Zaměřeno na zprostředkování zkušenosti se sebekontrolou, oboustranným respektem, dynamikou v učení (aneb Mýty v učení 2). Jaké jsou konkrétní možnosti podpory a vytvoření spoluučící se skupiny? Vždy máme možnost rozhodnout se, co chceme podpořit, proč, jak, promyslet strategii, metodu, formu výuky, naplánovat, připravit se a začít.
 |
| Petra Dočkalová (facebook.com) |
Učení jako oboustranně obohacující se proces – učí se všichni aktéři (děti, učitelé, průvodci, rodiče)
Příklad: Zamyslete se, co se vám vybaví, když se řekne slovo učení.
Časté odpovědi: Obohacení, otrava, celoživotní proces, učitelka, škola, knížka, vytrvalost, inteligence, život, kreativita. Cílem je, uvědomit si, jak si slovo učení může každý vysvětlit naprosto jinak.
Samotný proces učení mohu vnímat staticky, vše je dané, (příklad: dítě má určitou diagnózu, nadání, handicap, deficit a tak to bude celý život bez ohledu na věk, metodu výuky) věty typu: „On má strop, naráží na inteligenci, je nadaný, nudí se, protože je nejchytřejší.“
Další možností je, že si uvědomím určitá specifika ne jinakost, ale jedinečnost. Společně vyhodnotíme situaci, pojmenujeme postupně, co je potřeba a začneme spolupracovat a učit se. Pracujeme s nejbližšími cíli a všichni konkrétně víme, na co je pozornost zaměřená. Věříme v posun, růst a veškeré naše společné kroky vedou k dosažení cíle. (Přestaneme říkat, že se neumí soustředit a zaměříme pozornost na soustředěnost, co to je, kdy je výhodné se soustředit).
Spolupráce nebo soutěž?
Vždy je potřeba zveřejnit a pojmenovat, co je cílem. Pokud je to závod, kde je cílem být nejrychlejší, mít nejlepší čas, je to v pořádku. Všichni účastníci vědí, že cílem je být nejrychlejší a vyhrát.
Je toto definované v učení? Je cílem být nejrychlejší? Nejlepší na úkor ostatních, podporuje to dobré vztahy? Nebo se zaměřujeme na to, pracovat nejlépe v danou chvíli? Stát se odborníkem?
Příklad: Věnujeme se tématu Duha, výstupem bude prezentace na dané téma. Zde je opravdu výhodná spolupráce a to i mezi skupinami. Není žádoucí poté hodnotit, kdo byl nejlepší, pokud bylo cílem se navzájem učit, předat informace. Pokud je společná debata, je potřeba vyzvat ke spolupráci právě ty, kteří se nezapojují. Nejen první tři.
Předání slova, naslouchání nebo hlášení a mluvení
Prvním krokem k tomu, abychom se nemuseli hlásit o slovo je vnímat se navzájem. Mluvit, ale i naslouchat. Je potřeba promyslet i sezení, abychom se viděli navzájem. Poté se postupně učíme hlídat si každý sám, aby mluvil pouze jeden.
Příklad: Zaměřte se na to, až jeden domluví. Proč je výhodné, aby mluvil pouze jeden? Proč je fajn vnímat, co o daném tématu ví někdo další?
Sebekontrola nebo kontrola
mohu zprostředkovat již při vytváření pravidel – co to je sebekontrola? Jak s ní pracujeme, kde je výhodná? Příklady kdy jsou pravidla nutná a kdy nás obtěžují.
Příklad: Psaní diktátu. Po napsání si každý porovná výsledek sám s předlohou, využije sebekontrolu. Poté společně rozebereme chyby a poučíme se z nich navzájem. Sebekontrolu si můžeme uvědomovat pomocí věty: „Hlídám si své chování a jsem za něj zodpovědný(á).“
„Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ John Stuart Mill
Příprava nebo úkol
V procesu učení je příprava velmi důležitou součástí, která je občas velmi podceněná.
Příklad: Před hodinou, setkáním, pošlu materiál, odkaz. Předám pracovní list k nastudování a během hodiny budeme s tímto materiálem pracovat jako s nástrojem. Pomocí tohoto nástroje se naučíme například písemné násobení. Navíc chápeme přesně smysl, pokud někam jedeme, také se připravujeme, studujeme cestu. Pokud jdeme na schůzku, do kina, příprava má smysl.
Smysl nebo motivace
Cílem je uvědomovat si smysl toho, co se učíme. Neučíme se pro život, učení je život sám. Proč se dané téma máme učit, kde to využijeme: Pokud známe smysl, nehledáme už motivaci.
Příklad: Proč se budeme věnovat čtení? Kde ho využijeme?
Zaměřit se na to, aby děti neodpovídaly jen povrchně. (abychom nebyli hloupí, abychom byli chytří). Žádoucí je jít více do hloubky, vést děti, aby dávaly své příběhy, kde využívají čtení. Příklady dětí často jsou – čteme i na nákupu, když jedeme vlakem, čtu si názvy měst, vesnic.
