„Děti u mě vždycky věděly, že když se o něco pokusí, nedostanou špatnou známku, že je ocením. Ty vzkazy jsem běžně psal už jako učitel svým žákům. Uvědomil jsem si, že neumím někomu jen tak dát pětku nebo čtyřku, že to je strašně surové, a já jim chci vyjádřit nějakou naději. Jsem přesvědčen, že dobrý učitel naučí víc, než umí on sám,“ říká v rozhovoru pro týdeník Echo Petr Husar, učitel matematiky a fyziky a zakladatel projektu Zkoušky nanečisto.
 |
| Petr Husar (facebook.com) |
Ve třídě jsem schopný se rozdat. Je to rozmanitá práce, při níž mohu uplatnit různé přístupy. Mám tam děti obdarované talentem na matematiku, ty ode mě potřebují pouze servis, aby se nenudily. Vedle nich děti, které byly někde v tom vzdělávacím procesu zabrzděné nebo zklamané, a já v nich šikovnost, snahu a víru v sebe sama musím opět probudit. A mám tam i žáky, kteří matematické souvislosti hledají opravdu obtížně, a s nimi musím pracovat zase jinak. Prostě velká zábava, a pokud hodinu dobře vedete, je to zábava i pro děti.
Když se zamyslím, co já jako učitel matematiky mohu naučit, nejvíc mi naskakuje slovo aplikace. V daném segmentu matematiky mohu dětem ukázat typy úloh a typ přemýšlení. Typ přemýšlení se přenáší, nicméně v každém segmentu je něco specifického. Za vynikajícího studenta považuji toho, kdo mi předvede, že umí zvládat ne stejné, ale podobné úlohy. Pak mám pocit, že jsem naplnil maximum toho, co jsem schopen udělat. Ale zřejmě tohle dnes mnozí nazývají biflováním.
Jsem pedagogický optimista. Nedávno jsem se bavil s kolegyní, která učí u nás a zároveň má dlouholeté zkušenosti s výukou na základní škole. Říkala mi, že jsou třídy a žáci, s nimiž to fakt nejde. Já pořád nabízel nápady a možné způsoby, co zkusit, ona vše zamítala. Když jsem nad tím zpětně přemýšlel, dospěl jsem k názoru, že se jí budu muset omluvit, že jsem se zřejmě mýlil. Že skutečně mohou nastat specifické situace. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že optimismus by měla být učitelova povinnost.
Celý text naleznete v týdeníku Echo
7 komentářů:
"že se jí budu muset omluvit, že jsem se zřejmě mýlil. Že skutečně mohou nastat specifické situace."
Je obrovský rozdíl učit na gymnáziu a na ZŠ s rozvinutou inkluzí po česku, kde naprosto nefunguje vnitřní motivace mnoha žáků. Někteří z nich jsou vysoce problémoví s poruchami chování, trvalým nezájmem o všechno co se školou souvisí, kopírující chování svých rodičů. Naopak ještě najdeme třídy ( i když stále více jde o výjimečnou záležitost) u kterých jde aplikovat "optimismus" o kterém píše Petr Husar. Bohužel, těch "specifických situací" je poměrně dost. Kolegyně Petra Husara ví o čem mluví.
jediným východiskem jest jednotná střední osmiletka s dvouletou segregací
Vdělávat je trochu jako obdělávat. Pracovat na tom, aby i z úrodné i méně úrodné púdy vzešla co nejlepší úroda. Půdu chemicky nebo ideologicky otrávenou je někdy nutné rekultivovat a poatihovat její "traviče" (chemické nebo ideologické otravovače).
Ano, učitel má být pedagogický optimista a hájit ideologicky neotravovanou školu podobně jako zemědělci mají a musí bránit zneužívání a otravování zemědělské půdy.
neumím někomu jen tak dát pětku nebo čtyřku, že to je strašně surové
Ať už si myslím o duševním zdraví pana Husara co chci, není dát někomu, kdo nic neumí, jinou známku než pětku PODVOD? ////
optimismus by měla být učitelova povinnost
Má-li učitel takovouhle šílenou povinnost, má nějakou podobnou povinnost také učitelův zaměstnavatel? Má nějakou povinnost stát, který učitele zásobuje všemi těmi nesmyslnými zákony? A co se má jako dít, když zaměstnavatel nebo stát svoje povinnosti neplní? ////
Ano, učitel musí být pedagogický optimista a to i v případě, že má ještě další zaměstnání, aby uživil rodinu.
Povinný optimismus... co mi to jen připomíná?
Kdo nehledí s důvěrou k zítřku pod vedením (doplňte dle libosti), na rtech s písničkou, bude potrestán. Když se kácí les, létají třísky!
"zemědělci mají a musí bránit zneužívání a otravování zemědělské půdy" Proč, když MUSEJÍ vydělat a půdu NEMUSEJÍ nikomu poředat v kondici? Za sedláků bylo zjevné, že na poli bude hospodařit syn a pak vnuk...teď jen rejžujeme. Myslíte, že zákony vrátí do půdy organickou hmotu?
A učitel optimista? Asi je to pro nás výhodnější z hlediska našeho duševního zdraví: Věřit, že semínko vzklíčí. Za to nic nedáte, že?
Já to mám tak: Já vím co dělám a dělám to nejlépe, jak umím. Dětem říkám - opisujte - odemne:-)
Okomentovat