Zastánce jako klíčový hráč v eliminaci šikany

„Problematika školní šikany jako specifické formy ubližování člověka jinému člověku ve škole je v současné době často námětem různých studií. Čtenář se může nejčastěji potkat s proklamacemi (v dnešní době populárními) o nutnosti odstranit násilí ze škol či přímo se snahami o dosažení tohoto cíle, které jsou spojeny s prezentací hrozivé situace týkající se agresivního chování žáků. Bez snahy bagatelizovat tento problém se ve svém příspěvku snažím hledat řešení agresivních konfliktů (především šikany) ve škole pomocí podpory zastánců v šikaně. Zastánce v šikaně považuji za „klíčové hráče“ především díky jejich osobnostním vlastnostem a často také jejich postavení ve třídách,“ píše Jiří Kressa ve studii Zastánce jako klíčový hráč v eliminaci šikany.

Teoretická východiska příspěvku

Pojem šikana označuje určitý typ agresivního jednání, které probíhá za specifických podmínek (Říčan, 1995). Šikana ve školním prostředí je považována za mimořádně nebezpečný a ze sociálního hlediska rizikový jev vzhledem k následkům, které jsou jednak bezprostřední, jednak dlouhodobé (Janošová, 2011). V souvislosti se školním prostředím bychom mohli počátky systematického výzkumu šikany datovat do sedmdesátých let minulého století.

Původní rané výzkumy šikany se zaměřily na vztah dyády aktérů šikany (agresora a oběti – Olweus, 1978), později byly výzkumy rozšířeny o další aktéry v šikaně (Salmivalli et al., 1996) a více byl akcentován podíl kolektivu vrstevníků na šikaně nebo i její eliminaci. Zkoumány byly například osobnostní vlastnosti účastníků šikany (Meter & Card, 2015) nebo šikana z pohledu sociální a morální kognice (Gini, 2006).

V posledních dvou desetiletích vznikají studie věnující se zastávání se obětí šikany. Toto zastávání se je podmíněno mnoha individuálními i skupinovými faktory (Kollerová & Janošová, 2016). V souvislosti se zastáváním byla například zkoumána empatie (Caravita, Di Blasio, & Salmivalli, 2009), morální motivace (Kollerová, Janošová, & Říčan, 2015) i proměnné, jako je postavení mezi vrstevníky (Pöyhönen, Juvonen, & Salmivalli, 2010).

Badatelské práce v uvedené oblasti v České republice jsou spjaty se jmény Pavla Říčana a Michala Koláře. První jmenovaný představil v roce 1995 výzkum, ve kterém implikoval zahraniční poznatky a metodologické přístupy (Říčan, 1995). Říčan vycházel především z výzkumů Olweuse a jeho následovníků. Kolář spolu s Havlínovou realizovali depistážní výzkum promořenosti českých škol šikanou. Podle nálezů n árodního výzkumu pod jejich vedením bylo v tomto roce ve školách šikanováno 41 % dětí (Havlínová & Kolář 2001).

Většina českých publikací, včetně metodických pokynů MŠMT týkajících se řešení šikany, vychází ze závěrů tohoto depistážního výzkumu a klinické praxe Koláře (metodika MŠMT, 2016; Čáp, 2014; Vašutová, 2008), v omezené míře reflektují poznatky zahraničních výzkumů. Dle novějších odborných studií poslední doby se výskyt šikany na základních školách v České republice a na Slovensku pohybuje od 2,5 % (HBSC – Craig et al., 2009) do 12 % (Janošová, 2016a). Rozporuplnost těchto nálezů pravděpodobně souvisí s odlišným metodologickým přístupem.

Zastánce jako klíčový hráč v eliminaci šikany

Klíčovým metodologickým krokem ve výzkumech šikany byla empiricky ověřená identifikace sociálních rolí v šikaně ve výzkumech Christine Salmivalli (Salmivalli et al., 1996). Salmivalli se spolupracovníky ve svém příspěvku detailně popsala role, které se mohou v šikaně objevovat. Vedle „klasických rolí v šikaně“ – agresora a oběti – identifikovala ještě další role (pomocníka agresora, podporovatele šikany, outsidera a zastánce). Zastánce popsala jako toho, kdo se staví na obranu oběti šikany, ostatní od šikany odrazuje nebo se o ní nebojí informovat dospělé.

Reintjes se spolupracovníky na základě svého výzkumu definoval dva základní konstrukty obrany, které zastánci v šikaně využívají (Reintjes et al., 2016). Prvním konstruktem je obrana zaměřená proti šikanujícím. V tomto konstruktu se vedle dívek-zastánkyň objevují také chlapci. Dle badatelů využívá tento způsob zastávání asi 13 % zastánců.

Druhým konstruktem je obrana zaměřená na podporu šikanovaného. Badatelé v tomto případě hovoří asi o čtvrtině zastánců. Jedná se spíše o dívky. Ve vrstevnických nominacích se zpravidla žáci a žákyně pomáhající tímto způsobem objevují v nominacích do role zastánce méně, protože tento způsob pomoci spolužáci často „nevidí“ nebo jej nepovažují za důležitý. Pouze 10 % zastánců vykazuje vyšší skóre v obou způsobech zastávání.

Zastánci v šikaně tedy netvoří homogenní skupinu ani z hlediska způsobů zastávání, ani z hlediska osobnostních vlastností.


Celou studii ke stažení naleznete zde