To, co učitele nejvíce obtěžuje v jejich každodenní práci, je drobné rušivé chování žáků. Přičemž je zde potřeba říci, že pod pojmem drobné rušivé chování si učitelé vybaví trochu odlišné věci. Někomu vadí, když žák během výuky něco potichu pošeptá spolužákovi, někomu vadí, že žák vykřikuje při diskusi ve výuce, někomu vadí nepozornost ve výuce, ...
Proto je potřeba, aby se učitel nejprve zamyslil nad tím, co za rušivé chování považuje. Pokud si jasně definuje rušivé chování, musí si ještě odpovědět na další otázky, aby si jasně definoval, co přesně od žáků očekává a co vlastně od žáků v dané třídě může očekávat, tedy, zda jeho očekávání jsou reálná a nakolik jsou reálná.
- Proč mi to vadí?
- Není to známka vlastní nejistoty?
- Neberu si jejich vtípky, které souvisí s jejich věkem, příliš osobně?
- Nestanovil/a jsem přehnaně náročná pravidla a teď se bojím, že přijdu o autoritu?
- Nemám tak odlišné zásady od svých kolegů, že se žáci v mých hodinách cítí nejistí, a mě se dotýká, že si neuvědomují, že to myslím dobře?
- Byl bych schopen jako dítě dodržovat to, co od svých žáků chci?
Důležitou roli pochopitelně hraje také sebereflexe realizovaná po každé vyučovací hodině. Návod k sebehodnocení právě proběhnuté výuky:
Při sebereflexi by si měl učitel rozebrat výuku v následujících oblastech: vyučování, vztahy s žáky, udržování disciplíny ve třídě.
1. Vyučování: V této oblasti by si měl učitel klást následující otázky:
- Mám jasně stanovený cíl výuky, uvědomuji si, co by měli žáci na konci mé vyučovací hodiny umět? - Snažím se při plánování výuky využít také zájmů a potřeb žáků?
- Považuji své vyučovací hodiny za zajímavé a přínosné?
- Střídám často ve výuce různé činnosti, zapojuji dostatečně žáky?
- Hodnotím práci žáků pečlivě, poskytuji jim zpětnou vazbu v dostatečné míře?
- Mapuji si postupy jednotlivých žáků a uvědomuji si jejich potřeby a možnosti?
- Věnují se žáci se zájmem úkolům, které jim zadávám, a pečlivě je vypracovávají?
2. Vztahy učitele s žáky: V této oblasti by si měl učitel klást následující otázky:
- Zajímám se o žáky, znám jejich koníčky, jejich rodinné prostředí?
- Snažím se u svých žáků vidět jejich silné stránky?
- Vedu rozhovory s žáky o jejich koníčcích, zážitcích, problémech, radostech i starostech?
- Svěřují se mi žáci se svými problémy?
- Pokud potkávám žáky na ulici, pozdraví mě? Hlásí se ke mně i bývalí žáci?
- Realizuji ve škole také zájmové kroužky?
3. Udržení disciplíny ve třídě: V této oblasti by si měl učitel klást následující otázky:
- Musím občas mluvit hlasitě, abych překřičel šum ve třídě?
- Povídají si občas žáci mezi sebou ve výuce?
- Křičím na žáky, když se nechovají podle pravidel?
- Musím používat tresty?
- Nevadí mi, že někteří žáci evidentně nedávají pozor ve výuce, stačí mi, že neruší?
- Občas některým žákům odpouštím porušení předem dohodnutých pravidel chování ve třídě, ve výuce?
Celý text naleznete zde
2 komentářů:
Chápu, že to redakci může připadat podružné, ale pro praktikujícího učitele je dost významná jedna důležitá věta hned v úvodu článku, která zde zmíněna nebyla:
(Článek) Je orientován na učitele 1. stupně ZŠ.
Raději na to upozorňuji hned, než dojde ke zbytečnému nepochopení.
kázeň jest udržována systémem !
Okomentovat