„Pokud existuje nějaká shoda mezi ekonomy - v teorii i v náhledu na praktickou hospodářskou politiku -, pak v uznání důležitosti vzdělávání. Je mnoho věcí, na kterých se neshodneme (a je to dobře, četnost neshod svědčí o živosti oboru), ale v tématu dlouhodobé prosperity národa panuje vzácná shoda - klíčem k ní je vzdělanost. Přes to zkrátka "nejede vlak". Neexistují žádné koleje do lepší budoucnosti, které by uměly přeskočit vzdělání,“ píše Tomáš Sedláček v Hospodářských novinách v úvaze nad knihou Boba Kartouse.
Tomáš Sedláček (vlada.cz) |
Jistě, chápu volání po řemeslnické práci a uchování jakési rustikální idylky. Ale řemeslníků byl nedostatek vždy, i za dob komunismu. Pokud si vzpomenete, museli se podplácet, bylo nutné jim nadbíhat, na vše se čekalo. Špatná dostupnost řemeslné práce se zdá být i mezinárodní konstantou. S tím se asi nedá nic dělat. Ovšem cíleně plánovat pro náš národ řemeslnou budoucnost bez hlubšího vzdělání je něco tak hloupého, jako učit budoucí generaci excelovat v řízení taxíků, i když všichni tušíme, že během několika let bude lidských drožkářů potřeba asi tolik jako dnes podkoních. Snad nejznámější a nejproduktivnější ekonom světa Joseph Stiglitz dochází ke stejnému závěru. Jediná cesta k prosperitě je učící se společnost.
Přitom teorie a praxe se nevylučují. Vzdělaný taxikář umějící jazyky a dobře komunikující s lidmi si hravě najde jiné uplatnění, až stroje nahradí tu část lidské práce, která je na ně dedikovatelná. Není nic praktičtějšího než dobrá teorie, říkával nám můj oblíbený profesor. Kdo rozumí smyslu, filozofii a teorii daní, ten se hravě doučí používat konkrétní a praktický účetní program. Zpětně to tak snadné není. Buď budeme společnost vzdělání, nebo dělání. A kdo nechce marně čekat na reformy školství, ví, že nejlepší věc na světě je reformovat sebe. Být vzdělanějším, hlubším, sečtělejším, moudřejším, pronikavějším člověkem.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat