Současná diskuze o výuce matematiky vadí Eduardu Fuchsovi, předsedovi Společnosti učitelů matematiky: „Zodpovědně tvrdím, že i podprůměrně nadaný žák s podprůměrnými znalostmi a podprůměrnou pílí musí maturitu z matematiky složit.“ Připomíná, že předepsané maturitní minimum zvládli většinově splnit i žáci 9. tříd. Potíž je podle něho, že každoročně maturuje zhruba 75 procent příslušného populačního ročníku. Požadavky k maturitě tak podle něho klesly na úroveň, za niž bychom se měli jako Česko v mezinárodním srovnání stydět. Tématem se zabývají Lidové noviny.
Podle Antonína Jančaříka z Pedagogické fakulty UK na základních školách působí stovky kvalitních matikářů. Rozdíly ve výsledcích škol jsou ale podle něho velké: „Ty spočívají mimo jiné i v tom, že při současném podfinancování českého školství mají ředitelé problém zajistit výuku aprobovanými učiteli matematiky. Mezinárodní výzkumy přitom jasně ukazují, že kvalifikace učitele má největší vliv právě na výsledky v matematice.“
Celý text naleznete v Lidových novinách
8 komentářů:
nejlépe by bylo, kdyby ji učil učitel,a nejlépe matikář
laimes
Přesné a trefné.
Strašně toužím po tom, vidět problém v učitelích, ale nemohu si pomoci. Stále ho vidím na prvním místě v žácích. Když k nám přijde žadatel o práci na pohovor, tak se ptám na to, co umí (ten žadatel) a ne na to, co umí, nebo neumí jeho učitel ze základky nebo ze střední a jestli náhodou nebyla výuka nudná. Ptát bych se mohl, ale měl bych pocit, že nejednám s dospělým člověkem, ale s miminem. Jasně, každý z nás narazí v životě na blbce a neschopy, ale je na nás je rozpoznat a jejich vliv eliminovat. Spoléhat na to, že dostaneme v životě úlevy za neschopnost někoho jiného, je nedospělý přístup. A je jedno, jestli to je při žádosti o práci, nebo u závěrečných ověřovacích, či certifikačních zkoušek.
"Spoléhat na to, že dostaneme v životě úlevy za neschopnost někoho jiného, je nedospělý přístup."
Esli to velebnosti nebude tím, že ti žáci jsou tak nějak z definice, nedospělí. Proto neeliminují, nýbrž spoléhají na to, co umí, či neumí ten jejich učitel.
Proto neeliminují, nýbrž spoléhají na to, co umí, či neumí ten jejich učitel.
Pokud tomu tak je, pak jakékoliv diskuse o hodnocení učitelů žákem jsou zcela bezpředmětné.
Děkuji, Tajný.
No, oni by ti žáci měli spoléhat na to, co umějí oni, nikoliv na to, co umí jejich učitel. Že to umí jejich učitel jim moc k ničemu nebude ani u maturity, ani při pracovních pohovorech. Ale jestli si myslej, tajnej, že spoléhat se na schopnosti, nebo naopak neschopnosti někoho jiného, je ta správná strategie, tak se mejlej - jako ostatně vždy.
Radím nespoléhat na učitele vůbec, zůstat doma v teple a stát se ouplným samoukem.
Žáci mají v ideálním případě důvěru v učitele. Věří, že učitelovo hodnocení jejich dovedností a znalostí odpovídá realitě. Od toho tam ten učitel ostatně taky je. Když hodnocení realitě neodpovídá, pak to bohužel není chyba žáků, nýbrž učitele. Chcete po žácích aby věděli co neví a neumí, no a k tomu by museli vědět, co všechno a jak dobře mají vědět a umět. Nerad vám to říkám jako první, ale mají úplně jiné priority, než kontrolovat své učitele a projíždět rvp/švp pod drobnohledem.
To máte jako s tím matikářem. Přijde poprvé do školy a ptá se.
Co mám dělat?
No naučit děti umět matematiku.
Chtějí matematiku umět?
Ne, nechtějí. Musíte je ji naučit proti jejich vůli, zatím co explodují sexuálně a třískají se do kuličky.
Kdo jsou ty děti?
Nějaké, které bydlí blízko budovy.
Kolik dostanu zaplaceno?
Stejně jako prodavačka v obchodě.
Co se stane, když v tom budu opravdu dobrý?
Nic. Nikdo si to nevšimne, odejdete do penze a umřete sám.
Skvělý, to chci dělat příštích 30 let.
(Louis ck, 2017)
PR, hodnocení učitelů žáky je případ pro Bílého Tesáka.
Okomentovat