Tomáš Feřtek: Vařit, stavět, studovat. Jak bude vypadat základní škola budoucnosti

„Skončil školní rok, základní školy zamkly dveře. Až je za dva měsíce zase otevřou, mělo by v nich být něco jinak? Máme představu, jak by měla běžná veřejná základní škola vypadat za rok, za pět či deset let? A víme, co ty změny přinesou a k čemu by mohly být dobré? Nabízíme návštěvu české veřejné základní školy, kde se vyučování do značné míry podobá tomu, co můžeme vidět v dobrých školách v nejrůznějších částech Evropy. Velmi pravděpodobně takto bude za pár let vypadat podstatná část škol v České republice, ať už budou ideově vycházet z jakékoli pedagogiky,“ píše Tomáš Feřtek pro Respekt.

Tomáš Feřtek (eduin.cz)

Feřtek mimo jiné píše:

Co všechno je jinak. Pro někoho, kdo takovou školu navštíví poprvé, je to trochu kulturní šok. Neexistují tady třídy v obvyklém slova smyslu, ale učí se v takzvaných trojročích, kde jsou v jedné skupině zhruba pětadvaceti dětí namícháni žáci a žákyně, kteří by jinak chodili do různých ročníků. I proto se neučí v běžných třídách, ale v jakýchsi členitých prostorech, kde si každý může najít optimální místo na práci. Ale stejně tak potkáte skupinky a jednotlivce pracovat na chodbách, v knihovně, venku… Neexistují tu klasické předměty ani vyučovací hodiny, učí se ve třech blocích, jejichž délka se pohybuje mezi hodinou a půl až dvěma hodinami a které jsou odděleny půlhodinovými přestávkami. Odpoledne jsou k dispozici kroužky a školní klub.

Jak se tu učí – samostatnost, individualizace, zodpovědnost. Práce je tu založena do velké míry na samostatnosti. To, co vidíte v regálech podél chodby, jsou úlohy. Co krabice, to nějaká část učiva základní školy. Tyto úlohy si žáci po dohodě s učiteli a podle plánu, na jehož základě pracují, mohou vzít a řešit je buď samostatně, nebo ve spolupráci se spolužákem. Na každé krabici je napsáno, jakou látku s její pomocí procvičujete, uvnitř je zadání, základní pomůcky, návod i popis toho, jak se žák dozví, s jakým úspěchem pracoval. Někdy je k vyhodnocení úlohy potřeba učitel, někdy je možné vyhodnotit výsledek samostatně. Kromě toho každý učitel několikrát týdně pořádá „přednášku – prezentaci“, na níž může žák zajít v čase, který mu vyhovuje.

Na prahu dospělosti – jak se srazit se světem. Přestávky jsou tu půlhodinové, aby je mohly děti trávit venku. Součástí školního pozemku je velká zahrada, kde hlavně žáci vyšších ročníků staví nejrůznější stavby. Je to pro ně příležitost, jak se potkat s praktickými problémy světa dospělých. Jistá míra chaosu a rozpracovanosti je žádoucí. Zahrada by neměla být nikdy úplně hotová, ale měl by to být živoucí organismus, kde je vždycky příležitost něco přidat, vymyslet a udělat. Když jsem se tu byl podívat před pěti lety, stála ze zahradního altánu, který vidíte na fotografii vpravo, jen hrubá kostra. Dnes je z něj slaměný dům, venkovní učebna. Pracovalo na něm postupně několik ročníků sedmáků a osmáků. Při té letošní návštěvě žáci společně s jednou maminkou-architektkou řešili, z jakého materiálu mohou udělat zelenou střechu, aby ji konstrukce domu unesla, i když na ni hodně naprší. Zkoušeli to prakticky, formou pokusů a výpočtů. Cílem je ukázat dětem, že matematika a fyzika se hodí – například k tomu, aby vám nespadla střecha na hlavu.


Celý text naleznete zde