„Nízká důvěra panuje obecně v celé společnosti – v instituce, ale i ve spoluobčany. Ve škole je nedůvěra všudypřítomná. Učitelé podezírají rodiče, že jim chtějí zasahovat do práce nebo naopak že se o školu vůbec nezajímají a učiteli nepomáhají. Učitelé podezírají žáky, že se nechtějí učit a že mají obecně špatné úmysly. Rodiče nedůvěřují škole, mají pocit, že učitelky jsou hloupé nebo nesmyslně přísné a že škola dětem k ničemu není. Kdyby důvěra byla větší, všem by se ulevilo, ale myslím, že s budováním důvěry musejí začít učitelé,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny Jana Straková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
Jana Straková (pedf.cuni.cz) |
Jak se čeští učitelé liší v postojích od zahraničních?
I z mezinárodních výzkumů vyplývá, že čeští učitelé vykazují ve srovnání s učiteli z jiných vyspělých zemí velmi nízkou důvěru a sebedůvěru. Na seminářích Fulbrightovy komise jsem měla několikrát příležitost pozorovat rozdíly v tom, jak vnímají svoji práci američtí a čeští učitelé. Američtí učitelé jsou vedeni k tomu, aby cítili velkou zodpovědnost za rozvoj každého dítěte a za jeho spokojenost. Vůbec se nevymlouvají na rodinu. Hodně našich učitelů vidí svoji prioritu v předávání znalostí, ale často si stěžují na malou podporu rodičů žáků. Vycházejí z toho, že když rodina nefunguje, nic nezmohou. Při řadě dalších příležitostí jsem si uvědomila, že čeští učitelé ve srovnání se svými zahraničními kolegy většinově cítí velkou zodpovědnost za výsledky v podobě vědomostí, ale menší zodpovědnost za výchovu, socializaci a spokojenost dítěte a jeho motivaci k učení, ty přisuzují primárně rodině. To mi připadá hodně zajímavé, protože si myslím, že nastavení té zodpovědnosti je důležité a málo se nad ním zamýšlíme. U nás je tradiční sdílená představa o tom, jaká je role učitele, ale nepoložili jsme si otázku, jestli tato představa vyhovuje moderní době a moderní škole.
Lze docílit toho, aby se postoje učitelů změnily?
Ukazuje se, že je hrozně těžké postoje měnit, ale lze toho docílit prostřednictvím zkušenosti. Například v případě sebedůvěry by určitě pomohlo, kdyby se učitelům dostalo podpory v situacích, které jsou pro ně obtížné. Když zjistí, že tyto situace mohou zvládnout, přirozeně vzroste jejich sebedůvěra a ruku v ruce s ní jde i důvěra k ostatním. Sebevědomý člověk je otevřenější k okolí, nežije v neustálé obavě, že ho někdo nachytá při nějaké chybě. V tom je ale třeba učitelům pomoci. Z hlediska dostupnosti pomoci a podpory mají naši učitelé horší podmínky než jejich kolegové v jiných vyspělých zemích. Pořád ještě jsou na řadu věcí sami.
Celý rozhovor naleznete v Lidových novinách
12 komentářů:
Tihle experti mají někde hnízdo? Je potřeba začít s vykuřováním. Učitelé opravdu nejsou odpovědní za výchovu.
U nás je především "přeexpertováno".
Je příliš mnoho těch, kdo vymýšlejí a všude vyhlašují, co všechno by učitelé dělat měli dělat, ale naprosté minimum těch, kteří si kladou otázku, jak jim práci usnadnit a co je potřeba udělat pro ně.
Vystihnul to jeden můj známý "odborník z praxe", (po kterých se teď tak volá,) když uvažoval o učitelské kariéře.
"Když si čtu a v televizi slyším, co všechno bych měl podle některých chytráků jako učitel dělat, za co bych měl být zodpovědný a co všechno naopak nesmím. A když se pak známých kantorů zeptám, co reálně musí a jaké k tomu mají podmínky, tak velice rychle dojdu k závěru, že ty prázdniny za to nestojí."
