Slovensko má asi dvě desítky vesnic, kde jsou jen speciální školy. To by znamenalo, že je tam více mentálně postižených nebo zaostalých dětí než jinde. Případ z Rokycan ukázal, že na vzdělávání chudých romských dětí se dá postavit byznys. Tak, že postižené „vyrobí“ psychologická poradna. Stát na ně školám přispívá skoro dvakrát víc než na zdravé děti. Ředitelka Iveta Markovičová svedla boj o každého žáka, aby nemusel chodit do speciální školy. Založila základní školu v Rokycanech v Prešovském kraji, kde se snaží od loňského září vzdělávat místní děti. Reportáž přináší Deník N.
V osadách totiž děti těžko získají kvalitní vzdělání, protože často chodí do segregovaných nebo speciálních škol. „Děti z osad dostaly nálepku a byly odepsané na celý život. Potřebují cítit bezpečí a důvěru, protože se setkaly s pocitem méněcennosti a se selháním, takže mají nízkou sebedůvěru,“ myslí si Mydliarová. Svoji práci ale nedělá jen pro jiné. „Vzdělání dětí je důležité pro to, jak se budeme v této zemi mít my všichni,“ říká.
S tím souhlasí i ředitelka školy Tereza Markovičová. „Máme tu matky našich dětí, které neumí psát. Proto je nutné vzdělávat i rodiče, jinak se nepohneme z místa. Protože to, co děláme, má smysl pro celou společnost, pro všechny,“ dodává.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat