,8 tis.).
Násobně výraznější dynamiku nárůstu však vykazují žáci s jiným zdravotním znevýhodněním (onemocněním) a také žáci sociálně a kulturně znevýhodnění. Za dva roky, kdy i tyto žáky sledujeme, přibylo ve školách pětinásobně dětí a žáků z jiného kulturního prostředí (i jazykového) a devítinásobně dětí a žáků žijících v odlišných životních podmínkách, i když jde v absolutním vyjádření o nízké počty.
Přitom ve školním roce 2018/2019 60,8 % žáků ZŠ se zdravotním znevýhodněním tvoří žáci s vývojovými poruchami učení (45,3 %) a vývojovými poruchami chování (15,5 %), kteří se v drtivé většině vzdělávají v běžných školách, a údaje před rokem 2016 dokládají, že v nich vždy byli. Například ve speciálních školách se před rokem 2016 i nyní vzdělává stále jen okolo tisícovky žáků se závažnými poruchami chování. Podobně je tomu se žáky s vývojovou poruchou učení (VPCH). „Nárůst“ těchto dvou nejčastěji „inkludovaných“ skupin žáků je tedy způsoben tím, že mají nyní – na rozdíl od dřívějška – nárok na státem financovanou podporu, a objevují se tak nově i ve statistikách.
Často zmiňovaných žáků s lehkým mentálním postižením (LMP) přibylo v běžných školách jen mírně (315 za poslední rok) a v ZŠ praktických jich je o 508 méně (připomeňme však, že mezi běžné ZŠ jsou zařazeny i školy, které mají např. pouze jednu třídu běžnou a ostatní třídy podle § 16 odst. 9). Alespoň statisticky tito žáci nepředstavují v běžných školách významnou skupinu.
Kritický problém představují žáci s poruchami chování. Problémy s chováním se objevují nejčastěji u žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí, dále u žáků s ADHD (s poruchou pozornosti a s hyperkinetickým syndromem), ale také u žáků s psychiatrickým onemocněním, často pak i u žáků s poruchami autistického spektra (PAS). Nejnáročnější pro pedagogy jsou proto, že jejich projevy oslabují autoritu učitele (vztah učitel–žák) a radikálně odporují základním normám vzájemného respektu (agresivita ve vztazích mezi žáky). Proto se některým logicky jeví jako nejsilnější „důkaz“ nemožnosti vzdělávat děti se SVP v běžných školách. Ve vzdělávacím systému však děti a žáci s VPCH vždycky byli vzděláváni většinově v základních školách běžného typu. Tyto žáky nebylo a není v drtivé většině případů kam „přemístit“ a situace vyžaduje systémové řešení, jak se díky proinkluzivním opatřením ukázalo.
Druhý rok náběhu společného vzdělávání potvrdil, že k plošnému přesunu žáků se SVP ze škol podle § 16 odst. 9 (speciálních) do škol běžných nedochází. Naopak, na ZŠ v uvedeném školním roce počet žáků, kteří přešli z běžných škol do škol speciálních, převýšil počet žáků putujících opačným směrem. Žáci tedy nejsou povinně umisťováni do běžných škol a školám speciálním v drtivé většině zánik nehrozí.
Celý text naleznete v zářijovém vydání časopisu Řízení školy (nakladatelství Wolters Kluwer)
Další informace naleznete na webu autora
6 komentářů:
Klíčové věty:
"Ve vzdělávacím systému však děti a žáci s VPCH vždycky byli vzděláváni většinově v základních školách běžného typu. Tyto žáky nebylo a není v drtivé většině případů kam „přemístit“ a situace vyžaduje systémové řešení, jak se díky proinkluzivním opatřením ukázalo."
Jaké bude to systémové opatření. Aby to nebylo jak desetileté zavádění státní maturity, které po dvaceti letech zůstane zakonzervováno v nevyhovujícím mezistavu.
"Žáci tedy nejsou povinně umisťováni do běžných škol a školám speciálním v drtivé většině zánik nehrozí."
Dnes jsou to vlastně dvě nesouvisející tvrzení. K tomu se musí vyjádřit speciální školy, jak budou financovány a jestli jim zánik nehrozí.
Kdy bude snížena administrativa? Chystám se tvořit IVP žáka(zaplať pánbů jednoho) jako každý rok. I když většinu frází opisuji, strávím nad tím jako třídní spoustu hodin(a to rodiče spolupracují a umí používat mail), které jsem dřív mohl věnovat přípravám na výuku. V září se z papírů můžeme po... ICT systémech se nebudu šířit. Před dvaceti lety byl v kabinetě jeden psací stroj a jedna sekretářka pro korespondenci školy a všechno se stíhalo. A děti i bez internetu ve vzdělávání táhnou současnou ekonomiku. Dnes má každý učitel a úředník počítač a tvoří místo pořádné práce lejstra(pokud PC funguje). Zatím při inkluzi lejster přibývá. Nebylo by načase tento trend zvrátit? Zajistit pořádný funkční informační systém ve školství.
To "tzv. inkluze" je v nadpisu velmi správně a namístě.
"Stav" "inkluze po česku" může "očima statistik" hodnotit a posuzovat jen blbec.
Za každým řádkem statistiky se totiž skrývá osud konkrétního "inkludovaného" žáka.
Ale také jeho učitelů a spolužáků. A při současném, naprosto nepřipraveném a násilím vnuceném modelu "inkluze po česku" těch příběhů, kde by převažovala pozitiva, je velmi, velmi málo. Mnohem méně, nežli mohlo a mělo být.
S panem Vaňkem naprosto souhlasím.
Zrušením přílohy RVP ZV pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami došlo k nesmyslnému, neúměrnému ale především neúčelnému nárůstu byrokracie.
Učitelé, místo aby se věnovali potřebám žáků, přípravě na jejich výuku a tolik potřebné individualizaci jejich výuky, musí trávit čas vytvářením "individuálních plánů", vyplňováním formulářů a nesmyslných hlášení, ze kterých pak vznikají podobné "statistiky".
A dětem, které mají často opravdu specifické poruchy a hendikepy, se místo kvalifikovaných odborníků musí věnovat většinou jen špatně zaškolení amatéři.
Speciální školy se postupně vylidňují. Některé už zanikly, další to čeká. Samozřejmě se to neprojeví ihned z roku na rok, ale v horizontu 5 a více let...
Pan poste.testante vyjádřil velmi trefně současný "šílený systém" inkluze po česku. Žádná statistika nedokáže podchytit vztahy v běžné třídě ZŠ "zasažené" inkluzí. Poslední odstavec pana Mirka Vaňka přesně vyjadřuje stav "byrokracie", který souvisí s inkluzí po česku. Souhlasím s oběma příspěvky. Oněm statistikům doporučuji, aby se postavili do tzv. "první linie" i s těmi, kteří jim dali toto zadání.
poste.restante
Tvrzení "Žáci tedy nejsou povinně umisťováni do běžných škol a školám speciálním v drtivé většině zánik nehrozí." je sprostá lež!
Okomentovat