Hlavní je, být viděn a slyšen. To už je jedno, jestli plácá blbosti, nebo triviality. Hlavně zasít pochybnost, vyvolat potřebu změny, setrvale nahlodávat jakýkoliv systém. Sebedůvěra je k tomu naprosto ideální, protože objektivně měřit se to nedá a na cokoliv se zeptáte v Čechách v rámci nějakého přiblblého dotazníku, tam dosáhnete většinou nižších průměrných výsledků, než anglosasové, pro které je všechno duhové a když žák umí sčítat jednociferná čísla, nebo vykopat jámu bez návodu a bez dvouletého kurzu, tak je to veliký úspěch a všichni až do desátého kolene mají radost a jsou hrdí. To je známá věc. Spousta lidí si z toho dělá srandu a jak je vidět, tak spousta si z toho dělá "čerpačský byznys".
viz Objektivní distribuce
"...učitelé jsou vedeni k tomu, aby cítili velkou zodpovědnost za rozvoj každého dítěte a za jeho spokojenost. Vůbec se nevymlouvají na rodinu. Hodně našich učitelů vidí svoji prioritu v předávání znalostí, ale často si stěžují na malou podporu rodičů žáků. Vycházejí z toho, že když rodina nefunguje, nic nezmohou. Při řadě dalších příležitostí jsem si uvědomila, že čeští učitelé ve srovnání se svými zahraničními kolegy většinově cítí velkou zodpovědnost za výsledky v podobě vědomostí, ale menší zodpovědnost za výchovu, socializaci a spokojenost dítěte a jeho motivaci k učení, ty přisuzují primárně rodině."
Cenné pozorování. Samozřejmě nešel bych tak daleko, abych se bláhově domníval, že pouhé konstatování evidentního problému a co by se s tím mělo/mohlo dělat, něco skutečně změní. Tradice je tradice. Bývalý kolega šel dělat do malé vesnické školy, kde měl ve třídě několik "problémových" dětí. Jednou takhle jeden z nich zlobil a maminku zavolali do školy na kobereček. Přišla už nabroušená, v obraně, zvyklá na záplavu výtek a kritiky. Když se ji kolega, neznalý místních poměrů, namísto kanonády nářků zeptal, co by mohli společně udělat aby se synkovi ve škole dařilo, zůstala sedět jak opařená. Namísto kritiky a výtek, pokus o konstruktivní řešení.
Je nejvyšší čas, abychom přestali vinit rodiče z toho či onoho stejně jako je čas na to, abychom přestali vinit učitele. Je čas na příměří a na nastavení nových pravidel.
"Pedagogičtí vědci" kteří namísto toho, aby z vědeckých pozic prostřednictvím pádných vědeckých důkazů vědecky bojovali i za důstojnější podmínky pro všechny učitele se, myslím, zpronevěřili svému vědeckému poslání. Například tím, že se namísto vytvoření védeckých důkazů o neslučitelnosti podfinancovaného školství s náročnými inovacemi "grantožroutsky" věnovali jen těm inovacím typu "pohoníme tu hladovou kozu českého školství po dvoře, aby nejen dojila, ale ještě u toho inovačně tancovala".
Mýlím se? Pokud ano, pokud těm "pedagogickým vědcům" z Pedagogických fakult ubližuji, nechť laskavě např. "dotačně inkluzivisticky hejnologická" PedF UK Praha (viz třeba "vyvádění" KMDM kolem Hejného metody, které možná "vyneslo" jejího člena až do funkce předsedy Akademického senátu PedF UK) nebo třeba "dotačně inkluzivisticky aktivistická" PedF UP Olomouc (viz třeba její projekt Systémová podpora inkluzivního vzdělávání) předloží přehled o tom, kolik vědeckých prací, diplomových prací atd. na toto téma (Vztah inovací a podfinancovanosti škol v České republice) vypracovaly...
