„Pokud to byl nějaký závažnější delikt, jako například praní, házení kamením, rozbité okno, případně když děti evidentně učiteli lhaly nebo na něj byly drzé, to mohlo skončit až tělesným trestem. Ten se mohl uplatňovat bitím rákoskou přes ruce nebo přes zadek. Obojí se používalo. O obvykle ten delikvent byl ještě zapsán do takzvané černé knihy. To byl úřední dokument, kde bylo zachyceno, kdo, proč a jak byl potrestán," říká v rozhovoru pro server Radio Prague International
Magdalena Šustová z Národního pedagogického muzea v Praze. Srovnává školství 19. století s tím současným.
Dochovaly se tyto černé knihy? Dá se z nich vyčíst, jak často takové exekuce probíhaly?
Pár se jich dochovalo. Hodně to záviselo na učiteli, a pak i na velikosti třídy. Musíme si uvědomit, že na konci 19. století, a konec konců i za první republiky na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, mohlo být ve třídě až 80 dětí. Tam samozřejmě uplatnění tělesného trestu bývalo častější. Faktem zůstává, že od roku 1870 v souvislosti s novým školským zákonem byly tělesné tresty oficiálně zakázány, a to na všech stupních škol, jak na dnešních základních, tak na středních školách. Ale nedodržovalo se to a ještě z 2. poloviny 20. století víme, že se tělesné tresty používaly, byť se o tom oficiálně nehovořilo.
Jenom pro shrnutí: jak moc se lišila škola v 19. století od školy století jednadvacátého?
Určitě se od dětí vyžadovala mnohem větší kázeň. Nicméně je pravda, že už na začátku 20. století se začaly objevovat názory, že výchova založená na drilu rozhodně není správná. Řada učitelů se začala věnovat mnohem uvolněnější výuce. Je to vlastně doba, kdy začínají směry, kterým dnes říkáme alternativní pedagogika, jako byla například Marie Montessori a řada dalších. Takže už za první republiky vidíme, že školní prostředí se začíná víc přizpůsobovat dětskému naturelu. To je asi ten největší rozdíl. Je pravda, že po roce 1948 tady nastala poměrně velká ideologizace výuky a opět velmi striktní režim, leckdy o to složitější, že děti věděly, že něco jiného se říká ve škole a něco jiného doma. Na druhou stranu některé věci zůstaly poměrně stejné. Víceméně se učí stále stejné předměty, jako je matematika, fyzika a řada dalších. Leckdy děti chodí do stále stejné školní budovy jako v 19. století, jenom to prostředí je dnes vlídnější a méně striktní.
Celý text naleznete zde
2 komentářů:
jak moc se lišila škola v 19. století od školy století jednadvacátého?
Dřív museli haranti poslouchat a mít úctu k dospělé osobě.
Dnes v "demokracii" mají jenom PRÁVA. Mohou cokoliv - lhát, být drzý, slovně útočit, krást, šikanovat kohokoliv, fetovat, organizovat bitky.... pod ochranou úřadů a zákonů!
na podstatě vzdělání se nic nemění celá staletí,vzdělání je síla,vzdělání je moc,vzdělaný ovládá nevzdělaného
Okomentovat