„Řada začínajících učitelů ve škole zažívá pocit nedostatečné kolegiality, mají nedostatek času na plnění svých povinností, čelí nedostatečné zpětné vazbě na svou práci, chybí jim ocenění jejich
snahy, prožívají nereálná očekávání ve vztahu ke svému působení ve škole a také obtíže při hledání správné rovnováhy mezi osobním životem a prací. Z těchto důvodů se řada začínajících učitelů rozhodne opustit školství a hledají si práci mimo vzdělávací sektor,“ píšou ve studii
Uvádění začínajících učitelů v mateřských, základních a středních školách pohledem jeho hlavních aktérů Klára Záleská, Libor Juhaňák, Kateřina Trnková a Martina Šmahelová.
Autoři v úvodu studie mimo jiné píšou:
Drop-out mezi začínajícími učiteli je podle zprávy OECD (2005, s. 11) v některých státech až 10 %.2 To vede jednak k neúčinnému využívání zdrojů investovaných do systému vzdělávání budoucích učitelů, jednak ke snížení počtu mladých učitelů ve školách. Udržení začínajících učitelů ve školství však lze považovat za zásadní. Pro školy mohou být zdrojem inovativních a inspirujících nápadů, dokonce jistými agenty změny. Výzkumy však ukazují, že začínající učitelé bývají spíše rychle zahrnuti do již existujících struktur školy a prostoru pro realizaci svých nápadů dostávají málo. To může být další z podstatných důvodů drop-outu začínajících učitelů (EU Commission, 2010, s. 15; Píšová & Hanušová, 2016, s. 397).
Obava z nedostatku mladých učitelů je důvodem, proč téma podpory uvádění začínajících učitelů do praxe považujeme za důležité nejen pro každodenní fungování škol, ale i pro vzdělávací politiku. Nedostatek začínajících učitelů spolu se stárnutím učitelských sborů totiž může do značné míry narušit kontinuitu v pojetí českého kurikula a vzdělanosti (Dvořák et al., 2011). Z těchto pohnutek je pro tvůrce vzdělávacích politik jednotlivých států důležité vyvíjet opatření, která podpoří profesionální rozvoj učitelů, a to od kvalitního pregraduálního vzdělávání budoucích učitelů až po odchod učitele do důchodu (Breaux & Wong, 2003).
Na evropské úrovni je podpora uvádění začínajících učitelů diskutovaným tématem již řadu let. V roce 2009 se například evropští ministři školství v Gothenburgu shodli, že je nutné usilovat o to, aby všichni začínající učitelé dostali během prvních let své kariéry dostatečnou a účinnou podporu (EU Commission, 2010, s. 5). Tento společný imperativ nabírá v jednotlivých evropských zemích různých podob. Obecně lze říci, že podoba podpory začínajících učitelů bývá buď formální (začínající učitelé mají povinnost projít některým z tzv. indukčních programů), nebo neformální (kdy je účast na podpůrných aktivitách dobrovolná) (EU Commission, 2010, s. 34). V posledních letech je na evropské půdě věnována velká pozornost kvalitě přípravy budoucích učitelů již na pedagogických fakultách a dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků. Zdaleka ne tolik pozornosti bylo doposud věnováno tvorbě efektivních podpůrných programů, které pomáhají učitelům překonat fázi začínajícího učitele a přejít do fáze zkušeného učitele. Navíc ojedinělá opatření některých evropských států zůstávají spíše nesystematická a nedopracovaná, než že by byla ve vzdělávacích systémech dobře zakotvena3 (EU Commission, 2010, s. 7; ETUCE, 2008, s. 48).
Indukční fáze, během které by měli začínající učitelé dostávat systematickou podporu, by měla trvat minimálně jeden rok a pro začínající učitele by měla být podpora současně právem i povinností4 (ETUCE, 2008, s. 15). Podpora má podle dokumentu zahrnovat: (a) podporu od mentorů, resp. uvádějících učitelů a ostatních kolegů, (b) snížení počtu hodin výuky bez snížení odměny, (c) snadný přístup k podpůrným zdrojům, (d) povinnou účast na poradenských programech či (e) příležitosti, jak systematicky přenášet teoretické poznatky o výuce do své učitelské praxe (EU Commission, 2010, s. 4).
Stejně jako ve většině evropských států ani v České republice (dále jen v ČR) není v současnosti podpora začínajících učitelů ošetřena systémově ani legislativně. I když tak tomu nebylo vždy. Na nutnost podpory začínajících učitelů reagovala již vyhláška ministerstva školství České socialistické republiky č. 79 a vyhláška ministerstva školství Slovenské socialistické republiky č. 80 (obě z roku 1977), které zabezpečovaly všem začínajícím učitelům přidělení uvádějícího učitele. Po roce 1985 se od této povinnosti ustoupilo. Přibližně od počátku nového tisíciletí se opět objevují snahy o legislativní ukotvení podpory začínajících učitelů v jejich uvádění do praxe (Rýdl, 2009). Současná legislativa (zákon 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, hlava IV) sice popisuje další vzdělávání a kariérní systém pedagogických pracovníků, jeho současné znění ale nezohledňuje pozici začínajícího učitele ani nevymezuje pozici uvádějícího učitele.
