Co komplikuje pedagogům ZŠ vzdělávání cizojazyčných dětí? Vzdělávací systém.

Okamžitý nárok na výuku češtiny jako druhého jazyka, více mzdových prostředků, odborníci na výuku češtiny, metodická podpora, sdílení učitelé češtiny a další vzdělávání pedagogických pracovníků v tématu začleňování dětí a žáků s odlišným mateřským jazykem. To jsou nástroje, které potřebují zástupci škol k tomu, aby mohli úspěšně vzdělávat děti cizince ale i děti s českým občanstvím bez dostatečné znalosti jazyka. A to jim v současné době vzdělávací systém v dostatečné míře ani čase spolehlivě neumožňuje. Vyplývá to z dotazníkového šetření, které společnost META uskutečnila ve čtyřech krajích ČR.

Dětí cizinců v českých školách podle statistik MŠMT přibývá. Za posledních 5 let narostl jejich počet o 33,5 %. Na základních školách v ČR tvořili žáci s cizím státním občanstvím ve školním roce 2018/2019 3 % žáků. Zastoupení žáků cizinců na ZŠ je vyšší ve větších městech. V Praze je to 9 %, v Karlových Varech 8 %, v Plzni 6 %, v Brně a Ústí nad Labem 3 % a v Ostravě pak 1 %. Mnoho žáků cizinců neovládá češtinu, tedy vyučovací jazyk, na dostatečné úrovni, a to jim komplikuje jak vzdělávání, tak začlenění do kolektivu.

§ 20 školského zákona jim zaručuje nárok na jazykovou přípravu. Potřebu výuky češtiny ovšem nemají pouze žáci cizinci. Také žáci s českým občanstvím s migrační zkušeností nemají mnohdy češtinu na takové úrovni, aby jim vzdělávání nekomplikovala. Podle společnosti META a ředitelů škol (Česká školní inspekce, 2015) lze odhadovat, že všech dětí, které mají potřebu výuky češtiny jako druhého jazyka, může být až o čtvrtinu víc než je počet dětí cizinců. Přesná čísla o žácích s odlišným mateřským jazykem k dispozici nejsou.

META proto letos na jaře sesbírala prostřednictvím dotazníku data ze 175 škol v Praze, Plzeňském, Středočeském a Ústeckém kraji. Kromě počtu žáků s odlišným mateřským jazykem zjišťovala i úroveň jejich znalosti češtiny, resp. míru potřebné jazykové podpory. Výzkumné šetření má pouze indikativní povahu, ale i tak zpřesňuje dosud známé informace. Na základních školách, které se do dotazníkového šetření zapojily, se vzdělává 7 % cizinců a 5 % žáků, kteří potřebují podporu v českém jazyce. Pokud jde o žáky cizince zhruba polovina zkoumaných škol jich vzdělává méně než 5 %, 51 % ZŠ má poměr žáků cizinců vyšší, 4 % škol vzdělává dokonce více než 20 % žáků cizinců. Přes 60 % škol má méně než 5 % žáků, kteří potřebují podporu v češtině, 37 % škol má více než 5 % žáků s odlišným mateřským jazykem (OMJ), některé i více než 20 % těchto žáků.

Zastoupení žáků cizinců i žáků s OMJ se na školách liší podle regionu. V Praze je zastoupení žáků cizinců a žáků s OMJ vyšší než v ostatních regionech, třetina škol má více než 10 % žáků cizinců. Mezi dětmi s OMJ  má nulovou znalost jazyka zhruba 7 % z nich, 20 % dětí s OMJ hovoří česky průměrně a téměř tři čtvrtiny z nich ovládají češtinu velmi dobře/výborně. Dotazník zjišťoval i využívání forem podpůrných opatření pro děti s nulovou znalostí. Nejčastěji školy využívají intervence doporučené školským poradenským zařízením (polovina škol), asistenta pedagoga a odpolední kroužky češtiny jako druhého jazyka (ČDJ). Pouhých 13 % škol využívá výuku ČDJ na škole pověřené krajem a pouze 3 % škol má v nabídce ČDJ jako další volitelný jazyk. Některé školy kombinují více druhů podpor, obracejí se na některé krajem pověřené školy či nestátní neziskové organizace. Necelá polovina škol ovšem využívá celkově méně podpůrných opatření, podporují tedy žáky o poznání méně než ostatní, a to i když je na školách vyšší zastoupení žáků, kteří výuku češtiny potřebují.

Ukazuje se, že o využití podpůrných opatření rozhoduje zejména dosavadní zkušenost školy, její schopnost podporu organizovat a financovat a zejména také dostupná metodická pomoc a poradenství v oblasti práce s žáky s OMJ. Kompletní zprávu z dotazníkového šetření připravuje META ve spolupráci se Sociologickým ústavem Akademie věd ČR.

Výsledky ale již nyní ukazují na zátěž, kterou pro školy nedostatečná systémová podpora znamená. Proces, kterým musí vedení škol projit, aby mohlo pro děti podporu v jazyce zajistit, je zdlouhavý. To je totiž nuceno kombinovat nejrůznější možnosti podpor, které je administrativně zatěžují. Kromě již zmíněného § 20 se školám nabízí poskytovat dětem bez dostatečné znalosti jazyka pomoc prostřednictvím podpůrných opatření definovaných v § 16 školského zákona, které na základě vyšetření dítěte určí pedagogicko-psychologická poradna. Dosažitelnost podpory je ale nízká a nepokrývá vzdělávací potřeby všech dětí v dostatečném rozsahu ani v době, kdy ji potřebují (děti totiž přicházejí do škol i během školního roku, s čímž legislativa nepočítá). Z rozvojových programů MŠMT na podporu vzdělávání cizinců bylo v roce 2018 podpořeno prostřednictvím § 20 pouhých 3 588 žáků z celkového počtu 21 992 cizinců v ZŠ.

A co je třeba udělat pro to, aby příležitost ke vzdělávání dostaly i jazykově znevýhodněné děti? META navrhuje systematický sběr dat jednotlivými kraji a společně s MŠMT pak koordinaci jazykové podpory. Systémem zaručená a nároková podpora pro každé dítě, které ji potřebuje a v době, kdy ji potřebuje, je výzvou v dalším procesu novelizace školského zákona. „Nejdůležitější je umožnit školám co nejdříve po příchodu dítěte bez znalosti češtiny čerpat peníze na výuku češtiny jako druhého jazyka. Zkušenosti z pilotních projektů v ČR, ale i zahraniční praxe ukazují, že intenzivní výuka vyučovacího jazyka ihned po příchodu má na rychlost a kvalitu začlenění dětí největší vliv. Druhým důležitým aspektem je empatický přístup pedagogů. A ten je naštěstí zadarmo.“ uzavírá Kristýna Titěrová, programová ředitelka organizace META, o.p.s.


Zdroj: Tisková zpráva META