„Nejspíš je to tak, že do rodičovství dorostla populačně silná generace, která zahrnuje lidi se silnou potřebou tvořit si svůj život podle vlastních představ, nenechat se omezovat, nedělat kompromisy. Tito rodiče ve státním školství stěží nacházejí školu, kterou by svým dětem přáli,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny zakladatel Institutu pro podporu inovativního vzdělávání Pavel Kraemer. Tématem jsou soukromé alternativní školy.
 |
| Pavel Kraemer (youtube.com) |
Co těmto rodičům na stávajících státních školách vadilo?
Direktivnost a nedostatek ohledů na individualitu dítěte. A také děti se v direktivní škole začaly subjektivně cítit hůře. Co předchozí generace snesly, možná i bez újmy, vzbuzuje v současných dětech, vychovávaných jinak, strach a odpor. Zvýšil se kontrast mezí tím, co je doma a co je ve škole. A je to zátěžová situace i pro učitele. Tím spíš, že mnoho z nich by chtělo mít autoritu automaticky, tak jak to bylo dříve, a neudělali dost pro to, aby si ji získali přirozeným způsobem. Klima se tedy v mnohých školách zhoršilo. Na druhou stranu, některé školy se pod tímto tlakem nespokojených dětí a jejich nespokojených rodičů začaly měnit k lepšímu, přinejmenším na prvním stupni.
Cílem by měla být dobrá škola pro všechny děti, nebo ne?
Ano, ovšem to se lehko řekne, ale hůř realizuje. Lidské zdroje jsou omezené. A celkově jsem skeptický k tomu, že stát dokáže něco plošně zlepšit. V reformy diktované ministerstvem moc nevěřím.
Podle vás tedy celkovou úroveň škol není možné zvýšit?
Šlo by to, ale stát by musel jinak chápat svou roli. Teď něco vymýšlí a pak provedení svých nápadů kontroluje. Chová se vůči školám direktivně a výsledky jsou chabé nebo zcela kontraproduktivní. Pokud by ale školám odstraňoval z cesty překážky, spíše než jim zadával úkoly, jeho snaha by byla úspěšnější... Místo příkazů a zákazů by stát měl umožnit učitelům nebo rodičům, aby si založili školu, pokud chtějí. Vytvořit podmínky pro učitele, aby se jim snadněji učilo a nemuseli dělat to, co nechtějí. Nechat ředitele, aby se mohli plně věnovat škole spíše než stavbám a nesmyslným byrokratickým povinnostem. Současný ministr školství to vidí podobně a v rámci svých možností se snaží o posun v tomto směru.
Celý rozhovor naleznete v Lidových novinách
7 komentářů:
"Direktivnost a nedostatek ohledů na individualitu dítěte. A také děti se v direktivní škole začaly subjektivně cítit hůře. Co předchozí generace snesly, možná i bez újmy, vzbuzuje v současných dětech, vychovávaných jinak, strach a odpor."
No ale do pun-tíč-ku přesně řečeno! To takhle v pátek sedím na návštěvě u maminky v obýváku a tu najednou houkačky. Pak druhé, třetí, čtvrté, páté. Inu jdeme k oknu a tu další policejní auto po dvou kolech přelétá retardéry (nikoliv retardované, tajnej) a pak sanitka, pak auto s lékařem, pak další, pak další sanitka. A všichni na Luka, až kukačka zakuká. No a co se nám to tam neděje? Jeden takhle "jinak vychovanej" osmnáctiletej chtěl po panímámě cigaretu a ta to direktivně odmítla. No tak co? Tak jí skopal, doběhl si domu pro kuchyňský nůž a podříznul jí. A s ní postaršího pána, který se jí jal pomáhat. Tomu panečku říkám ten správný odpor! To víte, ty předchozí generace nějaké to polechtání na krku snesly. Dnes nemůžete takhle direktivně. Místo aby mu je běžela koupit, tak s děťátkem jedná takhle hnusně, direktivně. To je ale hanba! Takový nedostatek ohledů na individualitu náctiletého. No fuj. To je tou direktivností. Kdyby mu všichni lezli do zadku a dělali jen to, co on chce, určitě by se nic podobného nemohlo stát. Můžete si za to sami, vážení direktivní.