S ohledem na výše zmíněné lze tvrdit, že podpora uvádění začínajících učitelů do praxe zůstává v českém prostředí stále především intuitivním a individuálním úsilím ředitelů škol (Lazarová, 2010, s. 67). Na tuto situaci reaguje předkládaný text, jehož cílem je popsat, jak bez systémové podpory probíhá uvádění začínajících učitelů na českých školách a jaké potřeby v tomto ohledu pociťují jednotliví aktéři uvádění.
Celou studii ke stažení naleznete zde
13 komentářů:
(b) snížení počtu hodin výuky bez snížení odměny:
TOHLE POKROČILÍ KOLEGOVÉ V PŘEDDŮCHODOVÉM VĚKU "NEPŘEKOUSNOU".
Uvádějící učitel: zdarma se asi těžko někdo ujme takového úkolu.
Chybí jedna celá generace učitelů a pořád "nejsou peníze" na adekvátní ohodnocení pedagogů.
S argumentem typu "pan ředitel ví", ano VÍ...! nepochodíte...
Ivo
Myslel jsem na totéž, v systému chybí miliardy. Je zajímavé, že studie se nezabývala finančním ohodnocením ve školství. Mladí odchází především z finančních důvodů. Jedním z dalších důvodů je inkluze po česku. V jiných oborech není tak extrémní stres. Laimes by to doplnil nedostatkem bytů pro mladé kantory. Těch důvodů je povícero.
Ivo a Ivo Mádře,
kdo Vás ve Vašich začátcích vedl a zasvěcoval do tajů učitelského povolání?
Kolik let praxe máte už za sebou?
Baví Vás práce s dětmi a mládeží?
Neberete svou práci jako poslání a peníze Vás sice trápí, ale nejsou na prvním místě?
Ve školství vydrží opravdu jen nadšenci nebo zoufalci.
BP:
ad 1) Nikdo mě nezasvětil do tajů profese učitele - SPÍŠ NAOPAK: Nepochopení, zášť, závist, podrazy, intriky a mobbing. ZAVEĎTE PSYCHOTESTY PRO MANAGERY!
ad 2) 19 let
ad 3) baví, jinak bych to asi nedělal, že?!
ad 4) berou práci jako "poslání" zedníci, prodavači, horníci, kamioňáci a další manuální (těžké profese)? Nepodsouvejte nesmyslná srovnání. Do práce chodíme především kvůli existenčnímu zaopatření (nájem, strava, osobní potřeby...). Je to stejné jako s argumenty typu: a co učitel dělá o prázdninách - za co bere plat? A hodina netrvá 60 minut ale jenom 45 minut atd atd...kdo neumí učí : Made in Czech Republic!
Víte co říkal pan Reinhard Heydrich?? že ČEŠI JSOU SMĚJÍCÍ SE BESTIE. Víte, co je na tom to nejhorší? ŽE MĚL PRAVDU!!!!!!
Minidotazník
ad 1 Měla jsem skvělou ředitelku, která poradila, když viděla, že o to stojím. Tudíž jsem uvádějícího učitele neměla dodnes si myslím, že si má člověk kantořinu osahat od počátku sám. (Některé věci jsou stejně nesdělitelné)
ad 2 39
ad 3 V podstatě ano, ale jsou chvilky, kdy mám pochyby
ad 4 Neberu učitelování jako poslání. To se hodilo tak do doby osvícenství a dnes to podle mého soudu tak berou jen "nositelé těch správných idejí a pravd".
Je to profese, kterou jsem si vybrala a vždy jsem se ji snažila vykonávat co nejlépe, ale ne vždy se to z nejrůznějších důvodů podařilo. Peníze jsou pro mě velmi důležité a když mi je škola nedodala, většinou jsem byla schopná si je vydělat legálně i morálně bokem.
Je to dané výchovou v rodině, kdy mi vštěpovali, abych neskuhrala a starala se.
Vera, ne všichni ředitelé jsou skvělí a zkušení kantoři.
TU: To jistě ne a taky by to takhle systémově být nemělo a nemohlo. Měla jsem prostě štěstí. Já sama jsem nikdy uvádějícím učitelem nebyla, ale stalo se několikrát, že přišli mladší kolegové s otázkou: Jak to děláš / děláte, že...? Vždycky jsem se jim snažila vysvětlit, proč dělám to či ono právě tak, co od toho postupu očekávám,jaké má výhody nevýhody. Vždycky jsme skončili stejně: ale svoji cestu si stejně musíš najít sám / sama.
Když to shrnu: uvádějícího učitele bych pro nováčka viděla jako šanci ne povinnost. Jestli o něj požádá, mělo by mu být vyhověno, ale neměl by k tomu být nucen. Někdo se dobrým učitelem "narodí". Jiný se k tomu musí propracovat a další toho nedosáhne nikdy.
Paní BP - minidotazník
1) dva velmi zkušení kolegové (kolegyně a kolega). Ochotně mi pomohli, ovšem jak píše paní Vera, některé věci jsou nesdělitelné.