1980 - Doznívání té nejtužší normalizace a příchod nových módních vln (množinová matematika, elektronizace atd.), na kterých si někteří konjunkturalisté, jak to bývá i jinde, začali leštit "vědecko - politicko - mocenské" frčky i za cenu odstavování skutečných odborníků, kteří v těch oborech léta pracovali a měli zkušenosti i výsledky. Modelovým příkladem takového "akademického frčkoleštičství" či občasného kvákání "množiny akademicko pedagogických žab na prameni", "rachocení krumpáčů akademických zlatokopů" a "akademických lapků" přepadajících z "břichopasné zálohy" typu "Jenom to si užiješ, co si sníš a vypiješ" nejen své kolegy z PedF ale i učitele ZŠ a SŠ už v té době byla, myslím podle některých mých zkušeností, PedF UK.
Viz ZPRONEVĚŘILY SE PEDF SVÉMU VĚDECKÉMU POSLÁNÍ?
http://www.ceskaskola.cz/2019/05/michal-komarek-vychova-ucitelu-v-cechach.html#comment-5649788488942678927
Copak asi myslí Jana Straková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy tou "podporou učitelů s nízkým sebevědomím"? Proč si myslí, že může i nadále ze své pozice z PedF UK urážet učitele mj. i tím, že jim podsouvá "nízké sebevědomí"?
Jaké je vědecké vědomí a svědomí Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy? Velké nebo malé? Jeho sebevědomí je možná "vysoké", avšak, myslím, mimořádně eticky a vědecky hubené. Stačilo by do něj možná trochu systematičtěji "argumentačně fouknout" a zlomí se. Například otázkou "Když už příslušníci tohoto ústavu zveřejňují takovohle demagogii, kde a jaké jsou vědecké práce tohoto ústavu například na téma "Vztah inovací a podfinancovanosti škol v České republice""?
Myslím, že je na čase ukázat i Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, že učitelé mají dost široce založené a dostatečně velké sebevědomí k tomu, aby se s podobnými "žábami u pramene" dokázali vypořádat.
J.Týř
Do stánku jsem si pro noviny už nestihl zajít, tak je to poprvé, co jsem si text zakoupil online... To je čirá radost číst tyhle řádky! Mám pocit, že konečně pojmenovává věci, které jako učitel cítím, ale nemám vždy plně vyjasněné. Vřele doporučuji přečíst si plný text.
Zítra bude celý rozhovor k dispozici na rodicevitani.cz.
"že ty prázdniny za to nestojí."
Mladí absolventi, kteří nejsou ani schopni splácet hypotéku ze svých mizerných platů se za těchto "nelidských podmínek" do škol evidentně nehrnou. Nejsou padlí na palici. Jednou nohou v kriminále, druhou na hřbitově.
To je čirá radost číst tyhle řádky! Mám pocit, že konečně pojmenovává věci, které jako učitel cítím, ale nemám vždy plně vyjasněné. Vřele doporučuji přečíst si plný text. Nalsal pan Chrobák v této diskusi.
Hle, jak málo stačí panu Chrobákovi k čiré radosti a k "vřelému" mentorování druhých. Nejen v této diskusi.*
*
http://www.ceskaskola.cz/2019/06/ladka-ortova-hrbitov-misto-skoly.html
Nevím co k takovému článku napsat. Když padají perly typu:
"Učitelé podezírají žáky, že se nechtějí učit a že mají obecně špatné úmysly..."
Už tahle věta důvěru učitelů k expertce JISTĚ POSÍLÍ.
A zavádět důvěru po 20 letech likvidace učitelského sebevědomí? Jak mají učitelé něčemu důvěřovat, když se ze všech stran dočkávají podrazů. Od lhaní o platech přes demagogii o pedagogických metodách až po plané sliby světlých zítřků ze strany politiků.
Dlouhodobě mne fascinují lidé, kteří na jedné straně tvrdí, jak nad školstvím ještě nezlomili hůl a usilují o zlepšení a rádi by pomohli učitelům a blablabla, ale pro to, aby učitele získali na svoji stranu, nehnou prstem, ba naopak, při každé příležitosti si kopnou. Buď mají vskutku mizernou schopnost jednat s lidmi, jinými slovy jsou mizernými učiteli, nebo prostě lžou ohledně svých cílů.
Když nebudu mít pro své žáky dobré slovo, začnou mne nenávidět.
Fakt si "experti" myslí, že pro dospělé to neplatí?
Okomentovat