„V mnoha studiích je sledována jako zřetelný zdroj profesní nespokojenosti,
pocitů vyčerpání, zdravotních problémů a odchodu ze školství do jiného zaměstnání
právě emočně náročná komunikace s rodiči, konflikty s rodiči a malá
podpora od rodičovské veřejnosti,“ píšou Veronika Pavlas Martanová a Olga Konůpková ve studii Odlišné světy učitelů a rodičů: Interakce s rodiči jako zdroj stresu učitele.
Autorky ve studii mimo jiné píšou:
V českém prostředí bylo u učitelů základních škol identifikováno sedm stresorů: pracovní přetížení (zahrnuje časovou tíseň i nadbytečnou administrativu), vedení školy s nadřízenými orgány (zahrnuje nejen vedení školy, ale také požadavky obecního úřadu nebo Českou školní inspekci), problémoví žáci, neuspokojená potřeba seberealizace (frustrace z nedocenění společností a nízkého finančního ohodnocení), problémoví rodiče, nevyhovující pracovní prostředí školy, problémoví kolegové (Holeček, 2001).
Tyto stresory se navíc často kombinují (např. problémový žák a problémový rodič). Nejvíce zatěžující je pro učitele vysoká míra pracovního stresu v kombinaci se stresem v soukromém životě, např. v případě rodinných problémů (Kohoutek & Řehulka, 2011).
Na základě výše uvedeného je možno stanovit tři skupiny stresorů: (1) vztahy s dětmi, rodiči a kolegy, (2) konkrétní pracovní podmínky a (3) postavení učitelské profese ve společnosti (Smetáčková, Vondrová, & Topková, 2017).
V mnoha studiích je sledována jako zřetelný zdroj profesní nespokojenosti, pocitů vyčerpání, zdravotních problémů a odchodu ze školství do jiného zaměstnání právě emočně náročná komunikace s rodiči, konflikty s rodiči a malá podpora od rodičovské veřejnosti.
Lasky se zaměřil na pozitivní a negativní zkušenosti a emoce učitelů při interakcích s rodiči. Z výsledků vyplynulo, že učitelé se cítí pozitivně v okamžiku, kdy vnímají rodiče jako zodpovědné, respektující jejich odborný úsudek a podporující jejich výukové snahy. Negativní pocity vyvolává, když rodiče nedodržují normy dané instituce, chovají se nevhodně a zpochybňují autoritu učitele (Lasky, 2000). Hargreaves a Lasky (2004) později popsali, že zdrojem pozitivních emocí pro učitele je zejména uznání a vděčnost. Naopak prožívají negativní emoce, když rodiče zpochybňují jejich rozhodnutí, útočí na jejich profesionalitu, odbornost nebo když věří více verzi svého dítěte než verzi učitele.
Zdrojem frustrace je také to, když rodiče nespolupracují a učitelé nemají žádnou moc je ke spolupráci přimět. Rodiče působí na dítě a jeho hodnoty, čímž mohou ztěžovat práci učitele, pokud se hodnoty obou systémů liší. Takový učitel má obtížnou cestu k žákovi a rovněž se potýká se svými emocemi vzteku a znechucení vůči nestarajícímu se rodiči.
Celou studii ke stažení naleznete zde
19 komentářů:
Vaše "praktická doporučení" tak, jak je uvádíte na str. 17 JSOU ÚPLNĚ K NIČEMU!
1) Zaveďte právní ochranu pedagogů (k čemuž by ale v reálné demokracii musela být politická vůle, COŽ V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NENÍ)
2) Profesionální ochrannou službu (nyní obstarávají důchodci k "přilepšení", aby měli z čeho přežít protože dostávají 9 tis. důchodu
Jen tak je možné vykázat "prudící" osoby, které napadají pedagogy, vedení a školu jako takovou, nehledě na bezpečnost obecně...
Rodiče a učitelé jsou v možném konfliktu kvůli velmi rozdílnému způsobu vnímání dítěte doma a ve škole. Vzájemný respekt a důvěru s rodiči lze nastavit jedině cílevědomou prací od první třídy, kdy si třídu i rodiče vezme pod křídlo jeden schopný učitel. Bohužel se to bez prožitku nelze naučit a v praxi se často dostane do cesty ego.
"kdy si třídu i rodiče vezme pod křídlo jeden schopný učitel"
Nezdá se Vám pane kolego, že tohle je pouze utopický sen idealisty?
Kolik máte odučeno :-) :-)
"a v praxi se často dostane do cesty ego"
Myslíte ego učitele, nebo připouštíte i možnost zduřelého ega některých rodičů?
@ Ivo: ad "Zaveďte právní ochranu pedagogů"...
To mě zajímá...
Mysĺíte něco jako D.A.S.? Nebo status veřejného činitele? Nebo ... ?
