Nadaným dětem nestačí ve škole nabídnout víc informací. Potřebují úplně jiný druh práce, říká maďarská psycholožka

„V raném dětství, řekněme ve školce a prvních letech školy, děti potřebují hlavně jedno: zamilovat se do poznávání a učení. Nechte je, ať si leccos vyzkouší, ať v rámci svých možností zkoumají věci, dělají pokusy, rozvíjí se ve všech směrech. Čím víc se dozvědí, tím lépe pro ně. Není potřeba se rozhodovat, jestli z nich budou matematici nebo historici, ale máme jim umožnit, aby se chtěly učit. Může to být někdy pro učitele a rodiče dost náročné, ale je to to nejlepší, co pro ně můžete udělat,“ říká psycholožka Szilvia Fodor, která se zabývá podporou talentovaných dětí. Rozhovor přináší magazín Rodiče vítáni.

Szilvia Fodor (talent-nadani.cz)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Co by měli učitelé dělat, aby se děti s vysokými kognitivními schopnostmi cítily ve škole dobře? Dost často slýcháme, jak nadané děti nerady chodí do školy, trápí se tam a zlepší se to třeba až na gymnáziu…

Na to je vlastně celkem snadná odpověď. Žádné dítě by se při vyučování nemělo nudit, a to by měl učitel zařídit. Existuje takový koncept zvaný Bloomova taxonomie vzdělávacích cílů. Myslím, že není příliš známý, nechápu proč, protože podle mě je to skvělá myšlenka. Je to jakási pyramida, kdy se začíná od prostého zapamatování, pokračuje přes aplikaci nebo analýzu a na vrcholu pyramidy je pak vyhodnocení a vlastní tvorba. Pro některé studenty jsou spodní patra až dost – zapamatovat si věci, vybavit si je, to jim stačí. Ale když učitel vidí, že někdo dokáže jít dál, měl by mu umožnit analyzovat, syntetizovat, tvořit. A může to dělat se stejnými materiály, není třeba chystat nic extra.

Jak si to můžeme v praxi představit?

Mám doma tři děti. Moje prostřední dcera se ve škole dost nudila, protože už ve školce četla a zajímala se o hodně věcí. Byla to ale hodná holčička, chtěla potěšit paní učitelku, tak se snažila to ve škole nějak přežít, ale moc ji to tam nebavilo. Nakonec ji každý den ráno bolelo bříško, nechtěla ani odejít z domu, takže to bylo dost složité. Řešily jsme, co má za problém. Ona říkala, že kamarádi jsou v pohodě, není to tam špatné, ale nakonec přiznala, že jí chybí prožitek úspěchu. Plní úkoly, ale není to pro ni žádná výzva. Šla jsem teda za její učitelkou, a ta byla velmi překvapená – vždyť má pořád krásné známky, samé odměny, samozřejmě, že je úspěšná. Co pro ni tedy můžu udělat, aby se ve škole cítila lépe? Nakonec jsme se domluvily, že dcera si připraví pro ostatní děti na další týden nějakou prezentaci a zajímavé aktivity. Úplně rozkvetla, v podstatě celý týden tím úkolem žila. A tento přístup nám vyřešil problém se školou. Kreativita a autonomie, to je, co nadané děti potřebují.

Jsou pro nadané děti lepší soukromé školy, kde se jim učitelé můžou víc věnovat?

Já jsem velkým zastáncem běžných státních škol, ale myslím si, že by učitelé měli dětem dopřát víc autonomie. Autonomie je hrozně důležitá a nemluví se o ní tolik, kolik by zasloužila, přitom je motorem pro vnitřní motivaci. Pokud dám dětem nějaký samostatný kreativní úkol, podpořím tak jejich vnitřní motivaci, protože v rámci mezí daného úkolu můžou dělat to, co chtějí, způsobem, jaký jim vyhovuje. Vnitřní motivace slouží jako jakýsi motor pro talent a pro další rozvoj dítěte je nezbytná, bohužel je snadné ji v dítěti zabít už na prvním stupni základní školy. A jak ji jednou ztratíte, už je těžké ji získat zpátky.


Celý rozhovor naleznete zde