Letos je to 10 let od přijetí antidiskriminačního zákona. Veřejný ochránce práv nesmí zasahovat do rozhodovací činnosti soudů. Přesto se dnes zaměřím na rozhodnutí vydaná v antidiskriminačních věcech, jsou důležitá, protože dotvářejí právo,“ píše Anna Šabatová v magazínu Právní prosor a připomíná také dva „školské“ případy.
 |
| Anna Šabatová (ochrance.cz) |
V prvním případě z roku 2016 se jednalo o přestup chlapce s postižením ze speciální školy na spádovou základní školu, která byla školou hlavního vzdělávacího proudu. Přestup doporučilo poradenské zařízení. Ředitelka dítě nepřijala a tvrdila, že na jeho vzdělávání není škola připravena. Zmínila také nesouhlas části ostatních rodičů s integrací chlapce. Žalobce nepodal žalobu vůči škole, nýbrž vůči zřizovateli, tedy obci. Ta svou pasivní legitimaci nerozporovala. Okresní soud rozhodl tak, že označil argumenty školy za účelové a uložil obci omluvit se. Přiznal také náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč. Jedná se vůbec o první případ od roku 2009, kdy soud přiznal náhradu nemajetkové újmy podle antidiskriminačního zákona.
Ve druhém případě označil okresní soud za diskriminaci jednání školy, která nepřijala dva romské chlapce do první třídy. Škola se odvolávala na výsledky testů školní zralosti a omezenou kapacitu. Žalobci však tvrdili, že testování dětí bylo nekorektní a ředitel chtěl regulovat počet romských dětí ve třídě. Obával se odlivu dětí z majority. Soud označil jednání školy za přímou diskriminaci a nařídil jí omluvit se. Náhradu nemajetkové újmy v penězích soud nepřiznal, oba chlapci byli totiž dodatečně přijati, zásah do jejich důstojnosti tak byl podle soudu minimalizován, a ředitel se ze své chyby poučil.
Oba rozsudky měly velký význam pro rodiče i děti samotné, stejně jako pro mnoho dalších aktérů.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat