Jaký mají děti vztah ke knihám a jak jim ukázat, že četba může být skvělý zážitek? Na tyto otázky se exkluzivně pro Lidové noviny pokusili odpovědět učitelé i spisovatelé. „Internet se vůči knihám chová jako šelma, která ze stáda zvěře skolí slabé a nemocné jedince, takže přežijí ti silní a zdraví. Možná že literatura právě takového predátora potřebovala, aby se neutopila v průměrnosti ze snadnosti. A nejenom ta pro malé čtenáře,“ říká v anketě spisovatel Petr Stančík.
Pavla Danielková, učitelka: Knihy je dobré na žáky nastražit Že dnešní děti nečtou je klišé. Nemám ráda klišé. Po dvou letech ve školství jsem stále více přesvědčena, že láska (nebo alespoň mírné sympatie) k literatuře se dají vzbudit u většiny dětí. Má to ale svá „ale“ a „když“.
Osvědčilo se mi na ně knihy nastražit. Vyhradila jsem ve třídě police, kam jsem začala nosit a vystavovat knihy. Obálkou do třídy. Knihy obalené v nahnědlém papíře, jak fondy školních knihoven často vypadají, nikoho ke čtení nepřitáhnou. Je třeba nabízet to, co je nové, atraktivní, žánry, které současná generace dětí vyhledává. Na základní škole mi přijde primární, aby každý zažil pocit, že mu literatura může zprostředkovat skvělý zážitek. Přestala jsem se proto dívat skrz prsty na tituly jako Deník malého Poseroutky, protože jen tudy podle mě vede cesta k velkým literárním dílům a nikdo, kdo nerad čte, se nepustí do Anny Kareniny. Předávejme tedy my, učitelé češtiny, dětem lásku k literatuře, mluvme s nimi o tom, co nám knihy přinášejí, dejme jim nahlédnout do svého čtenářského světa, stavme jim do cesty knihy, které by k nim mohly promlouvat, a dejme jim i sobě čas, čtenářem se nikdo přes noc nestane.
Hana Antonínová Hegerová, učitelka: Rodiče, předčítání a svobodná volba Kamenem úrazu je i výběr knih pro malé či dospívající čtenáře. Leckdy mají tendenci zasahovat rodiče a doporučovat dětem knihy, jež četli oni sami, totéž dělají i méně poučení učitelé. Leckdy to vyjde, často ale ne.
V současné době se podporou prožitkového čtenářství zabývá řada škol. Učitelé zavádějí do výuky tzv. dílnu čtení. Jde o koncept, v němž učitel věnuje pravidelný čas (aspoň jednou týdně dvacet minut) na čtení knih, jež si žáci sami vybrali a přinesli z domova či vypůjčili ve škole. Součástí tohoto konceptu je nejen prožitkové čtení vlastních knih, ale také budování čtenářské komunity, tj. žáci společně sdílejí myšlenky, dojmy či pocity, jež si z četby odnášejí.
Celý text naleznete v Lidových novinách
0 komentářů:
Okomentovat