Jindřich Kitzberger: Dlouhá trať opuštěnou krajinou aneb „Potřebujeme střední článek řízení?“

„Vysoký stupeň autonomie organizací i konání odpovědných osob, kterými jsou zejména ředitelé (ale i učitelé), není sám o sobě negativním nastavením, koneckonců podobné můžeme najít i v úspěšnějších školských systémech v zahraničí. Pokud ale někam delegujeme velké pravomoci a velkou odpovědnost, bylo by logické pro tyto pozice vybírat ty nejlepší osobnosti, dobře je připravovat na jejich úlohu a během jejich působení jim nabízet rozmanitou podporu. A samozřejmě je adekvátně zaplatit. Není žádným tajemstvím, že prakticky nic z uvedeného v našem školství uplatňováno není, ve všech těchto ukazatelích výrazně zaostáváme, jsou naopak významnými slabými stránkami systému,“ píše Jindřich Kitzberger v zářijovém vydání časopisu Řízení školy.

Jindřich Kitzberger (škola-hrou.cz)

Kitzberger mimo jiné píše:

Pak ovšem kombinujeme navzájem těžko slučitelná nastavení – na jedné straně delegujeme na pozice ředitelů a učitelů velké kompetence, velkou samostatnost i odpovědnost a na druhou stranu platí, že:

a) lidi si do těchto pozic stále častěji nevybíráme, ale hledáme je,

b) pro jejich práci je velmi málo připravujeme, a pokud už tak činíme, je příprava silně kritizována jako nedostatečná – v případě ředitelů tito nastupují do funkcí nejčastěji bez jakékoli průpravy či adekvátního studia,

c) existuje jen velmi nízká podpora během výkonu jejich náročné profese – systém podpory ředitelů prakticky neexistuje, jsou to osamělé bytosti s výhradně pedagogickým vzděláním, zoufale se snažící zajistit personálně, ekonomicky i provozně chod instituce a současně uspokojit (často nekompatibilní) potřeby státu, zřizovatele a klientů (rodičů a dětí), přičemž na pomoc mají – kromě sebe samých – jen (povětšinou) víceméně laické zástupce zřizovatele, vzdálený a abstraktní stát a jednou za šest let přicházející a kontrolující inspektory ČŠI.

Výše uvedenou nekompatibilitu prvků systému – tedy kombinaci vysoké autonomie a současně absence větší podpory klíčových lidí – považuji za jednu z hlavních příčin, proč se naše školství nevyvíjí zcela ideálně.

S přihlédnutím k tomu máme dvě možnosti, kudy se dále ubírat, obě zcela legitimní a obě mohou vést k významnému zlepšení: Zvýšit centralizaci a zavést střední článek řízení vidím jako velmi dobrý potenciální krok...

Je tady však ještě druhá cesta, neméně slibná a z dlouhodobého hlediska dle mého názoru efektivnější – i nadále stavět na autonomii škol a decentralizovaném systému, ale přizpůsobit tomu navazující prvky...

Ředitel školy je sice běžec opuštěnou krajinou, kterému nikdo moc nepomáhá, ale měli bychom být opatrní na to, abychom krajinu neoživili něčím, co bude ředitele honit, místo aby mu poskytovalo podporu. Pokud bychom měli udělat změny, tak jedině jako soubor provázaných opatření, která bude předznamenávat nějaká jasná vize.


Celý text naleznete v zářijovém vydání časopisu Řízení školy (nakladatelství Wolters Kluwer)