Ústav výzkumu a rozvoje vzdělávání zve na odborný seminář Sedm kurikulárních dokumentů zblízka: dnešní pojetí cílů a obsahu vzdělávání v zahraničí. Prakticky každá země se pokouší o reformu školního kurikula. V našem semináři představíme výsledky revizí národních kurikulárních rámců v několika anglofonních a severských vzdělávacích systémech.
Na rozdíl od knihy, která se zaměřuje na kontexty a průběh reforem, se budeme více dívat na architekturu kurikulárních dokumentů a srovnání konkrétních témat, zejména z oblasti přírodních a společenských věd, tak jak jsou dnes zastoupeny v kurikulech Anglie, Skotska, Švédska, Norska, Finska a ve dvou různých standardech ze Spojených států amerických.
Budeme se snažit ukázat, že přes rozdílné didaktické tradice lze pozorovat určitou konvergenci pojetí, které zdůrazňuje zaměření na klíčové oborové pojmy a současně rozvoj kompetencí (byť pojetí tohoto pojmu se v různých systémech liší).
Účast potvrďte do 19. 6. na e-mail: jaroslava.simonova@pedf.cuni.cz
Citovanou knihu ke stažení naleznete zde
2 komentářů:
Doporučuji stáhnout si cit. knihu a pročíst aspoň letmo úvod.
str. 19
Teorie zápůjček tvrdí, že přenos vypůjčování má vždy svou sociální logiku (Steiner-Khamsi, 2012), která však nemusí sledovat „společné dobro“, ale může odpovídat jen krátkodobým nebo dílčím zájmům některých aktérů v cílové zemi. Reformy mohou být zaváděny ne kvůli jejich kvalitě a potřebnosti, ale například proto, že nadnárodní či mezinárodní organizace jsou ochotny podpořit je finančními prostředky. Politika se tak někdy implementuje, aby se mohly čerpat rozvojové fondy, a ne naopak. Mezi institucionalismem a teorií zápůjček tedy panuje shoda o existenci globálních trendů, ale i o tom, že k výpůjčkám někdy dochází, aniž by v cílovém vzdělávacím systému existoval reálný problém, na nějž vypůjčované politické opatření představuje odpověď. Diskuse probíhá o příčinách takovýchto jevů, tedy o mechanismech a podobách ovlivňování národních vzdělávacích politik zahraničními vzory a o míře autonomie
lokálních aktérů.
str. 22
Státy/vlády tvorbou autoritativního kurikulárního dokumentu vyjadřují svou pravomoc vůči školám, i když v současné době zároveň musí věnovat velkou pozornost legitimizaci takového aktu. Současně však státy (a možná ještě více nižší administrativní celky, jako v našich případech Skotsko v rámci Spojeného království a jednotlivé státy USA) tvorbou vlastního kurikula/standardu školního vzdělávání vyjadřují navenek symbolicky svou svrchovanost a kulturní svébytnost. Neměli bychom zapomínat, že procesy utváření moderních národních států a budování školských systémů probíhají často souběžně a vzájemně se podmiňují. Rosenmund (2016) dokonce
mluví o tvorbě kurikula jako o inscenování určitého představení.
str. 27
Srovnávací studie nemusí být nevinným podnikem. Komparace se často stávají nástrojem nikoli poznání, ale vládnutí. Jak upozorňuje zejména teorie zápůjček, odkazy na zahraniční modely se s oblibou používají k legitimizaci politických zásahů (a dílčích cílů různých aktérů), buď s cílem dosažení změny třeba cestou skandalizace vlastního systému, nebo naopak pro udržení stávajících institucí. Tohoto rizika jsme si byli vědomi. Snažili jsme se proto vybrat naše případy tak, abychom ukázali pluralitu současných přístupů k tvorbě kurikula (zejména v oblasti povinného vzdělávání) a snížili riziko absolutizace určitých přístupů či modelů. Nakolik nám to síly a rozsah práce umožnily, tam jsme se snažili prezentovat i rozdílné názory
odborníků na jednotlivé reformní kroky. Na druhou stranu, ani akademický výzkum se nemůže zcela vzdát své odpovědnosti vůči vzdělávací praxi, a proto doufáme, že práce přispěje nejen k rozvoji našeho vědního oboru, ale také poučenější tvorbě kurikulární politiky.
Souhlasím. Stojí to za přečtení a zamyšlení. J.Týř
Okomentovat