Sociálně slabší lze díky předškolnímu a školnímu vzdělávání zařadit do hlavního proudu společnosti, ty lépe situované lze zase naučit žít v různorodé společnosti. Docentka Jana Straková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání na Pedagogické fakultě UK dokonce považuje za zásadnější úkol školy než předávat vědomosti spíše naučit komunikovat a spolupracovat děti a mládež s odlišným rodinným zázemím, sociálním či kulturním původem, s různým nadáním a různými handicapy. Připomíná význam školy coby unikátního místa pro budování společných hodnot a norem. Tématu se věnuje projekt Chytré Česko.
Hlavními důvody, proč české školství neumí stírat sociální rozdíly a naopak je ještě více prohlubuje, jsou podle sociologa Daniela Prokopa přílišná selektivita českého školství. Tedy rozřazování žáků do jednotlivých vzdělávacích proudů (výběrové školy s rozšířenou výukou jazyků či matematiky, popřípadě rychlejší a pomalejší třídy na jedné škole) a také nedostatečná péče o vzdělávací systém v zaostalejších regionech.
Daniel Münich, odborník na ekonomii trhu práce a vzdělávání z Centra pro ekonomický výzkum CERGE-EI, doplňuje i další příčiny: nedostatek míst v kvalitních předškolních zařízeních i pro menší děti, neschopnost státu zajistit aspoň minimální kvalitu základních škol bez ohledu na lokalitu a bez ohledu na to, jaké děti do ní chodí, málo kvalitních učitelů na druhém stupni v sociálně vyloučených lokalitách, nemožnost dostat se z těchto míst do větších měst a kvalitnějších škol, kde nedochází ke koncentraci dětí se slabým sociálně-ekonomickým zázemím, či malá dostupnost zájmové činnosti pro tyto děti.
Celý text naleznete zde
1 komentářů:
Ale vždyť to je ta svoboda, za kterou jsme cinkali.
Okomentovat