„Cermat, státní organizace odpovědná za maturitní testování, nejspíš opět chyboval při bodování odpovědí žáků. Protože tentokrát šlo o test z matematiky, myslí si to hlavně matematici včetně mne.
Různé názory odborníků i učitelů se objevovaly na několika webových portálech, jen Cermat mlčí. Jako by ignorováním kritiky potvrzoval „správnou“ odpověď, která stále ještě visí na webu státní maturity. Ovšem bez odpovídajícího důkazu, což v matematice není možné. Cermat mohl s kritikou nesouhlasit, jejím přehlížením dal ale kritikům za pravdu,“ píše v Lidových novinách Oldřich Botlík.
 |
| Oldřich Botlík (eduin.cz) |
Botlík mimo jiné píše: Podstata letošního problému provází státní maturitu od samého počátku. Maturanti mají psát test z matematiky, případně z češtiny, ale píšou ho rovněž ze schopnosti empatie. U některé úlohy může žák dospět k očekávanému řešení až tehdy, když správně odhadne, co vlastně autor nepřesným zadáním myslel. Případně až objeví, který opomenutý předpoklad si má do zadání svévolně přidat. Jenže základním rysem myšlení matematiků je návyk vycházet důsledně jen z toho, co opravdu platí. Skutečnou matematikou, i středoškolskou, totiž nejsou jenom vzorce a poučky, ale hlavně logické a přesné uvažování. Ti, kteří se letos rozhodli, že za správné uvažování upřou žákům body, tedy zjevně nerozumějí podstatě matematiky ani cílům její výuky...
V Cermatu snad mezitím zjistili aspoň to, kolik maturantů v důsledku jejich chyby propadlo. Řekněme, že takových obětí bylo šedesát až sedmdesát. Aniž by tito žáci sami cokoli zavinili, budou se nyní muset složitě domáhat nápravy. Každý maturant mohl požádat ministerstvo školství o přezkoumání svého výsledku v testu. Pokud ministerstvo jeho námitky neuzná, což bývá u testu z matematiky běžný postup, může na ně žák podat správní žalobu. U soudu nejspíš uspěje, ovšem až zadlouho – pravomocně tak za dva roky. Cermat se zatím zjevně drží spíše zásady „především neškodit sám sobě“ a hodlá se znovu promlčet až do chvíle, kdy letošní státní maturita přestane zajímat média i veřejnost. Kde tedy leží hranice naší vlastní netečnosti k žákovským osudům?
Celý text naleznete v Lidových novinách
0 komentářů:
Okomentovat