Vy nás ale zásobujete, pane Komárku.
Je hezké, že nás pan Doležal upozornil, že má "komparativní výhodu" v "v matematice, ekonomii, financích, statistice", ale neustále se zmateně zaplétá do psychologie, pedagogiky, etopedie a dalších oborů. Budiž. Naštěstí nyní už od něho samotného víme, že to je laik a pak nejsou tyhle jeho nesmysly nic divného.
Zvýšil se kontrast mezí tím, co je doma a co je ve škole.
Svatá pravda.
Doma se šest hodin smaží gamesy nebo se chatuje, a ve škole ne. Chtělo by to nedirektivní školu, kde by se taky smažily gamesy nebo by se chatovalo.
Mimochodem tvrdit, že dnešní škola je "direktivní", může jen zastydlý pubís. Vzhledem k tomu, že pan Kraemer asi nějaké informace má (viz jeho články), tak se docela divím...
Jen pro zajímavost jeden z názorů pana Kraemera:
Klasičtí autoři už pro nás nejsou autoritami. Mysl moderního člověka vnímá jejich svět jako omezený, naivní a překonaný. Zastáváme postoj, že je nejlepší žádnou pravdu od nikoho nepřebírat. Žákům je pořád vštěpováno, že si musí vytvořit vlastní názor a ten je nade vše. Tady máte internet, knihovnu, vše, co potřebujete, čtěte, kriticky přemýšlejte.
Málokdo ale chápe, že tímto žáky uvězňujeme v pasti jejich intelektu. Intelekt si své omezení obvykle neuvědomuje, pokud není vystaven účinku vyššího a hlubšího intelektu. I pouhé memorování klasiků se studenta vždy nějak dotkne, alespoň na podvědomé úrovni. A na druhé straně v prázdné hlavě obvykle velké objevy nevznikají, není na čem stavět.
Dřívější vynucené studium klasiků posouvalo hranice lidského ducha.
Člověk by to podle těch řečí o "direktivnosti" nečekal, že?
Kolikrát jsem se pochlubila, že umím nazpaměť Úryvek básně...děláme to všichni , ne že by na tom stálo naše štěstí...ale některé verše jsou opravdu podařené...: Za daljekyje prigorki uchadil sražeňja žar, na sněgu Vasilij Ťorkin něpadobranyj ležal…..co budou deklamovat naše děti a vnuci? "google, facebook, fejk - hnus!…:-)
Omlouvám se, že je to rusky - ale - je to pěkná řeč.
Mimo jiné mi funguje otázka: Kdo vás platí?
„Vy nás ale zásobujete, pane Komárku.“
…bobišárnami. Život je změna – někdy ne k lepšímu. Holt dříve se u nás na polích pěstovaly brambory, obilí, kukuřice a hrách, dnes je to řepka. Dříve byly v LN rozhovory s osobnostmi, dnes s osobami.
„Nejspíš je to tak, že do rodičovství dorostla populačně silná generace, která zahrnuje lidi se silnou potřebou tvořit si svůj život podle vlastních představ, nenechat se omezovat, nedělat kompromisy. Tito rodiče ve státním školství stěží nacházejí školu, kterou by svým dětem přáli.
Spíš lidí, kteří si nevědí rady sami se sebou, vztahy a začleněním do společnosti. A kompenzují si to přehnanými očekáváními u svých dětí. Z těch pak vyrostou logicky opět nespokojení lidé. Stará dobrá písnička, pouze v novém kabátě.
„Tím spíš, že mnoho z nich by chtělo mít autoritu automaticky, tak jak to bylo dříve, a neudělali dost pro to, aby si ji získali přirozeným způsobem. Klima se tedy v mnohých školách zhoršilo. Na druhou stranu, některé školy se pod tímto tlakem nespokojených dětí a jejich nespokojených rodičů začaly měnit k lepšímu, přinejmenším na prvním stupni.“
To jsou dvě hodně divoké spekulace, nezakládající se na pravdě. Takový člověk viděl podle mě běžnou školu leda tak z rychlíku nebo ze své sociální bubliny. Vybavuje se mi správně jeho spojení především s waldorfským vzděláváním?
Okomentovat