V čem Vám připadají učitelé nedostatečně právně chráněni? Máte zkušenost s rozsudkem, kde by se projevilo slabé právní postavení učitele?
Díky, těším se na odpověď, NK
Ivo. 19 let. Nikoli utopický sen. Záleží pouze na tom jakého učitele škola pro třídu vybere a jaké má priority. Funguje to tak na řadě škol. Což samozřejmě neznamená, že to funguje vždy a všude, hodně záleží na výběru a konzistentním budování a udržování vztahů s rodiči. Někdy nejsou vhodní učitelé, někdy v půli práce odejdou atd. Pokud to ale funguje, tak výborně a potíže nejsou až do konce povinné školy.
Portwyn, obojí přirozeně. Při jednání mezi školou a rodinou je vždy potřeba myslet v prvé řadě na žáka, co můžeme udělat, abychom mu pomohli a ne na to, co kdo kdy komu provedl a kdo nese vinu. Je to zásadní změna v přístupu, která nese ovoce, jelikož si obě strany uvědomí, co je ve skutečném centru zájmu.
TU
Háček je v tom, že učitel a rodič mohou vidět zájem žáka odlišně.
Modelový příklad: Učitel chce, aby se žák vzdělával, rodič mu "chce dopřát svobodu". Dítěti se ráno nechce vstávat. Konflikt je na světě... tedy v případě, že rodič je názoru, že dítě vstávat nemusí.
Nemyslím, že by normální (většinový) učitel prvotně myslel na to, co kdy kdo kde provedl. To spíš někteří rodiče-školobijci, kteří se chtějí "pomstít". Nakonec když přijde dítě do školy, většinou ani nevíte, co jsou rodiče zač.
"Zásadní změna v přístupu" - změna vůči čemu? A u koho?
P.Portwyn, podívejte, není mým úmyslem rozdávat knížecí rady, sdílím pouze své zkušenosti. Berte, nechte být.
Přijde, nebo je zavolán, do školy rodič, sedne a je téměř automaticky v obranném módu, pak většinou přejde do útoku dle pořekadla, jak jinak. Pokud ale zjistí, že učiteli jde primárně o způsob, jak bychom mohli společně žákovi pomoci, aby byl ve škole úspěšný, pak ten rodič takříkajíc ztratí střelivo a je doveden k dialogu, v zájmu svého dítěte, nikoli k obraně či útoku na instituci školy reprezentovanou učitelem. V tom spočívá ta zásadní změna přístupu učitele k rodičům.
Pokud se dítěti ráno nechce vstávat do školy, to je ovšem jiná, že. Rodič mu může tu svobodu ráno nevstávat dopřát, ale má to své důsledky, které již nejsou v manévrovací "lidské" kompetenci učitele, nýbrž jsou otázkou kumulujících se absencí, jejíchž řešení je dáno zákonem.
Rodič je ve škole většinou na tenkém ledě. Musí dlouho a důkladně zvažovat, zda si stěžovat a to či ono, neboť riskuje, že se stane rodičem-potížistou, čímž ohrozí postavení svého dítěte u učitelů. Proto jsou při takových setkáních emoce velice blízko pod povrchem civility.
Ano, existují i rodiče "školobijci", kteří mají třeba nevyřešená traumata z vlastní školní docházky, nebo přehnaný ochranitelský instinkt. Tam lze vést konverzaci způsobem, který není konfrontační, který vysvětluje metody moderní školy apod. Nakonec i rodič "školobijec" většinou uzná, že jeho útoky na školu nejsou v nejlepším zájmu jeho dítěte. Pokud iracionální nespokojenost se školou přetrvává, je dnes na výběr několik alternativ. Rodič má svobodu, v zájmu svého dítěte, vybrat mu způsob vzdělávání, který mu sedne.
Tajný Učitel
"Školobijci" obvykle s obyčejným učitelem nic nekonzultují, jednoduše učitele obejdou. V lepším případě si stěžují v ředitelně. Dnes je moderní vynechávat i ředitelnu a stěžovat si přímo u zřizovatele nebo na ČŠI. A pak se vskutku dějí věci! Školobijců bylo v minulosti výrazně méně než dnes. Stejné typy najdete v případě "doktorbijců". Začíná to byt na hraně.
I. Mádr. To je pak na řediteli, zda je učitel nebo ouřada, zda své učitele zná a podrží, nebo se postaví na stranu rodičů.
Tajný Učitel
Úroveň v linii rodič - učitel - ředitel lze téměř vždy zvládnout. Zastala se někdy ČŠI obyčejného kantora, i když byl učitel "učitelem od Boha"? Ono to dost často funguje ve stylu "když chceš psa bít, hůl se vždy najde". Pravdou je, že se pravda dost často prokáže až u soudu. Je to však časově a finančně náročné. Takto "rehabilitovaných kantorů" je poměrně dost. Chce to však důkazy, svědky, nahrání konfliktu,...