Přijmutí technologií ve výuce, nebo zákaz
Před přijetím a používáním technologie jako nástroje k výuce, je potřeba zvnitřnit, uvědomit si sebekontrolu, oboustranný respekt, výhodnost a nevýhodnost využití technologie. Přínosy i rizika využití technologie. Vše velmi konkrétně.
Příklad: Je zadána instrukce – najděte význam slova SEBEKONTROLA – zvolte si nástroj, pomocí něhož budete vyhledávat. Kniha, učitel, lidi okolo, počítač, mobil – rozhodnutí je na vás. Cílem je zjistit význam tohoto slova.
Poté se vzájemně obohatíme, kdo a jak vyhledával, můžeme porovnávat a postupně se tak učit i kriticky myslet – porovnávání informací z několika zdrojů.
Oboustranný respekt nebo autorita
Mohu vést třídu k oboustrannému respektu v každé chvíli učení.
Příklad: Budeme se postupně vyjadřovat k tématu Vesmír, každý má svůj čas a prostor, ohlídejte si své chování. Na začátku může toto usměrňovat učitel, průvodce, vychovatel, rodič. Postupně je žádoucí se upozaďovat, aby si respekt převzaly, zvnitřnily samy děti, skupina, třída.
Pokud vedu autoritativně, často se stane to, že v mé přítomnosti děti spolupracují, respektují se, bez mé přítomnosti to nefunguje. To je důkaz toho, že nemají převzatý, zvnitřněný respekt, pravidla a stále je na čem pracovat a co se učit. Pokud ignoruji nežádoucí chování, nedávám hranice – to může vést k lhostejnosti, bezhraničnosti.
„Já respektuji Tebe, Ty respektuješ mne.“
Podpora nebo pomoc?
Pomoc je nám lidem možná vlastní, ale kde je ta hranice, kdy je pomoc k prospěchu a kdy je to již nevýhodné. Omezuje nás to?
Příklad: Budeme pracovat samostatně – práce s informacemi, uspořádejte si informace pro vás důležité.
Co budete dělat, pokud si nebudete jisti jak? Nebudete vědět?
S cílem naučit se, říci si o pomoc, o nasměrování. Pojmenovat, co potřebuji.
Děti si na to často samy přijdou: mohu se zeptat, říci si o pomoc, podporu.
Popisná zpětná vazba nebo hodnocení
Občas zaměňujeme hodnocení za pozorování. Místo popisu toho, co se děje, pouze hodnotíme a škatulkujeme: „rychlík, šikulka, pomalý“. Je potřeba vnímat, kdy je výhodné a vhodné hodnocení, sebehodnocení, známkování, zpětná vazba. Pokud pracujeme s cíli, učíme se vnímat svou zodpovědnost, respekt, mentální činnost zpětná vazba nás velmi obohacuje. Víme, na co se zaměřit, co přestat dělat, kam směřujeme.
Příklad: Píšeš už všechny typy písmen, používáš mezeru. Nehodnotím, popisuji. Je potřeba se zaměřit a vnímat rozdíl v napojení malého psacího a a o. (nehodnotím, ale popisuji, což vede k podpoře a k rozvoji)
Kladení otázek nebo správné odpovědi
Kladení otázek, umět se zeptat, zjistit, vyhledat je důkazem aktivního přístupu v učení. Děti nejsou pouze příjemci, ale jsou aktéři, což je cílem. Pokud se zaměřuji pouze na správné odpovědi, stává se, že se děti soustředí pouze na to, co chce slyšet učitel, průvodce, rodič.
Příklad: Věnujeme se tématu násobilka, zkuste zjistit pomocí otázek, jak vznikla násobilka, ptejte se, využívejte uzavřené, ale i otevřené otázky.
Zde jsou jen některé z dalších mnoha možností při procesu učení. Možnosti, které vedou k převzetí zodpovědnosti, sebeúctě, sebeřízení. Podstatné je, abychom věřili v to, co děláme. Věřit v sebe, uvědomit si svou zodpovědnost, mít sebereflexi, umět se sebou pracovat, mít nadšení, vytrvalost, věřit ve spolupráci, společné učení, vzdělávání. S citem, láskou, promyšleně.
Literatura, která souvisí s tímto tématem:
T. Buzan – Používejte hlavu
R. Feuerstein – Vytváření a zvyšování kognitivní modifikovatelnosti FIE
Ph.Dr. V. Pokorná – Vytváření matematické představivosti
J. Holt – Jak se děti učí, Proč děti neprospívají
J. Medina- Pravidla mozku
P. Grey – Svoboda učení
O. Neil – Summerhill
M. B. Rosenberg – Nenásilná komunikace
F. Koukolík – Lidský mozek
D. Siegel – Rozvíjejte naplno mozek svého dítěte
Se souhlasem autorky převzato z jejího blogu
0 komentářů:
Okomentovat