„Jednostranný důraz na výkon, přizpůsobení žáka škole, učitel, který nezná ani sám sebe natož aby skutečně znal žáka, učitel, který je spíše dobrý manipulátor než doprovázející a autentický facilitátor …, to jsou jen (z našeho pohledu) některé z kritických myšlenek, které nás napadají v souvislosti se současnou školou,“ píše Julius Sekera z Ostravské univerzity v magazínu ou@live. V textu připomíná projekt katedry sociální pedagogiky, jehož cílem bylo pomoci pedagogickým pracovníkům mateřských škol a učitelům základních škol zvládat pedagogicky náročné situace v podmínkách školských zařízení.
Sekera mimo jiné píše:
Čím jsme se lišili od tradičních školení? Nechtěli jsme klasickou „nalévárnu“ s pilným zapisováním poznámek a výkladem nabitým informacemi, kde oběti školení sedí a zapisují si slovo boží. Teoretické výklady v pregraduální přípravě učitelů obvykle převládají a propojení s praxí je tak trochu na okraji pozornosti.
Využili jsme skutečnosti, že všichni členové katedry sociální pedagogiky PdF OU prošli tzv. úplným psychoterapeutickým výcvikem (zpravidla 4 – 5ti letým) a „lekce“ jsme připravili s využitím technik zaměřených na kvalitu mezilidských vztahů, které se v prostředí školy mohou (a z našeho pohledu také musí) postupně prosadit.
Je to jedna z cest, která prospěje zlepšení vzdělávací potence školy a pomůže překonat její ryze instrumentážní charakter. Instrumentážní charakter vzdělávání, jak je obvykle chápán, ignoruje širší rozvoj osobnosti člověka, je ryze prakticistní, bez etické stránky, kdy kultivace člověka vlastně ztrácí smysl. Slouží jen aktuálním potřebám „technologického“ fungování společnosti.
Celý text naleznete zde
4 komentářů:
Já ani strejda Google (nebo naopak) neznáme význam slova instrumentážní. Prosím o definici.
Jinak další rádoby sofistikovaný titulek. Taky nevím, jak si ho mám vyložit. Článek komentovat nebudu, pan K. by mě nepochválil.
Ráda bych zde viděla nějakou reflexi zmíněných účastníků, protože jinak to vyznívá ve stylu "tisíce děkovných dopisů."
instrumentáž=časová jednotka instruktáže
Přesná citace tohoto blábolu je tato: "Je to jedna z cest, která prospěje zlepšení vzdělávací potence školy a pomůže překonat její ryze instrumentážní charakter. Instrumentážní charakter vzdělávání, jak je obvykle chápán, se zaměřuje ignoruje širší rozvoj osobnosti člověka, je ryze prakticistní, bez etické stránky, kdy kultivace člověka vlastně ztrácí smysl." Netřeba ho redakčně upravovat ;-)
"„Jednostranný důraz na výkon, přizpůsobení žáka škole, učitel, který nezná ani sám sebe natož aby skutečně znal žáka, učitel, který je spíše dobrý manipulátor než doprovázející a autentický facilitátor …, to jsou jen (z našeho pohledu) některé z kritických myšlenek, které nás napadají v souvislosti se současnou školou,“ píše Julius Sekera."
A na co by měl učitel třeba matematiky, či fyziky klást tedy důraz při ověřování znalostí žáka? Na to jak se "hodí do profilu školy"? Na šrajtofli pana otce? Na délku nohou vykukujících zpod sukénky a jejich prostorovou výraznost, či by rovnou měl soudit dle pohmatu pod sukénkou? A žák se přizpůsobuje škole tím, že se učí? A jestlipak pan Sekera viděl někdy, co dělá většina žáků, když se zrovna nepřizpůsobuje a není manipulován? No, sedí u počítačových her nad smártfounem, nebo u fejsbůku, tvitru, vocapu, majspejsu, jůtůbu, nebo obdobné hovadiny. A když je mu tento zabaven, kydne si k televizi. Ta sice není tak interaktivní, ale pořád prakticky nic nevyžaduje. Na rozdíl od těch manipulativních, omezujících učitelů, kteří neznají ani sami sebe a kteří vyžadují nějakou aktivitu a znalosti. Jak odporné.
A to si opravdu tyhlety docenty sekery platíme z našich daní? Proč proboha? To radši ať to dostane ten opravdový učitel, který skutečně učí, než takovéto slinty k ničemu.
Okomentovat