Laďka Ortová: Hřbitov místo školy

Zapomeneme na „rodinné záležitosti“, zapomeneme na výchovu svých dětí svým vlastním způsobem? Jak velkou část výchovy svých vlastních děti jsme ochotni přenechat škole? A máme ještě volbu?

Laďka Ortová (archiv autorky)

Ve škole slavili Halloween: děti se 2 hodiny učí, některé již v maskách, jiné se převlečou až o velké přestávce a shromáždí se v tělocvičně. Vedle sebe se strká čarodějnice se zombie, kostlivec a spiderman, bezhlavý rytíř s netopýrem. Hraje strašidelná hudba, všude hoří svíčky, uprostřed leží rakev s umrlcem. Kdo si dodá odvahy a přiblíží se, mrtvola na něj vybafne a hrdina může z rakve sebrat pár sladkostí. Roztomilé, že? Ne všechny paní učitelky jsou nadšené z bezhlavého běsnění, ze slavení cizího svátku, jemuž nerozumějí. Vnímají jeho oslavy ve škole jako nepatřičné a nejsou si jisté, co jiného než rej masek s sebou svátek Všech svatých nese. A tak chtějí dětem ukázat české tradice, to, co my uznáváme. Popovídají si o Dušičkách a vyrazí v době vyučování na městský hřbitov, kde si rozdají svíčky, zapálí je u centrálního náhrobku a vracejí se do školy. Když se ptáme, proč to dělají, odpovídají, že dětem chtějí přiblížit obsah našich svátků a vést je k uvědomění toho, co je tady tradiční.

Asi bychom jako rodiče mohli být vděční, že je o naše děti tak pěkně postaráno. Že se jim škola snaží přiblížit a kromě nekonečné nudné dřiny, odříkání a trápení při výuce dá dětem pocítit i něco něhy, zprostředkuje jim zážitky, umožní jim do školy se těšit. Zároveň z nás sedřených a uhoněných rodičů sejme tíživé břímě výchovy vlastních dětí. Také nesmíme zapomínat na chudé nebo vyloučené děti, které by v rámci Halloweenu neobdržely ani lentilku. Škola se přeci maximálně snaží srovnat všem dětem startovní čáru – zajistí, aby všechny děti dostaly ovoce a sladkosti a mohly se podílet na halloweenském reji.

Ale vděční nejsme. Nemáme venkoncem na učitele jiné požadavky, než aby naučili naše děti to, co přísluší danému ročníku, chovali se slušně a dbali na rozumné vztahy mezi dětmi i mezi dětmi a dospělými ve škole.

Je otázka, proč učitelé Halloween organizují. Proč věnují 2-4 hodiny z vyučování na celkem nesmyslnou „oslavu“, která dětem vůbec neozřejmila, co je to za svátek, proč se slaví tímto způsobem, jestli se k němu kromě masek a koledování váže i něco jiného, jaký má duchovní přesah takto pojatý svátek, má-li co společného s našimi Dušičkami a kde se tam bere ta dýně. Proč se učitelé takhle namáhají, nedají rodinám prostor k tomu, aby se samy rozhodly, zda a jakým způsobem budou slavit Halloween? Proč nemají dost sebevědomí, aby přes všeobecný tlak obchodníků a dobrařů, popř. médií, zůstali v klidu a dál se věnovali vyučování? Rádi bychom zaznamenali takovýto postoj: „Ano, víme, že v některých zemích na konci října slaví Halloween, ale v naší škole taková tradice není a nehodláme ji tu zavádět. V rámci hodin angličtiny se děti seznamují i se zvyky v anglicky mluvících zemích, a tak se o tomto svátku dozvědí to základní. Dušičky samozřejmě s dětmi prožívat nebudeme, neboť to je výsostné území každé rodiny, do něhož my zasahovat nechceme. Četli jsme s dětmi článek na to téma, krátce si povídali, a to je tak všechno.“

Představuji si, jak bychom před Listopadem prskali, kdyby nám škola podstrkovala oslavu svátků, jaké slaví v Sovětském svazu. Oblékli bychom bílé košile s obrovským rudým šátkem a dychtivě napodobovali náš velký vzor. Absurdní, že? I při lampionových oslavách VŘSR mnozí studem klopili oči a modlili se za brzký konec. A teď sami od sebe přejímáme, co je zde cizí, skotačíme u toho a necháváme svým vlastním dětem vymývat mozky.

A pak se začali všichni předhánět, kdo pro děti připraví lepšího Mikuláše. Naši školáci dostávají 3 (sic!) balíčky: ve třídě – přijde Mikuláš s čertem a andělem, děti zpívají, recitují, paní učitelky žalují, kdo nejvíc zlobí a tomu čert pohrozí, Mikuláš nakonec rozdá všem dětem balíčky. Další balíček dostanou ve školní jídelně a ten třetí vzápětí v družině. Inflace sladkostí, banánů a překvapení.