2) 23
3) Ano, ale potřebuji i čas, kdy s mládeží nepracuji - například na dovolené se vyhýbám rušným místům a větším skupinám dětí :o)
4) Peníze mne netrápí. Pocházím z venkova, kde učitel rozhodně není největší socka. Slovo "poslání" je dnes zprofanované a emočně přetížené, takže bych se mu vyhnul. Dělám práci, která mne baví, nemusím se za ni stydět a má smysl (v mé bublině).
K "nadšencům a zoufalcům": viz bod 4. Určitě radši učím, než bych dělal třeba koncipienta v advokacii.
Taky vám odpovím:
1) nikdo mě na začátku mé kariéry nevedl, osahávala jsem si vše sama a bylo mi řečeno zkušenými, že se opravdovou učitelkou stanu nejdříve po 15 letech
2) 35 let
3) asi mě to pořád ještě baví, i když jsem už velmi, opravdu velmi unavena
4) od začátku mé kariéry, když jsem si dovolila trochu zaskuhrat, že těch peněz za práci je nějak málo, jsem byla ubezpečována, že jsem si nevybrala povolání, nýbrž poslání a za to nikdy moc peněz neuvidím
Tak jsem si od roku 1988 našla vedlejší zaměstnání jako průvodkyně Čedoku. Po roce 1990 jsem hned začala i soukromě vyučovat a postupně jsem si zřídila 3 ŽL. Kombinovala jsem výuku ve státních školách se soukromými. A zvláštní je, že jsem za těch 30 let nijak nezbohatla. Na dovolené nejezdím, o prázdninách také trochu učím, připravuji na různé zkoušky - doklasifikace, reparáty, maturity
Momentálně jsem vedena na ÚP a nikdo mě už ve školách nechce. Všichni ředitelé chtějí omladit kolektivy, takže nic. Požádala jsem o rekvalifikaci. Původně jsem myslela na asistenta pedagoga, ale posléze jsem to zavrhla, neboť bych byla pro všechny moc drahá, nikdo by mě nezaměstnal. Tak zkusím účetnictví, personalistiku a počítač. Třeba mi to vyjde a do důchodu to někde doklepu. Ovšem v 60 letech o člověka žádný zájem nikde není. A já také nemám nijak valnou potřebu někomu ještě dokazovat, že se mi moc pracovat chce.
Ve Francii chodí učitelé často do předčasného důchodu. Po tu dobu, kdy nedosáhli řádného důchodového věku, dostávají penze krácené, ale po dovršení správného věku se jim důchody dorovnají do plné výše. U nás nic takového nefunguje.
Paní BP
Pokud někdo jde učit s tím, že bude mít velký plat, je... ehm, jak to napsat :-)
Nicméně není to černobílé chuďas/boháč. Když to vezmu podle mých spolužáků, tak větší plat berou myslím tři (dva stavaři a jeden voják). Předpokládám, že pokud se u vás na Zlínsku lidé na učitelská místa hlásí, také je nevnímají jako podřadná.
Že se člověk skutečným učitelem stane až po letech praxe, je asi pravda.
Věk v kombinaci s nezaměstnaností a zdravotním problémem je nepříjemný. To Vám nezávidím.
Pane Petře,
když jsme se po maturitě hlásili na studium na VŠ, smála se mi maminka mé spolužačky, že jako učitelka na tom nikdy nebudu finančně bůhvíjak. Ona byla advokátka a její dcera šla také na práva, protože jedině právníci a lékaři z vysokoškoláků za "totáče" si přišli na pěkné peníze.
To byla slova té maminky. A měla pravdu.
Já bych si ale nestěžovala, kdybych pracovat ještě mohla, protože ve Zlínském kraji jsou teď učitelské platy nadstandardní. Podle průměrů v celé republice jsou totiž platy u nás po Karlovarském kraji druhé nejnižší v ČR.
Za necelé poslední tři roky poskočily platy ve školství cca o 9000,- Kč, což není úplně zanedbatelné. Ještě v roce 2017 jsem po 32 letech praxe dostávala tarifní plat jako mají dnes začínající učitelé.
Paní BP,
to je otázka priorit... většinou to jde z rodiny. Rodiče Vaší spolužačky to holt měli nastaveno jinak, než moji.
Ano, také si myslím, že problém je v nemožnosti sehnat sehnat práci.
Pane Petře,
já jsem se také nikdy jako dítě netopila v přepychu, neboť moje maminka byla samoživitelka dvou dcer a pracovala jako dělnice ve Svitu. My jsme měly priority jako např. cestovat do světa, hodně vidět, mít svou střechu nad hlavou, vzdělávat se a hodně číst, navštěvovat divadlo, kino (televizi jsme doma neměly), výstavy, kulturní památky.
Já bych teď klidně skromně vyžila ty tři a půl roku do starobního důchodu, neboť si na stáří odkládám nemalé peníze, ale pak už mi zůstane jen ten důchod, a tak jsem si to rozhodně na penzi nepředstavovala.
Okomentovat