„Dne 23. května 2019 se v Pražském kreativním centru uskutečnila debata odborníků na téma Nakolik škola pomáhá rozumět historii... Společným východiskem zúčastněných byla znalost školního prostředí (většina panelistů aktivně vyučuje) a obeznámenost s veřejnou debatou na téma dějepisné výuky. Její obraz je médii často karikován – média zhusta předávají poselství o tragickém a zhoršujícím se stavu historického povědomí žáků a historickou neznalost odvozují od špatného stavu dějepisné výuky na školách,“ píše Vojtěch Ripka na blogu EDUin.
 |
| Vojtěch Ripka (ustr.cz) |
Podle médií se děti na školách neučí dějiny 20. století, a pokud ano, jejich historická znalost je slabá. Dovozují z toho, že školy se údajně neumí vypořádat se zájmem dětí o dějiny, případně jej neumí probudit, a používají zastaralé vzdělávací metody. Situaci na školách potom hodnotí jako zhoršující se.
Přítomní vzdělavatelé tento obraz odmítli jak na základě zkušenosti s výukou (Milan Ducháček, Kamil Činátl, Pavel Ostap, Petr Koubek), tak na základě dostupných empirických dat (Jaroslav Pinkas). Pinkas z ÚSTR ukázal, že získaná data lze interpretovat různými způsoby podle toho, k jakému výsledku se chceme dopracovat, současně také že některá data média uvádějí zcela mylně či lživě.
Poněkud děsivě znělo tvrzení jednoho z panelistů, že “zprávy raději vůbec nesleduje”, protože jak školní reportáže dokazují, jsou plné “zkratek, dezinterpretací a výmyslů”. Pokud však máme dosáhnout nějaké změny na poli dějepisného vzdělávání, je třeba usilovat o to, aby veřejnost byla o školní výuce adekvátně informována, a tedy aby novináři a média ustoupili od snahy podávat stereotypní a bulvární obrazy (které jsou mylné) a také aby pochopili změny, ke kterým na poli dějepisné výuky pomalu ale jistě dochází. Kulaté stoly a konference budiž příležitostí k takovému vysvětlování a diskusi
Celý text naleznete zde
1 komentářů:
Docela zajímavá diskuze. I když necelých 200 zhlédnutí (a to se část diskutujících pošklebovala Kovymu, aby mu nespadla sledovanost, když rýpe do dějepisu), nevypadá to, že by výuka dějepisu nějak zásadně hýbala společností.
Možná, že učitelé promáchli příležitost, kterou jim dala BIS, zveřejněním své správy. Místo toho, aby se snažili dokázat, že není pravda, že by učili špatně. Měli vystoupit a prohlásit. Vidíte, jak je dějepis a jeho výuka důležitá (a tedy i dějepisáři), který jiný předmět se může pochlubit, že se jeho výukou zabývá tajná služba a považuje za riziko, že nebude vyučován dobře. (matikáři si o tom mohou nechat jen zdát..) No stalo se, zaváhali ....
Trochu mně překvapil trend ustoupit od "výuky dat" k analýze zdrojů samotným žákem.. (History Lab vypadá opravdu zajímavě i když těch materiálů bych tam čekal více..) Souhlasím s tím, dějepis má velký potenciál rozvíjet kritické myšlení a dá se propojit s dalšími předměty. Jen si nejsem jistý, jaká bude reakce rodičů (nebo starostlivé veřejnosti..), až to zjistí, že další generace bude vyrůstat bez příběhů (nebo dějepisných fakt..), které oni brali jako nezbytnou součást dějepisu.. Možná proti tomu bude vypadat Hejného reforma výuky matematiky jako nevýrazná změna.
Okomentovat