TU
Konečně se dá normálně diskutovat, tak to zkusme vzít věcně. Kdybych identifikoval knížecí rady, byl bych to napsal.
Já vlastně nemám moc zkušeností s rodiči "v obranném módu" - nedávno se mi svěřila známá, které jsem učil dceru, že to tak cítí, což mi přijde absurdní (tykáme si). Dcera se učí dobře, já s ní vycházím taky dobře... dost mne to překvapilo.
Jinak ale většina rodičů nepřichází do školy hasit problém, ale normálně na rodičák, hovor bývá přátelský. Vím, že u vás se klasické rodičáky nedělají nebo na ně rodiče nechodí nebo je to vedeno nějak konfrontačně, to jste psal. Já tohle nezažil, myslím systémově. Nebude chyba ve vedení školy, v atmosféře na ústavu?
Někdy se nedohodnete, kdybyste se rozkájel. Nejsem konfliktní typ, ale vidím, že někdo se prostě dohodnout nechce. Ty rodiče prostě nezajímá, jak to vidíte Vy. Pro "Tátu parťáka" nejste partnerem, chce poslušnost, nebo Vás zkusí zašlapat. To pamatuju, když jsem učil na ZŠ, na G to moc není. No a pokud dojde třeba k skrytému záškoláctví, tak třídní učitel je tím, kdo to prvotně řeší. OSPOD pomůže málokdy.
Ivo Mádr
Ano, jdou s oblibou rovnou k řediteli nebo píší na magistrát, to je pravda. Chtěl jsem jen připomenout, že tahle sorta nejčastěji ze všech řeší, "co kdo udělal". S nimi učitel z výše zmíněného důvodu nehne.
NK:
Souvisí to s "prestiží pedagogů obecně." Nevím, jestli jste si všimli jedné věci: Převážná většina české veřejnosti se dívá na pedagogy s despektem. Příčin bude nejspíš víc, než finanční ohodnocení. Jde o to, že "osobnosti", které napadají školu, ředitele a učitele (formou pomluv, intrik, anonymů, kyberšikany...), těch forem je celá spousta - jsou absolutně nepostižitelní.
Ano, právní ochrana pedagogů v Česku je jedním z těch nástrojů.
Pokud si někdo "stěžuje" a stížnost je neoprávněná, měl by podatel stížnosti nést následky... Dnes to funguje tak, že máte notorické stěžovatele (kverulanty) a právní prostřední jim jde navíc na ruku.
Co se týče učitele, který si vezme pod "svá křídla" třídu - s tím jsem se v ČR prozatím nesetkal.
ČESKÁ KLASIKA: "Kdo neumí, učí", "co by chtěli, když hodina trvá 45 minut místo 60 minut, "co dělají o prázdninách" když neučí, za co chtějí plat...
"v jednu jim padla" a nepracují do 16:30 jako běžná směna, tak co si stěžují...atd atd...
Víte co, nikde v Evropě se s tímto nesetkáte, jenom v ČR! Již dříve jsem něco psal o "smějících se bestií", ale to sem nepatří.
Ivo
@IVO:
Děkuji za reakci... já se ale ptal na konkrétní právní instrument, který jste měl na mysli. Učitel je chráněn jako každý jiný občan nebo zaměstnanec, vy voláte po nějaké specifické ochraně. Po jaké? V čem se podle Vás má právní postavení učitele, který je v konfliktní situaci, lišit od ostatních profesí?
Těším se na odpověď a přeji hezký den, NK
Co takhle status veřejného činitele?
Portwyn,
my ale nediskutujeme pod článkem o normálních rodičácích, nýbrž o konfliktních situacích.
Jasně že na obou stranách existují lidé, kteří se jednoduše dohodnout nehodlají.
TU
Jasně, ale konfliktní situace nějak vznikla. Někdy se jí dá předejít, jindy ne.
Reagoval jsem na ten "obranný mód". Když je to v případě, kdy je rodič předvolán, tak bych to chápal. Ovšem taky ne každý rodič přichází naježen... dost jich (u nás, na G) spolupracuje. Jistě chápete, že učitel nemá zájem se s takovým rodičem přít.
Takže jsme se shodli na tom, že to "křídlo" funguje, jen když mají obě strany zájem.
@Datel RE Co takhle status veřejného činitele?
Dnes jde o tzv. úřední osobu a má to dvě strany mince.. třeba že pokud překrošíte úřední pravomoc, věc se posuzuje podle trestního práva, to je trochu jiné kafe než občanské... já bych do toho asi jít nechtěl, Vy ano?
Okomentovat