Vánoce ve školce: Nejprve jeli do skanzenu na vánoční výstavu a trhy. Komu rodiče nedali peníze na nákupy (roztomilých blbůstek), tomu paní učitelky ochotně zapůjčily požadovanou částku a rodiče jim to odpoledne chtě nechtě vraceli. 15. prosince paní učitelky požádaly maminky o donesení cukroví a vybraly peníze na dárky. Ozdobily s dětmi živý stromeček, zpívaly koledy. Za soumraku přišli do školky i rodiče, všechny děti seběhly ze třídy do přízemí a čekaly na Ježíška. Za malou chvilku slyšely cinkání zvonečku, hnaly se o zlomkrk do třídy, kde svítily jen svíčky na stromku, paní učitelky zavíraly okno a volaly: „Děkujeme, Ježíšku.“ Pak rozdávaly dětem dárky, ty se radovaly, trhaly obaly, těšily se z hraček, popř. tahaly kamarádům z rukou ty jejich, rodiče na to dojatě koukali a fotili a natáčeli si to na telefony. Roztomilé také, že?

Děti se od první třídy každé pondělí moderně sesednou na koberci a vyprávějí, co zažily o víkendu. Co kdo dělal, kdo kde byl na návštěvě, kdo se s kým pohádal, kdo celý víkend prospal, kdo koho pomlouval. Kdo se čemu smál, kdo co slavil, kdo co zpíval, jakou četl knížku.

Proč, proč, proč? Proč se učitelé namáhají a dělají tolik věcí navíc? Proč si raději neodpočinou? Chceme jet do skanzenu na vánoční výstavu s dětmi sami, chceme si sami rozhodnout, zda k nám Mikuláš přijde, anebo dětem nadělí do ponožky. Chceme, aby se děti těšily na balíčky od nás a chceme se těšit jejich těšením. Chceme s nimi prožívat jedinečné chvíle u stromečku, které jsou plné trémy a rozechvění právě tím, že Ježíšek chodí jen jednou v roce, 24. prosince. Anebo chceme, aby odmala věděly, že Ježíšek dárky nenosí a nadělují si je lidé. Chceme se sami rozhodnout, zda letos na naše zemřelé budeme vzpomínat na hřbitově, kde jsou pochováni, anebo doma u svíčky. A nechceme, aby se z toho stala veřejná záležitost.

Nebo barevný týden: děti každý den chodí do školy v předepsané barvě oblečení. Propánajána! K čemu to celé je? Prý projekt Hrdá škola a učitelé se „zase více přiblíží žákům“. Nechápeme, proč by škola v černém oblečení měla být hrdější než škola v civilním oblečení. A proč by paní učitelka měla být dětem díky barvě šály blíž nebo dál. Jak to pomůže kvalitě výuky?

Za tento školní rok (kromě již výše zmíněného): oslava valentýnského svátku, návštěva geoparku, návštěva IQ parku, Muzeum hygieny, Veletrh knihy, Den se záchranným systémem, MDD (proč aprobovaní učitelé připravují pro druhostupňové žáky „zábavné“ dopoledne se stanovišti s úkoly a sbíráním razítek? Jsou snad na letním táboře?), Den s handicapovanými, Den přespolního běhu, Koncert proti šikaně, Ukliďme Česko, karneval, olympidády znalostní ( „Milí žáci, kdo chce na vysvědčení jedničku z matematiky, účast na olympiádě má povinnou.“), sportovní a umělecké soutěže, školní výlet, škola v přírodě. Ve výsledku pak žáci v 5. třídě mají na zvládnutí Power Pointu v informatice 2 (sic!) vyučovací hodiny, při 3. následuje písemka. Děti nesoustředěné, učitelé nestíhající a nervózní, práce překotná, málo času na procvičování. To potom dohánějí doma s dětmi rodiče a role rodiny a školy je převrácená.

Prosíme učitele, aby respektovali svou úlohu a neznárodňovali privátní rodinný prostor. Dáváme děti do veřejných škol, ale nezplnomocňujeme školy k tomu, aby umenšovaly naše rodičovské kompetence. Jakkoli to zní dnes nemoderně, rádi bychom uzavřeli se školami dohodu: vzdělávejte naše děti a v minimální míře též vychovávejte. My je budeme vychovávat a v přiměřené míře též vzdělávat.

PS: A to ani nemluvím o „Týdnech zdravé svačinky“, při kterých dětská komise projede každému z dětí svačinový box a chybí-li ovoce, zelenina, mléčný výrobek, tmavé pečivo či pití, zapíšou mínus bod. Další týden se všem rodičům rozešle jmenný seznam všech dětí s příslušným počtem získaných bodů. Ať v tom máme všichni pěkně jasno!